Jdi na obsah Jdi na menu
 

Ctihodný Ashin Ottama

2. 8. 2026

Dnes jsem na youtube vyslechl unikátní video našeho předního, buddhistického mnicha, ctihodného Ashina Ottamu s názvem Nejvyšší spirituální Realizace. Nebudu zde, potažmo na svých stránkách, realizovat sám sebe, tedy projevovat obrovskou radost z takového videa. Mnohokrát tedy za něho děkuji, za video a hlavně za ctihodného, se kterým jsem se "kus realizoval" v 90-tých letech.

Jen z důvodu inspirace připojuji některé základní pojmy Buddhismu, které ctihodný připomíná. Vše to jsou vcelku velmi korektní informace od umělé inteligence (nic jsem neupravoval, přikládám, jak AI napsala):

Ánanda (v sanskrtu i pálí आनन्द) byl jedním z nejpřednějších a nejbližších učedníků Buddhy Šákjamuniho.
Zároveň byl jeho bratrancem a po dobu posledních 25 let Buddhova života působil jako jeho osobní strážce a oddaný průvodce. V buddhistické tradici má naprosto zásadní a nezastupitelnou roli.
Proč je Ánanda tak důležitý?
  • Strážce Dharmy: Ánanda měl fenomenální paměť. Slyšel nejvíce Buddhových rozprav a dokázal si je doslova zapamatovat. Proto se mu přezdívá „Ten, který mnoho slyšel“.
  • Sepsání buddhistických textů: Po Buddhově smrti (paronirváně) se konal První buddhistický koncil. Ánanda na něm zarecitoval všechny texty, které od Buddhy slyšel. Tyto rozpravy tvoří základ buddhistického kánonu (Sutta Pitaka). Většina súter proto začíná slavnou větou, kterou pronesl právě Ánanda: „Tak jsem slyšel...“ (pálí: Evam me sutam).
  • Založení řádu mnišek: Byl to právě soucitný Ánanda, kdo se u Buddhy opakovaně přimlouval, aby do mnišského řádu (sanghy) mohly vstupovat i ženy. Díky němu se Buddhově nevlastní, Mahápradžápatí Gautamí, podařilo založit řád mnišek (bhikkhuní).

 

Dévové (v sanskrtu i pálí: deva, v tibetštině: lha) jsou v buddhismu božské bytosti, které žijí v nebeských sférách, ale na rozdíl od západního pojetí Boha nejsou nesmrtelní, stvořitelé světa ani spasitelé.  
Slovo deva doslova znamená „zářící“ nebo „bytost světla“. V buddhistické kosmologii představují dévové jednu ze šesti celkových říší existence v koloběhu znovuzrozování (samsáry).
Klíčové vlastnosti dévů v buddhismu
  • Podléhají samsáře: Život dévy je extrémně dlouhý, plný nebeských slastí, bezstarostnosti a luxusu. Přesto je konečný. Jakmile déva vyčerpá svou dobrou karmu, která ho do tohoto světa přivedla, zemře a znovu se narodí v jiné říši (např. jako člověk, zvíře nebo duch).
  • Nejsou osvícení: Být dévou neznamená být probuzený (Buddha). Déva je stále chycen v iluzi vlastního „já“ a kvůli neustálému prožívání slasti má paradoxně mnohem menší motivaci praktikovat Dharmu a meditovat než lidé.
  • Vztah k Buddhovi: Buddha je v textech často titulován jako Šástá déva-manuša-nám – „Učitel bohů (dévů) a lidí“. Mnoho dévů (včetně nejvyšších bohů jako Šakra/Indra nebo Brahmá) sestupovalo z nebes, aby naslouchali Buddhovu učení, protože si uvědomovali, že pouze lidské znovuzrození nabízí ideální podmínky pro dosažení nirvány.
Kdo jsou Asurové?
V buddhistických textech se často setkáte s konfliktem mezi dévy a asury (polobohy či titány). Asurové jsou bytosti obdařené velkou silou, které však žijí v neustálé závisti vůči dévům a vedou s nimi nekončící války o plody stromu splněných přání.
 
