PAK PŘIŠLO SVÍTÁNÍ...
Je to tak vždycky: Mračna temnoty svírají malého človíčka krčícího se pod chatrným přístřeším, přičemž veškerá naděje se upírá k tomu, že jednou přijde svítání. Když se pak veškerý hnus rozestoupí, světlo pronikne prvním, byť nesmělým paprskem, a pak přijde to očekávané Svítání velké, často předem ohlášené naděje. Alespoň je to tak psáno. Jenže zdaleka nebyla vyřešena jedna z důležitých otázek: V čem je pravá síla? V hutném světle Svítání? V prvním, přesto vše osvětlujícím paprsku? V naději samotné? Snad v malém človíčku? Anebo je to celé pitomost a žádný "malý človíček" není?
Richard HEXER
Jiří Fried: Časová tíseň
7. 1. 2026
... nenápadná kniha o nesystémovém člověku začátku 60-tých let minulého století
