PŘÍHODA Z MÉHO RANÉHO MLÁDÍ
Dnes jsem jel do práce sockou. Na nádraží mne oslovila čistá, nicméně zkroušená žena, abych ji podaroval dvackou na bus. Měl jsem jen pajdu, tak dostala 2,5x více. Já přitom vzpomněl na příhodu z mého mládí, když mi bylo 17 let. To jsem chodil s Lenkou, za kterou jsem tenkrát přijel v sobotu ráno, za totáče v kapse padesátikorunu. Zeptala se mě: Co budeme dělat? Rychlá odpověď: Jedeme na Matějskou. Vyděsila se: Nemáme peníze. Já teda nemám ani kačku. Neva, prohlásil jsem... Tak jsme vyrazili 100km do Prahy stopem. Na Matějské jsme chodili zhruba hoďku, při tomto rovněž velmi zkroušení, se studem přiznávám, somrovali peníze - petikačku nebo pětku (tehdejší označení papírové desetikoruny). Do hodiny jsme měli tři stovky, takže jsme se neskutečně poměli, vylítali se na kolotočích, dobře se najedli, dali pivko a tradá stopem zpátky. Navečer jsme se něžně pomuchlali, Slunce měkce zapadlo, a když jsem potom dojížděl domů již vlakem, pomyslel si, že příjemnější a dobrodružnější den už nezažiju. Naštěstí jsem se mýlil, však to znáte sami, ti mladí...
Richard HEXER
Jiří Fried: Časová tíseň
7. 1. 2026
... nenápadná kniha o nesystémovém člověku začátku 60-tých let minulého století
