Být zahleděný sám do sebe
je první příčinou špatných, resp. žádných partnerských vztahů. Jak je to jednoduché, však i křesťané to hlásají téměř dva tisíce let, že Bůh není zahleděný, resp. uzavřený sám do sebe. Proto začal tvořit, proto má i nadále zájem o své stvoření. Být zahleděným sám do sebe je na nic. To zapovídá partnerství. Zajisté to cítíte také: PARTNERSTVÍ = vztah = minimálně dva. Zahleděnost do sebe samého je známka vnitřní chudoby, popř. spirituální nezletilosti. Škoda, život v plnosti je neskutečným, fantastickým, ničím nepřekonatelným stavem. Vlastně to je tak, že kdo jej nezažil, necítí se chudým. Asi nějak podobně, byť z druhé strany, jako že nevědomost hříchu nečiní.
Richard Hexer
