Dalajlama v úzkých
Asijská supervelmoc údajně požaduje, aby byl budoucí tibetský duchovní vůdce vybrán v souladu s jejich zákony a následně byl vhodný kandidát schválený jejich silovou vládou. K tomuto bylo na závěr březnové schůze Senátu ČR odhlasováno, že by se tato asijská supervelmoc neměla vměšovat do volby Dalajlamy (někdy píšu velké "D", když zmiňuji konkrétního, současně vtělovaného jedince, nikoli instituci zvanou dalajlama, to jen na vysvětlenou).
Víte, ono je to všechno malinko komplikovanější. Morální apel našich senátorů je samozřejmě legrační záležitostí, který svědčí o jejich chudobě (nikoli majetkové a finanční). Morální apely se válí na povrchu lidstva v nepřeberném množství, můžete si do kteréhokoli z nich v pohodě kopnout. To už je lepší tu svou poslední kůrku chleba rozlomit a podělit se s bližním, než z piedestalu zbytnělých jater proklamovat rádoby spravedlivé, byť hluché apely.
Situace Dalajlamy je v podstatě ve slepé ulici. Zajisté politici ani diplomaté jakékoli velmoci nemají přístup do mentálního rozhodovacího pole, ani neumí sdílet Sílu milosti, to víme. Nicméně problém tkví v samotné instituci dalajlamy. Jedná se totiž o svátostné spojení s Tibetem, který již není jeho vlastí. Sám Dalajlama věděl, a nechtělo se mu do exilu, že opouští vlast navždy. Ano, čtete dobře - navěky. Nezapomeňte jednu důležitou věc, dalajlama není duchovním vůdcem buddhismu. Buddhismus je tak široký a bohatý tok, ve kterém je tolik odnoží, škol i osvícených duchovních, že redukce takového toku na jedno koryto by byla hloupostí a zjevnou nepravdou. Samozřejmě buddhisté samotní to mají svobodně nastavené dle určité duchovní školy, či konkrétního učitele.
Dalajlama to s exilem risknul a nepovedlo se. Již dávno pochopil, že diplomacie je složitou záležitostí a všemožné moralistní apely jsou zuboženou karikaturou síly. Návrat do vlasti se nekonal a konat nebude. Dobře, tak zcela logicky přehodil výhybku, aby se stal zvěstovatelem Pravdy. Jenže ani to se nepovedlo... ach Bože, kolik naivků i nešťastníků se s ním fotilo a fotí dodnes. Dokonale jako s pouťovou atrakcí. Zubožený svět nenechálků...
A co my nakonec víme, třeba je to celé úplně jinak. Traduje se, že v podzemním jeskynním systému kdesi v Tibetu leží tisíce let v jakési hibernaci tajemné bytosti, které tradičně sloužily k zasvěcujícím rituálům nejvyšších lámů. Já si tedy dovolím prohlásit: Ano, je to pravda. Pozor, nejde o horu Kailáš. Jenže problémem je, že tyto bytosti k nám nepatří, protože neslouží Zemi ani člověku (leží tam dvě velké postavy, obě malinko přes tři metry a pak jedna mnohem menší, ke které zatím není přístup, přitom sami správci tamního místa o ní nevědí). Ty dvě bytosti jsou napojené na místní energetickou síť (nikoli tu elektrickou, nejsou to topinkovače), kterou vyžírají dlouhá staletí, snad tisíciletí. Stejně se nedozvíme...
Třeba to celé dopadne tak, že se Dalajlama i se svým lidem cele odeberou do Mentálního světa, čímž by svou misi zde na Zemi ukončili. Stává se to často, to známe z historie. O podobném vymizení celých národů, dokonce i civilizací, máme tolik knih vzdělaných archeologů a antropologů, že bychom s nimi mohli dláždit celá náměstí.
A já se Vám na závěr krátkého a zbytečného příspěvku přiznám: Opravdu mám vědu a vůbec vědce samotné moc rád, ctím je a uznávám. Nejen kvůli tomu, že vlastním akademická vzdělání, ale především kvůli jejich poctivosti, nadčasovosti, zvláštní uzavřenosti a také apolitičnosti. Jsou to fajn lidi, ve své podstatě vlastně děti, které se hrabou v bábovičkách, které postavil sám Bůh... a to je krásná práce, nemyslíte?
