"Já" je cestou i cílem

Strážce vytahoval z jedné mladé ženy mentální nečistotu, když se o ni, svou dceru, oprávněně strachovala její matka. Její dcera žila už dlouhé roky v područí zlé entity, což se projevovalo již od puberty značnými duševními problémy, špatnými vztahy, depresemi, sebevražednými sklony atp. Mladá žena procházela docela unikátním vyvrcholením mentálního, nečistého působení se všemi projevy vnitřní, vnější, tedy i zjevné tělesné destrukce. Nakonec byla srajda vytažena ven a plnohodnotně zajištěna.

Určitě všichni uznáte, že je tragické, pokud váš blízký zažívá téměř neporazitelné utrpení, které ho rozežírá zevnitř a nakonec i zvenčí. Lékařská věda je v těchto případech bohužel bez dosahu, stejně jako křesťanští duchovní, bez urážky. SVĚTLO SE NIKDY NEDÁ ZASTRAŠIT, jasná pravda. Nicméně, ztratit mocnitele třeba tím, že přetvoříte Ducha Svatého v muzeální kousek kostelního pábení je nebetyčná pitomost, slušně řečeno. 

kresba je uzavřena, už nemůže škodit

satan je plíseň, kterou vás postupně rozežírá zevnitř. Tato chrochtající bytost postupuje plynule jako tmavnoucí horizont tvořícího se a neustále se přibližujícího mračna. Jak působí pomalu, pokud má volné pole působnosti, tak se mu nechce překotně odcházet a rád se vrací, popř. občasně se vrací oťukávat jedince, který se ho důstojně zbavil. Ve starozákonních, biblických textech není satan zcela označován za nadpřirozenou bytost absolutního zla, vzpomeňme (už dlouho jsem ji nečetl) na knihu Jób, kde vystupuje ha-satan, tj. „ten žalobce“ nebo „protivník“.

ďábel je hajzl úplně jiného ražení. Je útočný, sebestředný, nesystematický, tudíž nepředvídatelný. Pokud se dostane do ráže, dokáže zevnitř popálit i sebe samého. Přímé, osobní setkání s ním poznamená člověka navždy. Nikdy neodchází zcela, jestli si teda rozumíme. ďábel je přitom tupoun doslova posvátného ražení. Ve své sebestřednosti si nevidí "na špičku nosu", ale pozor, o to je daleko nebezpečnější než jiné mentální patvary zla. 

Původ pojmu ďábel pochází z řeckého diabolos (διάβολος) s přeneseným významem pomlouvače, osočovatele, stavitele jednoho proti druhému. Jenže pozor, satan i ďábel nejsou statické figury personifikovaného zla. Jsou to velmi pružné měňavky, stavem i provedením, které se "učí", přizpůsobují se, mentálně kynou, sílí své jemnohmotné šlachy i úpony, řečeno obrazně. Co platilo před staletími, je dnes jiné. Naivně se domnívat, že jejich substanciální nicota svědčí o jejich nejapnosti, vyvanutosti, jakési existenciální nemohoucnosti, je zcela liché. Umí překvapit kreací a sračkami všech možných druhů...

Pojem Lucifer není nic, je to pohádkové slovo. Ano, víme, odkud se zkomolilo. Lucifer totiž pochází z latinského lux (světlo) a ferre (nést) - doslova tedy světlonoš. Původně to bylo latinské označení jitřenky, tedy planety Venuše jako ranní hvězdy. V biblickém kontextu se zásadní spojení s Luciferem objevuje v Izajášovi 14, kde je obraz pádu „jitřní hvězdy“ namířen proti babylonskému králi. Teprve pozdější křesťanská interpretace spojila tento obraz s pádem satana (v hebrejském textu Izajáše jde o pojem Hélél - Syn jitra; latinský překlad Bible zvaný Vulgáta překládá tento pojem jako lucifer; teprve pozdější teologové v tomto viděli metaforu pro pád nejkrásnějšího anděla, což je samozřejmě naprostý nesmysl).

satan zabíjí postupně, pomalu, systematicky, hrůzně; ďábel rychle, zrůdně elegantně, snad s o to větší razancí. Domnívá-li se nějaký duševně slabší jedinec, že všechny lidské dušičky přec míří k bohu, ke svému totálnímu vysvobození, a že po smrti fyzického těla se automaticky úplně všem odhalí všechna paradigmata světa, je takový jedinec velmi rizikovým. Takového jedince výše uvedení vodí na pouťových provázkách před toporně jásajícím, slintajícím, chrochtajícím publikem. 

Samozřejmě že žádné podobné personifikované podoby zla neexistují. To je snad každému soudnému člověku 21.století jasné. Pokud ne, patří takový jedinec do cvokárny nebo je to umělec anebo je duševně vyndaný z reality. Dokonce vám i průměrně zdatný psychoterapeut objasní, že jde o mentální zhmotnění vašich strachů a bolestí, které si nesete sakra hluboce ve svém podvědomí. Takový opravdu znalý, uznaný a oduševnělý psychoterapeut vás podobné zátěže na třiceti seancích, každé po 3 tisících korunách, zajisté rád zbaví. 

Když jsem to pak oné ženě druhý den oznamoval, že je hotovo, chtěla mi v práci na chodbě, mezi kancelářemi skočit kolem krku, jak byla šťastná, protože věděla. Oči ji zářily. Ještě téhož dne odpoledne ji dcera volala, měla úplně jiný, něžný hlas. Za týden se mladá žena celá osypala, tělo jeden oheň, samý bolák... tělo se holt potřebuje také vyčistit.