"Já" je cestou i cílem

Na Youtube vylétlo tento týden po velmi dlouhé době nové video s naším významným buddhistickým mnichem Ashinem Ottamou s názvem videa: "Nejvyšší spirituální Realizace - Ashin Ottama". Video je dosti náročným materiálem o vnitřní cestě poznání, tj. o buddhistické ontologii, řečeno západní terminologií. Již jsem to psal, setkal jsem se s ním v druhé půli 90-tých let na Duchovním setkání, které jsem tehdy pořádal na severu Čech, dokonce na něho dostal dotaci. V 53 minutě Ashin pronáší:

"Já tam teda měl jednu mojí, vlastní myšlenku, poněvadž jsem to skutečně zažil v tý mojí nedualitě. Že tam byl moment, kdy tam byl ten dojem, že vlastně všechny bytosti jsou dokonalí, tak jak jsou. Akorát o tom nevěděj. Jo... já to tady nechci nějak zlehčovat a jako jsem si říkal, když by ten Bóddhisattva došel k tomuto poznání, že vlastně všechny bytosti jsou osvícený ve svým principu, ve svý podstatě nebo přirozenosti, že všichni mají tu Buddhovu přirozenost, takže tím je vlastně zbaven svoji přísahy. Všechny bytosti jsou osvícený, teď můžu odejít do finální Nirvány. Tohle ale není oficiální verze, oficiální je, že Bóddhisattva pro dobro ostatních zůstává v tom přerozování, poněvadž musí akumulovat ty svoje dokonalosti čím dál víc, aby je mohl efektivně učit."

Já osobně se nechci k této nádherné, autentické výpovědi vyjadřovat. Dokonce jsem i dříve smazal příspěvek o ctěných Bóddhisattvech, o mém osobní setkání a o tom, jak fungují v současné společnosti. Ano, přiznávám, jednu skutečně znám osobně a o tom to je! Naše časté hádky, musím přiznat, hádky, jsou přesně o tom, co Ashin prohlásil: "Je všechno tak, jak má být, anebo máme bojovat za Dobro?" Zasahovat? Aktivně, pro Dobro Světa, doslova a do písmene v Platónově pojetí Dobra. Samozřejmě nikoli zbraněmi!

Já mám jen obavu z falešného fatalismu. "Hele, je to v cajku, tak jakýpak kecy, ne?" Já osobně, a to miluji víru Východu, mám již od dětství před sebou obraz matky Terezy (Matka s "M" je pouze Panna), která se doslova vlomila do fluida Hindu a způsobila tam revoluci svou nezlomnou péčí o umírající, opuštěné, malomocné a také bezdomovce. Nakonec v Kristově duchu, jak uvádí Matouš: „Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou... pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili."