Chystá se ideologická válka?
Co to vůbec znamená Ideologická válka? Zvláště když po roce 89 padla železná opona mezi východním a západním myšlením, tj. myšlením masového proletariátu a svobodomyslného kapitalistického občanstva. Mám takový dojem, že jsme přestali být ostražití. Když přestaneš být ostražitý ve vysokých horách, přijdeš o život. Když v důlním prostředí, přijdeš o život. Když v investování svých financí, přijdeš o všechno. Řekl bych, že ostražitosti není nikdy dost.
Ideologická válka? No jo, ale jaké jsou válčící strany a jaká pravidla války se povedou? Problémem je, že válčících stran se ustanovilo hned několik, a to je ten zásadní problém, neboť dohody "pod povrchem" nebudou dost dobře vidět, čímž se situace na frontě bude jevit značně nečitelnou. Pojďme tedy na jednotlivé aktéry bez jakýchkoli konspirací:
- Křesťané - díky postupnému odklonu od klasického dogmatismu biblické zvěsti ztrácí svůj mnohasetletý punc čistoty těla i ducha. Hlavním aktérem boje za křesťanství se paradoxně stává současný americký prezident (viz zřízení Pracovní skupiny pro odstranění předsudků vůči křesťanům).
- Bezpohlavní - boj za planetu, také za spravedlnost, zvířata, za přežití obecně. Počet takových jedinců neustále roste, včetně prohlubující se, většinou dobře organizované radikalizace.
- Slované - boj proti stále živému nacismu jako rasové nadřazenosti. Nezapomeňte, že Evropa byla rozdělená železnou oponou nikoli jen rámcem strachu z bolševického opanování světa, ale víceméně kopírovala evropský protiklad mezi západním intelektualismem a východní senzitivitou.
- Muslimové - pravověrně ctí své tradiční hodnoty, ze kterých vycházejí a ze kterých nehodlají ustupovat. Paradoxně právě tradiční, ortodoxní křesťané budou mít k novému rozmachu muslimské civilizace citově nejblíže.
- Technokraté - do posledního dechu budou obhajovat rádoby nekonečný potenciál růstu materialistického pojetí světa, člověka, ekonomiky atp. Technokraté nabývají pocitu klidu, když se masivně zbrojí - to je hmota, to je síla, to je pro ně paradoxně bezpečí.
- Sebestřední - většinou velmi známí, bohatí, často mocní lidé, kteří si libují v polotajných kroužcích vlastní svébytnosti se stejně omezenými jedinci. Tato skupina lidí většinou umírá v nejhorších duševních stavech. Nemylte se, i když jde o nejméně početnou skupinu, umí si zaplatit masivní (kapitálový) vliv svých pravověrných myšlenek a cílů.
- Volní - současné ideologické krizi vůbec nerozumí, protože jim jde jen o jejich vlastní příběh, do kterého nepouštějí každého. Někdy celou společnost, takže žijí v uzavřených komunitách. Někdy své potomky, takže jsou bezdětní. Někdy zabíjení, takže jsou vegetariány, potažmo vegany. Tato velmi početná rodina podobně smýšlejících lidí se v určitých situacích dokáže velmi rychle a jaksi dětsky radikalizovat, což má naštěstí jepičí trvání, neboť tito jedinci nemají násilí ve své nátuře.
- Méněcenní - snad nejpočetnější skupina pozemských dvojnožců s lidských mozkem a různou barvou kůže, kterým byla poskytnuta vizuální podoba úžasného snu západního světa, aby se rovněž tak snažili ponořit se do lesklé iluze odtržení se od sebe samých.
Z uvedeného výčtu je jasné, že jde jen o odlehčenou, letní úvahu. Nejedná se o žádnou promyšlenou práci, akademii jsem opustil již dávno, takže si podobné mohu dopřát. Všimněte si, že o žádné skupině nepíšu s despektem. Já nejsem žádný soudce, proč bych tedy měl někoho soudit? Nakonec každá z uvedených skupin se mj. utváří mentálními, silovými bytostmi, které se podílí na vnitřním, chcete-li mentálním chodu propojených myslí dané skupiny. Berme to tak, že každý patří do svého ideologického příběhu zcela a jaksi patřičně. Hodně ŠPATNÉ je, když je jedinec tlačen do jakékoli ideologie násilím, tj. proti své vůli.
Text je pouhým nereflektovaným zamyšlením, proto jej záhy vymažu. To není falešný povzdech, ale fakt. Pro mne samotného je příslušnost k jakékoli skupině znesvobodněním svrchované svébytnosti Já. Všimněte si, že každá skupina je svázána odlišnými pouty v kontextu svého nazírání světa - jedna díky víře, druhá díky nárokovanému boji za všemožná práva, další v sentenci svého nesebevědomí a jiná naopak díky sebevědomé, falešné sebestřednosti.
Plyne z toho všeho nějaké ponaučení? Zajisté:
Ctít Boha, neboť na sebe vzal nevděčnou roli Stvořitele; Ctít mocipány, neboť na sebe vzali nevděčnou roli rozhodování; Ctít četníky, neboť na sebe vzali nevděčnou roli udržování práva a pořádku; Ctít ranhojiče, neboť na sebe vzali nevděčnou roli péče o lidské zdraví; Ctít kantory, neboť na sebe vzali nevděčnou roli formování dětí; Ctít opravdové věřící, neboť na sebe vzali nevděčný institut hříchu; Ctít posvátný status člověka jako takového, neboť na sebe vzal nevděčnou roli přidavače na stavbě Světa.
