"Já" je cestou i cílem

Co to vůbec znamená Ideologická válka? Zvláště když po roce 89 padla železná opona mezi východním a západním myšlením, tj. myšlením masového proletariátu a svobodomyslného kapitalistického občanstva. Mám takový dojem, že jsme přestali být ostražití. Když přestaneš být ostražitý ve vysokých horách, přijdeš o život. Když v důlním prostředí, přijdeš o život. Když v investování svých financí, přijdeš o všechno. Řekl bych, že ostražitosti není nikdy dost.

Ideologická válka? No jo, ale jaké jsou válčící strany a jaká pravidla války se povedou? Problémem je, že válčících stran se ustanovilo hned několik, a to je ten zásadní problém, neboť dohody "pod povrchem" nebudou dost dobře vidět, čímž se situace na frontě bude jevit značně nečitelnou. Pojďme tedy na jednotlivé aktéry:

1. Křesťané - díky postupnému odklonu od klasického dogmatismu biblické zvěsti ztrácí svůj mnohasetletý punc čistoty těla i ducha. Hlavním aktérem boje za křesťanství se paradoxně stává současný americký prezident (viz zřízení vyšetřovací komise na potlačování křesťanství předchozím prezidentem).
2. Bezpohlavní - boj za planetu, také za spravedlnost, zvířata, za celé přežití. Počet takových jedinců neustále roste, včetně rostoucí radikalizace (viz dobře organizovaný žhářský útok v Pardubicích z března 2026). 
3. Slované - boj proti stále bublajícímu nacismu. Hlavním aktérem boje je současný ruský prezident, který ve svém boji de facto reprezentuje slovanskou rasu, proto se mnozí političtí komentátoři nikoli náhodou obávají možného budoucího strategického spojení válčících slovanských protistran stávajícího vojenského konfliktu východní Evropy.
4. Muslimové - velmi zarputile ctí své tradiční hodnoty, ze kterých vycházejí. Paradoxně právě tradiční, ortodoxní křesťané budou mít k novému rozmachu muslimské civilizace citově nejblíže.
5. Technokraté - do posledního dechu budou obhajovat rádoby nekonečný potenciál v růstu materialistického pojetí světa, člověka, ekonomiky atp. Technokraté nabývají pocitu klidu, když se masivně zbrojí - to je hmota, to je síla, to je pro ně paradoxně bezpečí.
6. Sebestřední - většinou velmi známí, bohatí, často mocní lidé, kteří si libují v polotajných kroužcích vlastní svébytnosti se stejně omezenými jedinci. Tato skupina lidí většinou umírá v nejhorších duševních stavech. Nemylte se, i když jde o nejméně početnou skupinu, umí si zaplatit masivní vliv svých pravověrných myšlenek a cílů.
7. Volní - současné ideologické krizi vůbec nerozumí, protože jim jde jen a jen o jejich vlastní příběh, do kterého nepouští jen tak někoho. Někdy celou společnost, takže žijí v oddělených komunitách. Někdy své potomky, takže jsou bezdětní. Někdy zabíjení, takže jsou vegetariány. Někdy zvířecí živočišno, takže jsou vegany. Tato velmi početná rodina podobně smýšlejících lidí se v určitých situacích dokáže velmi rychle a silně radikalizovat, což má vždy jepičí trvání.
8. Méněcenní - snad nejpočetnější skupina pozemských dvojnožců s lidských mozkem a různou barvou kůže, kterým byla poskytnuta vizuální podoba úžasného snu západního světa, aby se ponořili do lesklé iluze odtržení se od sebe samých. 

Z uvedeného výčtu je zřejmé, že jde jen a jen o mou úvahu. Nejedná se o žádnou promyšlenou práci, výše uvedené není nic přesného ani objektivního. Akademii jsem opustil již dávno, takže si snad podobné mohu dopřát. Všimněte si, že o žádné skupině nepíšu s despektem. Já nejsem žádným soudcem, proč bych tedy měl někoho soudit? Berte to tak, že každý patří do svého ideologického příběhu zcela a úplně patřičně. Jedině ŠPATNÉ je, když je lidský jedinec tlačen do jakékoli ideologie násilím, tj. proti své vůli. 

Text je opravdu pouhým zamyšlením, třeba nereflektovaným. Proto jej záhy vymažu. To není falešný povzdech, ale fakt. Pro mne samotného je příslušnost k jakékoli výše skupině znesvobodněním sebe sama, své jedinečnosti a svébytnosti. Všimněte si, že každá skupina trpí svázaností v jiném kontextu svého nazírání světa - jedna díky víře, druhá díky svátostnému boji za práva, další díky svému nesebevědomí a jiná naopak díky sebevědomé falešné sebestřednosti.   

Plyne z toho všeho nějaké ponaučení? Pro nás, tj. pro ty normální a ničím zajímavé jedince? Ano, plyne:

Ctít mocipány, protože na sebe vzali nevděčnou roli rozhodování; Ctít četníky, protože na sebe vzali nevděčnou roli udržování práva a pořádku; Ctít ranhojiče, protože na sebe vzali nevděčnou roli péče o lidské zdraví; Ctít kantory, protože na sebe vzali nevděčnou roli formování dětí; Ctít popeláře, protože na sebe vzali nevděčnou roli péče o odpady; Ctít Boha, protože na sebe vzal nevděčnou roli Stvořitele; Ctít nečisté bezdomovce, protože na sebe vzali nevděčnou roli odsavačů negativní energie lidské občiny; Ctít věřící, protože na sebe vzali nevděčnou roli lidského hříchu...