SVĚTLO SE STALO TĚLEM

Povím Vám příběh, který jsem vyslechl od jednoho jizerskohorského poustevníka a věřte, ten ví své. Už žije v Jizerkách hodně dlouho.

Jihovýchodně od vrcholu kopce Zámky leží Zámecké kameny, které tvoří takový malý předvrchol samotného kopce. Na vršku Zámeckých kamenů leží vrcholové plato, které stojí na velmi hluboké studni. Prý když padáte do této studny, letíte mnoho stovek metrů. Na dně jsou čtyřnohé, velké, agresívní bestie vypadající jako z amerického hororu. Jsou to hrozivé potvory. Každým rokem vylézají nahoru vždy 1.11. a rejdují po okolí. Koho napadnou, ten nedopadne dobře. Na vršku těchto kamenů jsou od nich vyšlapané cesty mezi vysokým borůvčím.

Kousek od vršku Zámeckých kamenů, na jejich západní straně, se nachází komorový převis (foto 1). Pokud se postavíte čelem ke skále, pod převis, můžete se setkat se svým Já. Přijde z levé strany a poznáte ho úplně jistě, je to přece vaše Já. Dokonce lze na tomto místě provést neuvěřitelnou, zcela unikátní věc, prolnout a sjednotit se se svým Já. Pravou mokrou rukou, kterou jste měli opřenou o suchou skálu, se zhluboka otřete a je to. 

Samotný vrchol Zámků, který se ve skutečnosti jmenuje Źiát, je obýván starým druidem, který bydlí uvnitř teplého dolmenu, ve kterém udržuje trvalý oheň (foto 2). Druid ABRAM tam žije již dlouhá staletí a zatím se nikam jinam nechystá. On je totiž projevem svého Já, které ve skutečnosti dlí u věčného ohně Druidského kruhu velekněžích. Pokud jej budete chtít uctít, nechte mu u vchodu nějakou drobnost, anebo si zapalte cigaretu. Má to moc rád. A pozor, je dobré být slušný. 

Na samotném vrcholu Źiátu žije mladý, bílý, jizerskohorský drak. No, spíše dráček. Však to znáte, ti mladí. Puberťáci nejsou úplně předvídatelní, buďte proto opatrní, může ublížit. Více mi poustevník nepověděl, prý příště...

foto 1

foto 2