Předpoklady a předpojatosti nás zotročují
V neděli odpoledne jsem byl výjimečně v práci. Většinu z vrátných na recepci znám, jsou v pohodě. Před pár měsíci tam začala sloužit starší paní, která se za každou cenu všemu směje, takže jsem si do ní slovně píchl, protože byla přidrzlá (alespoň mi to tak připadalo). Tuto ženu vozí do práce a z práce její dcera, která se stará sama o tři děti. Také její chování se mi moc nezdá. Když jsem v tu neděli odcházel, s vrátnou jsem pokecal. Byla s nemocným manželem téměř 30 let a když ona onemocněla roztroušenou sklerózou, muž se na ní vykašlal. Nemoc nakonec překonala, když pak zemřela její první dcera, nemoc se vrátila. Druhá dcera, která pro mámu jezdí, si upletla dvě děti s chlapem, no chlapem?, který ji mlátil. Odešla od něho. Pak si s druhým chlapem, feťákem a ještě větším agresorem, nechtíc udělala třetí děcko. Žena sloužící na vrátnici s třemi lety do důchodu pomáhá dceři s jejími třemi dětmi jak jen může. Když mi to vše líčila, nepatrné, neznatelné slzy ji kanuly po tvářích. Dyť vona se na všechno tlemí jen proto, aby to své trápení nedala na sobě znát. A já jsem velký pitomec. Dávno dobře vím, že předpoklady a předpojatosti vůči druhým z nás dělají hluchoněmce. Polepším se...
Jiří Fried: Časová tíseň
7. 1. 2026
... nenápadná kniha o nesystémovém člověku začátku 60-tých let minulého století
