Malé já je hodno velkého Já, a naopak
Nejdříve je Světlo, před ním není vidět. Za něho nemůže, kdo trvá na vědomí. Pak je Krystal se třemi strážci, ti mohou být tady, mohou se vtělit. V Krystalu je Vše. Pod ním je věčný oheň. Ohněm začíná Tvoření. Dá se jím projít. Chce to sílu a energii. Oheň má Dvanáct patronů, jsou nevyzpytatelní. Klečet před nimi nemá pražádnou cenu. Pod tím vším řečeným je vše ostatní. Tam jsme my, prťavci. Jenže nikdy nezapomeňte, malé já je hodno velkého Já, a naopak. Abychom byli dětmi, musíme dospět. Abychom se mohli stát autentickými, musíme všechno vědět a pak to všechno opustit, samozřejmě s veškerou úctou a respektem. Vidíte, říkám to pořád, je to všechno tak úžasně jednoduché, že pochyby nejsou na místě.
Jiří Fried: Časová tíseň
7. 1. 2026
... nenápadná kniha o nesystémovém člověku začátku 60-tých let minulého století