Rigpa (tibetsky རིག་པ་) znamená v tibetském buddhismu, konkrétně v tradici dzogčhenu, čisté vědomí, prapůvodní stav mysli nebo přirozenou nezkalenou moudrost. Představuje stav absolutního probuzení, který je vlastní každé živé bytosti, ale běžně zůstává skrytý pod nánosem iluzí a myšlenek.
V závislosti na kontextu může slovo „Rigpa“ v buddhismu označovat tři různé věci:
Stav mysli v dzogčhenu (Rigpa)
  • Pravá podstata: Představuje nemyšlenkovou, ale přesto naprosto jasnou a bdělou přirozenost naší mysli.
  • Protiklad k nevědomosti: Opakem je ma rigpa (sanskrt: avidjá), což je základní nevědomost, kvůli které vnímáme svět skrze dualitu a ego.
  • Přímé poznání: Nejedná se o intelektuální pochopení, ale o přímou zkušenost prožívanou v přítomném okamžiku. 

 

Nibbána (v páli) je nejvyšší cíl a konečný ideál buddhistické cesty. Doslovně toto slovo znamená „vyhasnutí“ nebo „utichnutí“, což odkazuje na vyhasnutí tří hlavních kořenů lidského utrpení: žádostivosti (chtíče), nenávisti (hněvu) a klamu (nevědomosti).
Neznamená to zánik existence, ale zánik klamného pocitu odděleného „já“ (ega). Na rozdíl od všeho ve vesmíru Nibbána nevzniká, nezaniká a nepodléhá změnám.
Dva stupně realizace
Buddhismus rozlišuje dva stavy prožívání nibbány v závislosti na fyzickém těle:
  • Nibbána se zbytkem (saupadisésa-nibbána): Stav, kdy člověk dosáhne plného osvobození mysli ještě během života. Příkladem je Buddha po svém probuzení pod stromem Bódhi. Stále žije, vnímá svět a cítí fyzickou bolest, ale jeho mysl je naprosto klidná, bez utrpení a lpění.
  • Nibbána bez zbytku (anupadisésa-nibbána / parinibbána): Stav po smrti osvobozeného člověka (arahanta). Fyzické tělo zaniká a dochází k úplnému utichnutí všech procesů. Tento stav nelze popsat běžnými slovy ani lidskou logikou.
Jak se nibbány dosahuje?
Nibbána není zeměpisné místo, nebe ani zásluha, kterou někdo udělí. Je to stav mysli, který se realizuje skrze systematický trénink:
  1. Morální disciplína (síla): Správné jednání, mluvení a životní styl.
  2. Soustředění (samádhi): Rozvíjení klidné a stabilní mysli pomocí meditace.
  3. Moudrost (paňňá): Přímé nahlédnutí do pravé podstaty reality (včetně pomíjivosti a neexistence trvalého „já“).
 
Trikája (v sanskrtu: त्रिकाय, v tibetštině: ku sum) je klíčová doktrína mahájánového buddhismu, která popisuje tři těla neboli tři dimenze existence Buddhy. Tato nauka vysvětluje, jak se absolutní, nepopsatelná realita projevuje ve světě forem, aby pomáhala trpícím bytostem.
Tato tři těla nejsou oddělené bytosti, ale tři různé aspekty jednoho a téhož osvíceného vědomí.
1. Dharmakája (Tělo dharmy / Absolutní tělo)
  • Podstata: Představuje samotnou absolutní pravdu, prázdnotu (šúnjatá), neprojevenou realitu a pravou přirozenost všeho bytí.
  • Charakteristika: Nemá žádný tvar, barvu, počátek ani konec. Je bezprostředně propojená s čistým vědomím (Rigpa) a s konečným vysvobozením (Nibbána / Nirvána).
  • Metafora: Často se přirovnává k bezmračnému, nekonečnému nebi, které je základem pro vše ostatní.
2. Sambhogakája (Tělo blaženosti / Tělo prožívání)
  • Podstata: Rozměr čistého světla, energie a vnitřního bohatství, který vzniká jako přirozený projev Dharmakáji.
  • Charakteristika: Je to tělo nebeských buddhů a bódhisattvů. Není viditelné běžným lidským okem, mohou ho vnímat pouze pokročilí meditující v hlubokých stavech samádhi nebo čisté bytosti v meditačních sférách.
  • Příklady: Buddha Amitábha, Avalókitéšvara (Buddha soucitu) nebo vadžrajánová božstva.
3. Nirmanakája (Tělo projevení / Emanované tělo)
  • Podstata: Fyzické, pozemské tělo, ve kterém se Buddha inkarnuje do našeho materiálního světa, aby učil lidi dharmu.
  • Charakteristika: Podléhá zákonům zrození, stárnutí a smrti. Je to most mezi absolutním osvícením a naším běžným, trpícím světem (samsárou).
  • Příklad: Historický Buddha Šákjamuni (Siddhártha Gautama), který žil na Zemi před více než 2500 lety.