"Já" je mocí a sílou

Víte, mám takový pocit, že jsme jako lidstvo rezignovali na otázky. Přitom všechen ten vydobytý svět, který v současnosti užíváme, máme díky filosofii, která zavdala vznik veškerých vědních oborů, a která se vždy ubírala cestou otázek v posvátném procesu poznání. OTÁZKY - OTÁZKY - OTÁZKY! Tyto jsou ve filosofii dokonce důležitější než odpovědi. Otázky nám totiž otevírají nové horizonty bytí.

Copak jsme již skončili? Copak se bojíme jít dál? A kdo by asi "to bát se" zavdal? To už fakt skončíme jen plochou vědou? Anebo tančícími oduševněnci kolem prázdného ohně rádoby probudivších se proroků, koučů a ezo odborníků? 

Ne, ne, ne! Vážení, jako sorry, jsme pořád na začátku! Ví vůbec někdo něco o smysluplnosti člověka? O jeho dosahu, a tedy významu? A co mapa Světa? Ano, mapa skutečně celého Světa? Máme ji? Proč bychom měli být vtělením, tedy fyzickým světem, omezeni? Proč by měl být prostup mezi světy "mimo realitu"? Nepokorou? Nadutostí? Co myslíte, že provádí kněz transsubstanciací? Tedy přeměněním těla a krve Kristovy? Copak to není jasný přerod jemnohmotné energie do té fyzické, hrubohmotné? Zajisté, mocí Ducha svatého, to víme!

Kdo je skutečně člověkem? Zamysleli jste se nad tím? Ten vtělený do fyzické podoby člověka? Jaképak nese atributy? Vím, jak mi odpovíte. Vždyť o tom jsou celé dějiny filosofie, vzpomeň např. na Kantův kategorický mravní imperativ atp. Jenže já říkám jasně a nyní všem: To je málo! To již nestačí! Začínají se totiž zviditelňovat a prohmotňovat dříve skryté clustery! To je má zvěst, zvěst pro všechny! To je totiž konec klasické vědy, genofondu náboženství i dědičného zadání lidského rodu. Zrodí se totiž novum...

Může se do podoby lidského těla vtělit pouze člověk? Třeba zrovna jen člověk - bytost - biblického pojetí božího dítěte vševládného Stvořitele? A kdo jiný se může vtělit? Stále se domníváte, že náckové vraždící ty nejslabší nejodpornějším, zrůdným způsobem byli lidé? Lidé biblického puncu a ražení? To si jako pořád hloupě a naivně myslíte? Může se do fyzického těla vtělit temnota? Bažina? Dokonce šelma? Ano, ta ze Zjevení Janova?

Do jaké míry, jakým způsobem a za jakým účelem může vtělený člověk fyzického světa vstupovat do mentálních tvarů Světa? Do energetických tvarů Světa? Do spirituálních tvarů Světa? A může jen vstupovat, anebo je ovlivňovat? Snad dokonce i měnit? Má oprávnění k takovým zásahům? Má takové možnosti? Má takovou MOHUTNOST, tedy sílu a moc?

Když jsem poprvé spal u Dušana v bytě v roce 92 nebo 93 - to ještě bydlel s rodinou na Hládkově a žil se svou první ženou Danou a synem Patrikem - celou noc jsme prokecali. Bylo to moc fajn. Dušan měl v sobě vždycky moc Ducha svatého, byť zvláštním způsobem, a to ještě dávno před jeho biskupstvím. Popíjeli jsme u toho jeho tehdy oblíbeného ferneta, když jsem mu sdělil: Dušane, uvědomuješ si, že žádný člověk na světě nemá fantazii! To je jenom vybájený a nesmyslný pojem. Zvláštní umělecká díla a styly nejsou fantazijními výplody světově proslulých autorů. Ztělesňují jejich vidění světa. A co zrůdné příšery filmového plátna? Ti autoři je přeci nevymysleli. Ti je prostě viděli, setkali se s nimi. Ano, nemusí si to nyní vůbec pamatovat, stalo se to před jejich vtělením, stalo se to v jiných, jemnohmotných částech Světa. Průměrný fyzikář by řekl: v jiných dimenzích. Tehdy mi Dušan odpověděl: To jsem ještě nikdy neslyšel, ani mne to nikdy podobně nenapadlo.

Jakou tedy můžeme mít mohutnost? Co jsme zač? A jak vůbec patříme do Světa? Můžeme, a vůbec máme přímo zasahovat do jemnohmotného světa? A do jaké míry to již provádíme nevědomky zde na Zemi? Našimi životními příběhy? Nezapomeňte na Kristova slova (parafrázuji): Kdo je zde velký, může tam být malý, a naopak. Nenechte se zmást zdejším leskem! Velikostí! Počtem lajků ani počtem titulů obalených kolem jména! Já vím, řeknete mi: ale na tom stojí přece celý svět! Jasně, máte pravdu, a nejsou to nakonec přece jen hliněné nohy, na kterých stojí ten váš svět?

PAMATUJTE, REALITU NELZE MĚNIT, LZE JI JEN POUŽÍVAT!

Tady je klíč úplně ke všemu! Kdo utíká, nebyl ještě chycen! Kdo je již chycen, nebyl ještě vyšetřován! Kdo je již vyšetřován, nebyl ještě obviněn! Kdo je již obviněn, nebyl ještě obžalován. Kdo je již obžalován, nebyl ještě odsouzen! Kdo je již odsouzen, nebyl ještě popraven. Kdo je již... A tak to jde od věků! Přitom to tak být nemusí. Když ne u celého lidstva, tak u tebe určitě!

Země a lidská vtělení nejsou arénou dobra a zla! Arénou je celý Svět se všemi oblastmi způsobu bytí, se všemi uskutečněnými možnostmi podstaty. Nejde o to dotáhnout to do konce teď a tady. Jde o to NEBÁT SE NOVÝCH OTÁZEK! Znamená to vysmát se těm dosud posvátným otázkám, které měly být již dávno zašlapané do země, a postavit se s veškerou odvahou těm novým, nakopávačským. To zatím stačí:

Kdo je člověk? - Odkud pocházím? Z které části Světa?

Kdo jsem? - Co budu dělat po smrti?

Existuje posmrtný život? - Jaký jsem měl důvod ke vtělení?  

Existuje Bůh? - Proč si nevidím dál, než na špičku nosu?

Slyším Vás dobře: "Ale já takové lidi kolem sebe nemám, kteří by se takto dokázali a chtěli ptát! Přitom mne stejné otázky již dávno doprovázejí životem." Změňte prostředí, změňte všechno na světě, jen nezajděte, to by bylo škoda. Někdo musí svítit a topit, aby ostatní nezamrzli! Rozumíte?