Můžeš přijít nikoli vstoupit
A když se konečně rozběhneš na oba břehy
vím já i ty že dostaneš se mezi světy
kde holubice černou barvou vybělená sedá s nimi
dvanáct jich je a věř či ne nejsou lidmi.
Tam svět je jiný s těmi všemi zrcadly a hady
kde leží sedí stojí bez přísahy mocné davy
můžeš míti ruce nohy krky navíc tisíceré hlavy
projdeš davem tichým kde Slunce kreslí dary.
Čistota je darem nebes žalem bohů lidí zdrojem
nikdo jiný nelze slouti živým tam všechno můžem
sladké ladno taky vábno navíc lehko leží ladem
radost bolest štěstí i bol nehrají nic se životem.
Takže milí ctnostní svatí začerněni bělidlem
kdo stále a zplna křičíte my už tady nebudem
plný břich jest hanbou a taky vašim žalářem
mějte vášeň touhu dlaně plné ladných květin
neboť svět tam ne tady je plný věčných živin.
Kde jsou tři, tam jich je dvanáct a pak padesát šest. Až se to naučíš, můžeš přijít, nikoli vstoupit!
