Předpoklady a předpojatosti nás zotročují
V neděli odpoledne jsem byl výjimečně v práci. Většinu z vrátných na recepci znám, jsou v pohodě. Před pár měsíci tam začala sloužit starší paní, která se za každou cenu všemu směje, takže jsem si do ní slovně píchl, protože byla přidrzlá (alespoň mi to tak připadalo). Tuto ženu vozí do práce a z práce její dcera, která se stará sama o tři děti. Také její chování se mi moc nezdá. Když jsem v tu neděli odcházel, s vrátnou jsem pokecal. Byla s vážně nemocným manželem téměř 30 let a když ona onemocněla roztroušenou sklerózou, muž se na ní vykašlal. Když nemoc překonala, zemřela její první dcera, takže se nemoc opět vrátila. Žena se třemi lety do důchodu pomáhá své druhé dceři s jejími třemi dětmi jak jen může. Když mi to vše líčila, nepatrné, neznatelné slzy ji kanuly po tvářích. Dyť vona se na všechno tlemí jen proto, aby to své trápení nedala na sobě znát. A já jsem velký pitomec. Dávno dobře vím, že nepodložené předpojatosti vůči druhým z nás dělají hluchoněmce. Polepším se...
Jiří Fried: Časová tíseň
7. 1. 2026
... nenápadná kniha o nesystémovém člověku začátku 60-tých let minulého století
