Rajská zahrada
Povzdychla si žena v ráji
Adam utek
všechno v háji.
Stvořitel ten není vidět
nemůže ho tedy přimět
sebe samu vilně hledět.
A tak sedí na úpatí
nikde žádné ukojení
had jí muže nenahradí.
Pláče žena opuštěním
osudným svým naplněním
však ne vlastním přičiněním.
Jenže ejhle vyšlo Slunce
Adam kráčí s růží v ruce
stále ještě bez poluce.
Posvátný jest svazek s ženou
s potomky a také s tebou
zahalí vás svojí něhou.
Dokud had ta svině bídná
všechny lidi silou svírá
bude žena ponížená.
Konec ten je vždycky dobrý
žena muži děti rodí
i když oba hovno vědí.