Malé já je hodno velkého Já, a naopak
Nejdříve je Světlo, před ním není vidět. Za něho nemůže, kdo trvá na vědomí, to všichni. Pak je Krystal se třemi strážci, ti mohou být tady, mohou se vtělit. V Krystalu je Vše (odlesk v Babylónské věži). Pod ním je věčný oheň. Ohněm začíná Tvoření. Dá se jím projít. Chce to sílu a energii. Oheň má Dvanáct patronů, jsou nevyzpytatelní (svatá Matka přišla k Ohni Dvanácti, v díle Astronomiarius od mistra Klareta). Klečet před nimi nemá pražádnou cenu. Pod tím vším řečeným jsou všichni ostatní. Tam jsme my, prťavci. Jenže nikdy nezapomeň, malé já je hodno velkého Já, a naopak. Abychom byli dětmi, musíme dospět. Abychom se mohli stát autentickými, musíme všechno vědět a pak to všechno opustit, samozřejmě s veškerou úctou a respektem. Vidíte, říkám to pořád, je to všechno tak úžasně průzračné, že pochyby nejsou na místě.
Jiří Fried: Časová tíseň
7. 1. 2026
... nenápadná kniha o nesystémovém člověku začátku 60-tých let minulého století
