Příliv polských žen do českého průmyslu
Od začátku 60. let až do konce 80. let existovala mezi Československem a Polskem oficiální dohoda o zaměstnávání polských pracovníků. Naprostou většinu z nich tvořily mladé ženy, které přijížděly pracovat hlavně do textilního průmyslu. Celkem se odhaduje, že československými podniky prošlo kolem 40 000 Polek. Nejvíce jich bylo kolem roku 1973.
Důvodem byl tehdejší chronický nedostatek pracovní síly, především v severních Čechách (Liberecko, Jablonecko, Trutnovsko), východních Čechách a na severní Moravě. Šlo především o podniky vyrábějící textilie, příze, oděvy, punčochové zboží. Bez jejich práce by některé textilky fungovaly jen velmi obtížně.
Existovala mezistátní dohoda mezi socialistickým Polskem a Československem z roku 1962. Podniky si pracovní sílu objednávaly a polské úřady nabíraly zájemkyně. Důvodů příchodu polských žen bylo několik, především vyšší československé mzdy než ty polské, získání zkušenosti v zahraničí, větší osobní svoboda než v Polsku (mnohé posílaly část výplaty rodinám do Polska).
Nutno podotknout, že se většinou jednalo o práci v dost náročných podmínkách, teda alespoň pro ženy - vysoký hluk tkalcovských stavů, vysoké teploty, prach z vláken, chemikálie, směnný provoz. Alespoň že Polky byly mezi českými muži velmi oblíbené. Vznikalo velké množství smíšených manželství a mnoho žen už se do Polska nikdy nevrátilo. Historici uvádějí, že právě tato pracovní migrace měla významný společenský dopad – pro řadu žen znamenala i cestu k větší samostatnosti a novému životu v tehdejším Československu.
Proč se na to zapomnělo? Po sametové revoluci následovaly divoké devadesátky, které mnohé na dlouhou dobu překryly, a pak také se pozornost soustředila hlavně na pracovníky z Vietnamu nebo Kuby. Přitom Polky představovaly vůbec nejpočetnější skupinu zahraničních pracovníků v komunistickém Československu. Tento migrační fenomén se začal systematicky zpracovávat až v posledních letech.
