Jdi na obsah Jdi na menu
 


NEZASAHOVÁNÍ

3. 5. 2026

V sobotu 2.5. jsme měli s přítelkyní lehkou diskuzi na lavičce před nádražím Česká Třebová: Co je nezasahování jakožto základní projev nejvyšší pravdy Satori v Zen Buddhismu? I přes její vnitřní autentické zkušenosti, odkud je a kde skutečně žije, jsem musel zapojit veškerou svou kreaci, abych ji to vysvětlil, neboť zprostředkovat pravdu, která se nedá mimo vlastní zkušenost sdílet, je dosti obtížnou kategorií. Bus do Moravské Třebové měl zpoždění, přítelkyně se bránila, načež se přece jen objevilo světýlko: Už rozumím.

Nakonec jsme skončili s tím, že je to nelehký proces, přitom se přítelkyně bránila mým, i když posunutým příkladem o tom, že se to lehce žije v klášteře, ale "tam venku", kde pracuješ, máš rodinu, nějaký nezbytný majetek apod., to je velmi nesnadné. V posledním dechu dětské sebeobrany se obrátila na mne: A ty nezasahuješ? Vždycky se dává na stejnou otázku stejná odpověď, tj. na dětskou otázku dětská odpověď: Snažím se...

Skončili jsme blaženým pohledem do zapadajícího, pastelově žlutého Slunce večerního vlakového uzlu, kde jsme paradoxně čekali na bus. A to si vezměte, že jsme se ten den osobně setkali s matkou Panny Marie, tedy se svatou Annou, a to v Anenské Studánce, která leží mezi Českou a Moravskou Třebovou, kde nás zdravotní personál vpustil do areálu Domova u studánky, abychom mohli ke kapličce svaté Anny i samotnému prameni, který je osobním vtělením čistoty bytí velectěné svaté Anny (foto přikládám). 

No, abychom se dostali k tomu, co víceméně od začátku slibuji. Ještě jednou odbočím... Před mnoha lety se mě kolega v práci zeptal, co přesně myslím slovem "víceméně". Že to je úplná pitomost, podobné slovo používat. Tak jsem se jal velmi poctivého vysvětlování, dokonce až zajetí do ontologické roviny, a co myslíte, co následovalo? Ty výbuchy smíchu si pamatuju dodnes... Co tedy víceméně slibuji od začátku tohoto textu? No přece příklad! A půjdu k tomu nej, tj. slavné koáně slovutného japonského zenového mistra Hakuin Ekaku, který žil na přelomu 17. a 18. století (text malinko parafrázuji). Jinak se jedná o zenový text, který miluje má 82letá matka:

Mistr Hakuin žil v honosném klášteře nad městem, ve kterém vedl významnou a bohatou mnišskou komunitu. Obyvatelé města a celého okolí si ho hluboce vážili pro jeho čistý a ctnostný život. Ve městě žila rodina, která vlastnila obchod s potravinami, když jejich krásná dcera nečekaně otěhotněla.
Nahněvaní rodiče na dívku naléhali, aby jim prozradila jméno otce. Dívka ze strachu a ve snaze ochránit skutečného otce, kterým byl syn obchodníka z místního rybího trhu, se kterým byla dívčina rodina v rozepři, nakonec označila ctěného mistra Hakuina. Rozhněvaní rodiče vtrhli do kláštera, ve kterém byl mistr Hakuin představeným, kde zahrnuli mistra četnými nadávkami. Mistr si je klidně vyslechl a pronesl: „Jak chcete.“
Když se dítě narodilo, rodiče ho přinesli k Hakuinovi s tím, že se o něj musí postarat. Mistr Hakuin bez jakýchkoliv protestů dítě přijal. Přišel sice o svou bezúhonnou pověst, načež jej všichni jeho žáci opustili, ale on se s plnou láskou začal o dítě starat. Opustil tedy klášter, chodil po okolí, učil a žebral, s dítětem se poctivě dělil o svůj skromný život.
Po roce to mladá matka nevydržela a sžíraná výčitkami svědomí rodičům přiznala pravdu. Zahanbení rodiče běželi k Hakuinovi, hluboce se omlouvali a žádali dítě zpět. Mistr jim dítě s vděkem i úsměvem vrátil, přitom jen pronesl: „Jak chcete.“

1.jpg

2.jpg