SVĚTLO se stalo TĚLEM

Asijská supervelmoc údajně požaduje, aby byl budoucí tibetský duchovní vůdce vybrán v souladu s jejich zákony a následně byl vhodný kandidát schválený jejich silovou vládou. K tomuto bylo na závěr březnové schůze Senátu ČR odhlasováno, že by se tato asijská supervelmoc neměla vměšovat do volby Dalajlamy (někdy píšu velké "D", když zmiňuji konkrétního, současně vtěleného jedince, nikoli instituci zvanou dalajlama - to jen na vysvětlenou).

Víte, ono je to všechno malinko komplikovanější. Morální apel našich senátorů je samozřejmě legrační záležitostí, která svědčí o jejich chudobě (nikoli majetkové a finanční). Morální apely se válí na povrchu lidstva v nepřeberném množství, můžete si do kteréhokoli z nich v pohodě kopnout. To už je lepší tu svou poslední kůrku chleba rozlomit a podělit se s bližním, než z piedestalu zbytnělých jater proklamovat rádoby spravedlivé, nicméně hluché apely.

Situace Dalajlamy je v podstatě ve slepé ulici. Zajisté politici ani diplomaté jakékoli velmoci nemají sílu ani prostředky k přímému přístupu do Mentálního rozhodovacího pole, naopak Dalajláma takovou možnost má. Nicméně celý problém tkví v samotné instituci dalajlamy, která je svátostně spojena s Tibetem, který zatím stále není dalajlámovou vlastí. Sám Dalajlama věděl, a nechtělo se mu do exilu, to víme, že opouští vlast navždy. Ano, čtete dobře - navěky. Nezapomeňte přitom na jednu důležitou věc, dalajlama není duchovním vůdcem buddhismu. Buddhismus je tak široký a bohatý tok, ve kterém je tolik odnoží, škol i osvícených duchovních, že redukce takového toku na jedno koryto by byla hloupostí a zjevnou nepravdou. Samozřejmě buddhisté samotní to mají svobodně nastavené dle určité duchovní školy, či konkrétního učitele.

Dalajlama se do exilu nechal přemluvit, přitom se to nepovedlo. Již dávno pochopil, že diplomacie je složitou záležitostí a všemožné moralistní apely jsou zuboženou karikaturou síly. Návrat do vlasti se nekonal a konat nebude. Dobře, tak zcela logicky přehodil výhybku, aby se stal zvěstovatelem Pravdy, která by jej mohla vynést zpět do jeho vlasti. Jaksi zatlačil z druhé strany. Jenže ani to se nepovedlo... ach Bože, kolik nešťastníků se s ním fotilo a fotí dodnes. Dokonale jako s pouťovou atrakcí. Zubožený svět nenechálků...

A co my nakonec víme, třeba je to celé úplně jinak. Traduje se, že v podzemním jeskynním systému kdesi v Tibetu leží tisíce let v jakési hibernaci tajemné bytosti, které slouží k tradičním zasvěcujícím rituálům nejvyšších lámů. Já si tedy dovolím prohlásit, ano, je to tak (pozor, nejde o horu Kailáš). Jenže problémem je, že tyto bytosti k nám nepatří, neslouží totiž Zemi ani člověku (leží tam dvě velké postavy, obě malinko přes tři metry, pak jedna menší kolem metru šedesáti a nakonec úplně malá postava, ke které zatím není přístup, přitom sami správci tamního místa o ní nevědí). Ty tři bytosti jsou napojené na místní energetickou síť (nikoli tu elektrickou, nejsou to topinkovače), kterou vyžírají dlouhá staletí, snad tisíciletí. Stejně se nedozvíme...

Třeba to celé dopadne tak, že se Dalajlama i se svým lidem cele odebere do Mentálního světa, čímž by svou misi zde na Zemi ukončil. Svou misi i naplnění svého národa. V historii lidstva se to stalo již několikrát. Řekl bych, že o podobných vymizeních celých národů, dokonce i civilizací, máme mnoho knih uznávaných archeologů a antropologů. Tak uvidíme, jako to celé dopadne. Dle mého se v tomto případě mnohem více rozhoduje v mentálním poli než je obvyklé. Hodně záleží na síle a odhodlání lamaistických Patronů. Představitelé velké asijské země, která si Tibet přivlastnila, jsou důslední, to víme. Jenže nezapomeňme, že i z malého, rádoby zanedbaného a nenápadného potůčku se může opětovně zrodit mocná řeka, vždy záleží na vnitřní síle toku. 

Pozn. na závěr: Pokud vás přeci jen fascinuje svět Tibetu, ve kterém se spirituálně smísil buddhismus s původním bönismem, doporučuji Vám krásnou knihu od neskutečné francouzsky, jediného ženského evropského lamaistického lamy: Alexandra David Néel: Mipam - lama s paterou moudrostí.