"Já" je cestou i cílem

V předchozím svém příspěvku jsem mj. napsal: "Připomeňme Arthura Schopenhauera, který tvrdil, že partnerství a následně se rozrůstající potomstvo jsou jen a jen projevy světové, nevědomé vůle, a kdyby to pro lidi nebylo hezké a příjemné (sex, dosáhnutí orgasmu, vůně druhého), tak by lidstvo již dávno vymřelo...pamatuji si přitom na Friedricha Nietzscheho, který definoval základní pojem své filosofie v umocňování druhého, které se v partnerských vztazích děje zcela běžně. 

Dle mého by podobně měla stát i rodina - dětná, bezdětná, jakkoli pohlavní - měla by se naplňovat a nabíjet, tj. rozvíjet potenciál a předurčení všech spolu zúčastněných."

Někteří filosofové tvrdí, že jsme se narodili osamoceni a že úplně stejně sami umíráme. Rádoby citový potlesk všech těch blízkých při odchodu z tohoto světa vůbec nic neznamená. Zní vám to příliš cynicky? Snad. Nicméně proč mít strach z různých úhlů pohledu? Nesvědčí takový strach o vlastní slabosti? Není to nakonec zvláště kvůli tomu, že většina lidí "jede" na lásku. Hold vidina lásky provází lidstvo od nepaměti. Připomeňme si:

• Marcus Aurelius, stoický filosof, ve svém díle Hovory k sobě prohlásil: "Odděl od svého rozumu všechno, co dělají nebo říkají druzí... Pak budeš moci dožít zbytek života až do smrti svobodně, klidně a ve shodě se svým vnitřním božstvím."
• Artur Schopenhauer ve svém díle Parerga a Paralipomena pronesl: "Člověk může být sám sebou tehdy, když je sám." 

SAMOCENNOST není žádná postmoderní úchylka zajatých lidí svým egocentrismem. Je to zásadní, existenciální východisko lidského bytí. Kdo to nepřijme a nepochopí, bude se neustále rodit do nevědomí a mlátit kolem sebe, protože ta lopatička na pískovišti jménem svět se občas rozbije, občas ji někdo uzme, občas se ztratí, občas s ní dostaneš po hlavě, občas jí s pláčem daruješ atp.

Je tedy vůbec partnerská láska? Víte, všichni moc dobře kolem sebe vidíme katastrofální partnerské vztahy. Dříve byla partnerská láska spojována s přežitím, pak s rodovou zodpovědností, následně s držením a rozrůstáním majetku, v moderní době s láskyplným povitím potomků, dnes dokonce s formováním světoobčanů, někdy můžeme vidět láskyplnou, vzájemnou inspiraci uměleckých nebo sportovních partnerů. Jenže víte, v čem je zcela zásadní problém? ÚČEL VZTAHU - ÚČEL SVAZKU, tam je ta skrytá zapeklitost! Kde je účel, tam není autenticita, tam není prostor pro SAMOCENNOST, pro svojské Já. Účel totiž světí prostředky oné lopatičky na pískovišti jménem svět!

Láska v partnerských vztazích, alespoň těch stávající první etapy lidstva, je iluzí. Pokud se této pravdě bráníte, tak aspoň použijte jiné, skutečně vypovídající pojmy vašeho prožitku: poblouzněnost, okouzlenost, vzplanutí, rozechvěnost, souznění, vzájemnost, pomoc apod. Je velmi prospěšné ctít základní axiom bytí: DRUHÝM SEBE SAMA NENAHRADÍŠ ANI NENAPLNÍŠ! Samozřejmě se bavíme o druhém člověku, nikoli o tak nízkých věcech jako je moc, funkce, majetek, vliv atp. Na druhou stranu způsoby sebenaplnění se silovými, svatými bytostmi není předmětem tohoto příspěvku...

Být single již není hříšným stavem, dokonce ani nadávkou, jde víceméně o východisko moderního člověka. Je to projev vyprahlosti lidí i doby jako takové. Paradoxně singl lidé, kteří si za účel dosazují různorodé náhražky, jakými jsou koníčky, chození po horách, pejsci, bezpohlavní setkávání apod., jsou v tomto svém "vynahrazování se" nevinně. Ve svém niterném kódu dědičně přenášejí vyprahlost, povrchnost a hloupost doposud žitých partnerských vztahů! Stačí si přehrát některé manželské, rádoby legrační scénky Bohdalové a Menšíka (osobně ani proti jednomu nic), ze kterých se vám zvedne žaludek. Pokud ne, tento příspěvek čtete zbytečně!

Je tedy nějaké východisko? Samozřejmě, jako vždy. Pokud se setkají dvě osoby, neodvisle zda vtělené či nikoli, a obě umí žit samocenností, pak mají SKUTEČNĚ NÁDHERNÝ VZTAH, NÁDHERNÉ OBOHACENÍ, NÁDHERNÉ PROŽITKY, NÁDHERNÉ SPLYNUTÍ (zde se tomu říká sex), SVOBODNÉ A SMYSLUPLNNÉ SPOLUBYTÍ. Pokud se pak takové dvě osoby navždy rozpojí, drží spolu navěky (i když si vzájemně již nepatří), čas ani prostor v tomto nehrají žádnou roli!

Pamatujte: Lidé nebyli stvořeni za chudáky!