Mladá generace poprvé s jiným příběhem
Vážení, nedávno vyšel článek:
Flexibilita místo píchaček, smysluplnost místo slepé loajality a psychická pohoda místo kultury vyhoření. Generace Z přichází do práce s úplně jinými očekáváními než jejich rodiče. A některé firmy zjišťují, že stará pravidla přestávají fungovat. Co mladí zaměstnanci v práci nesnášejí nejvíc a proč se jejich přístup tak liší od generace X i mileniálů?
A ten pokračoval nadpisy jednotlivých odstavců:
- Osm hodin v kanceláři? Ale proč?
- "Protože se to tak dělá" na mne nefunguje.
- Toxicita není normální pracovní prostředí
- Mikromanagement je nejhorší manažerský styl
- Práce už není středobod života
- Jsou mladí opravdu líní?
Domnívám se, že obsáhleji vypisovat článek není nutné. Jste dostatečně chytří a bystří. Nicméně, jste ochotni to včlenit do širších souvislostí? Jasně, ach ta hnusná a krvavá práce v korporátu. V otrockém režimu od nevidím do nevidím... Já pracuji pro tři korporátní firmy, mám dost blízko k vedení, takže mám postřehy z první ruky:
- I když dneska firma investuje, tedy má odvolávky a peníze, permanentně počítá náklady a šetří kde může, snižuje stavy lidí - neustále, nenápadně a pomalu (dost je vidět, že mnoho lidí ve firemní struktuře následně nechybí)
- Všechny límečky (lidé se svým stolem a PC) aktivně využívají AI, já rovněž, hodně mi šetří pracovní čas (jednu mám placenou a druhou grátis, je dobré si údaje vzájemně čekovat)
- Do několika málo let přijde 50% límečků a státních úředníků o práci díky AI
- Pokud se bude méně vyrábět, což je konečně záhodno, bude se méně nakupovat, což bude velký problém, takže bude klesat HDP států (v ČR činí podíl spotřeby domácností na celém ročním HDP 44%)
- Snižující se HDP bude znamenat méně peněz na dotační a grantové programy - mladá generace se hold bude muset protlouct svými ostrými lokty (nikoli cizími), jak to vždy bývávalo, které naneštěstí už nemá (bezpohlavní určitě ne)
- Psychicky nejméně odolní budou mladí po individuálním, domácím vzdělání plném laskavosti a pochopení
- Stávající ekonomické zřízení požere sebe samo, neboť systém "kup podíl" a žij tím z druhého padne, paradoxně o takovém životním stylu sní většina mladých, aby pak mohla jen žít, což vám nedokáží vysvětlit, co to přesně znamená "to žít"
- Většinu výdělků i kreace v online prostoru převezme umělá inteligence a několik málo lidí "nad ní"
- Lidé se budou cítit méněcenní, robot vyrobí přesněji, AI lépe promyslí i spočítá
- Pokud bude střední třída pozdně středního věku v existenčním ohrožení, vykašle se na mladou generaci, která bude ležet na zádech na zemi a házet ručičkama nožičkama
- Mladí ztratí rozlišovací schopnosti (např. nelze dohledat lidi z firmy, která vybrala hodně peněz na blamáž znovuzískávání ropy z PET lahví, protože jakýsi vědec nečeského původu mluvil oděn v bílém plášti v TV, tj. mladí naletí kdejakému hňupovi se super podnikatelským záměrem - viz hydroponické farmy v okolí Brna, bez peněz)
- Mladá generace většinou nepřijímá zásadní roli, se kterou jsme se museli v mládí všichni popasovat: Svět na nás nečeká, co mám mít a budu mít, vydobyju si sám (díky iluzornosti svého významu to mají mladí naopak: Již všechno mám, jsem tedy kompletní, čekejte, konečně přicházím)
- Neprožití vlastní, skutečné, autentické rebelie mládí proti celému světu politických, společenských bafuňářů bude znamenat značnou frustraci v dospělosti! Mladistvá rebelie se vždy nesla negací celého světa oproštěním se od dosavadního světa (sexem, alkoholem, muzikou atp.). Samozřejmě že se valná většina po nástupu "do reálného života" vsunula zpět do standardního sociokulturního systému bez jakékoli anarchie a socialistické avantýry.
- Bazální lidskou něhu nelze nahradit hlazením domácího zvířete ani sex plastovými udělátky před PC monitorem
- Tisíci generacemi fungující proces "Prostě jsme si pořídili dítě", k tomu máme zdravé ruce a hlavy a držíme při sobě (dříve - máme se rádi), takže vše zvládneme a postaráme se, již přestává fungovat
- Víra v neomylnost nového paradigma online světa je rakovinou mladé generace
- Mladí, kteří se obracejí vzad a chtějí měnit minulost, žijí bez možnosti nových horizontů bytí
Víte, mladá generace má falešný obraz o své významnosti, který je upevňován vizuální subkulturou. Vezměte si modelový příklad v seriálu Stranger Things, jehož první dvě řady jsem poprvé zhlédl tento měsíc. Parta malých kluků, kteří na svá bedra berou osud celého města, potažmo celého světa. Stabilní, v akci proti netvorům téměř bezemoční hrdinové. To je přece úplný nesmysl. V reálu to takto nefunguje! V seriálovém prostředí je mega významnost party malých dětí samozřejmě ještě umocněna problémovými dospělými, jako je např. alkoholický šerif nebo psychiatrická Willova matka.
Vizuální, řekněme digitální svět se už dlouhé roky umlaďuje, tj. cílí na stále nižší věkovou skupinu (viz např. poslední díl Vetřelce: Romulus, ve kterém mládežníci letí do vesmíru). A jelikož to je generace online bytí, vyvolává to v nich falešné, až paranoidní představy, že právě oni mladí mohou okamžitě nastoupit a "spasit svět". Když k tomuto u některých přimícháte nulovou socializaci díky otevřenému a kreativnímu prostřední světu uzavřeného, domácího vzdělávání, je celoživotní problém nasnadě.
Z toho všeho vznikají pak takové kraviny současných dospělých, např. politiků a jejich spřízněných médií, snažící se bezostyšně obloudit dospělé žákovskou hantýrkou: "Jede si na ten summit pro výprask"; "Bude se na tom politickém jednání zpovídat"; "Pro pochvalu si tam nejede"; "Bude muset hodně zdůvodňovat" a další. Rozumíte tomu? To jsou výroky skutečných neumětelů, kteří nedomýšlí, že takové výroky zabírají na žákovské myšlení málo tisíc lidí shromážděných na náměstí. V očích sebevědomých dospěláků to už nezní ani legračně, spíše stupidně.
Jinak ten kudrnatý, šišlající kluk DUSTIN je úplně boží chlapák, vážně!
