Začne-li staré schodiště vrzat, vyměň je
Ach ta nostalgie. To věčně staré dřevěné schodiště pořád slouží, i když nehezky vrže. Ano, neslo mnoho osudů, doprovázelo mnoho tvých blízkých, do školy, do zaměstnání, na oslavy, upadla tam tvoje těhotná mámina, která tě na nich nakonec šťastně porodila. Ach ta nostalgie... Jak dlouho budeš to vrzající schodiště ještě potřebovat poslouchat? Nehleď smutně, dřevo dobře hoří. Proč asi? Že by mu to dělalo dobře? Ani se nemusíš loučit. Jakmile se rozloučíš, přijdeš o kousek sebe sama, a to tě poškozuje. Raději si pamatuj: Sebepoškozování není prospěšné! To ti sdělí každý psycho doktor. Však víš, jak se ona žena otočila, chtěla se totiž rozloučit, a pak se proměnila v solný sloup.
Hexer
