"Já" je mocí a sílou

Je Bůh vlastním příběhem výjimečnosti, neomylnosti a vševládnosti? Právě ten Bůh, o kterém se mluví potichu, který se nezobrazuje a který je hoden úcty nejvyšší a věčné?

BAGHA žije od věčnosti do věčnosti. Je to Pán nejvyšší, jedinečný, na svém piedestalu nedostižný. Může mu přesto někdo konkurovat? Ano, jeden takový je - On sám. On jediný se může zklamat, může se odsoudit, vlastně se svobodně rozhodnout k čemukoli, aniž by se před kýmkoli obhajoval. Tomu se říká skutečná Všemohoucnost.

BAGHA má prvních Dvanáct. Tito první jsou prvními proto, že Jej nikdy neopustili a nikdy Jej také neopustí. Dokonce i kdyby se Stvořitel rozhodl ke sebezničení. Těch Dvanáct není vidět, přesto jsou spatřitelní. Mají sněhově bílý, průsvitný šat, který svítí jejich důstojností, odvahou a věrností. Těchto Dvanáct doslova prostupuje celým Světem.

Dvanáct prvních si nedovolí Baghovi lát, jsou vždy sklonění při zachování přímého Pohledu. Jsou věrní, čestní, sice bradou dopředu, nikdy však nahoru. Sdílí přímý Obraz Baghy, a to navěky. Jenže tento Obraz jej zajal Jeho vlastní velepýchou. Bagha se vzhlédl ve svém vlastním díle natolik, že se odcizil. Odešel sobě samému, vypnul tím SEBESDÍLENÍ, staří říkali láskyplnost. Jako Nejvyšší zajisté nic nemůže ztratit, a v tom byla ta zapeklitost. Musel přijít člověk, který Mu posloužil bez jakéhokoli nároku na odměnu nebo život věčný. Dvanáctka navýsost svatých byla celé eóny věků stále nablízku, nikdo je nemohl spatřit, celou tu dobu totiž ochraňovali Nejvyššího.

BAGHA TEDY ZNOVU POVSTAL SVOU MOHUTNOSTÍ,

když se v době Jeho sebeopuštění přesvatá Dvanáctka postarala o zachování všech Jeho atributů jedinečnosti a všemohoucnosti, které Mu byly do posledního krystalu bytí navráceny.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Anatomickou lingvistikou je Bagha prastarým jazykovým, zjeveným základem z Persie, stepních kultur i indo-evropské civilizace. Z tohoto jazykového základu vychází "Bog", "Bóg", "бог", "Bůh". Jde o první sdělení protoindických zkušeností: Bůh jako kosmický vládce řádu Světa. Znamená to, že každý člověk, rod, kmen, bytost i entita mají svůj úděl, místo, podíl na bytí. Však také jedna z nejstarších vrstev sanskrtu říká, že Bhaga je védským božstvem spojeným se štěstím, blahobytem, viditelným osudem a také zásadním podílem na životě.

Samozřejmě nezapomeňme na Bhagavadgítu jako Píseň Vznešeného Pána. Níže symbol dotvrzující dovršení Pána Světa.

HĚVZDA DOVRŠENÍ