Až poznáš Smrt poznáš Člověka
Odešel patnáctiletý kluk. Je to už dávno. Hodně se od doby svého odchodu změnil, nicméně pořád je to super chlap, věřte, s úžasnými vlastnostmi i možnostmi. Neměl to zrovna lehké, byl mentálně pomalý, úplně jiný než ostatní, vyznačoval se takovým svým zvláštním vnitřním světem. Až do jeho odchodu jej téměř neustále trápily mnohé zdravotní problémy, mezi které patřily noční inkontinence a epilepsie. To víte, kluk v počínající pubertě, když večer sundal boty, to byla rychna...
Druhý den po synově náhlém odchodu přišel jeho otec domů a hned jej napadlo naposledy přivonět, naposledy ucítit svého syna... Šel tedy do dětského pokoje k synově posteli, která měla trvale podvlíknuté prostěradlo gumovým ubrusem. Zabořil nos do prostěradla, které bylo vždy cítit synovými nočními problémy, jenže co to? Nevyprané prostěradlo i samotná gumová podložka byly ve stavu, jako byste je zakoupili úplně nové. Běžel tedy do chodby bytu, vzal synovy vypráskané, tedy nejoblíbenější, rozuměj nejtragičtější tenisky, se lví odvahou do nich zabořil nos a nic! Vůbec nic! Jako kdyby vyšly z obchodu a nikdo je ještě nenazul.
Syn si prostě odnesl s sebou každou molekulu svého bytí. Nenechal po sobě samém vůbec nic! Přitom není vůbec důležité, na jakou vzdálenost se podobné děje. V tomto je vzdálenost podružnou, nezajímavou záležitostí.
Asi týden před hrůznou událostí přišel otec odpoledne domů. Po nějaké chvíli otevřel dětský pokoj a vyšel na balkón podívat se, jak děcka blbnou venku. V tu chvíli jeho syn náhle přišel domů, že prý něco veledůležitého potřebuje. "Tati dvackuuuu..." Jasně, tady máš. Syn se opřel o kovový okraj balkónového zábradlí, zlehka a nenuceně se obrátil na otce a pronesl: "Tati, je Bůh?" O tom se rozhodně nebudeme bavit, TO JE SNAD JASNÉ, NE! "Hm, tak jo, tak čus.", přitom v hm byla jistota jeho otce, jejich spojení, jistota BYTÍ. Hm, toť vše... to nakonec jako potvrzení jistoty bohatě stačí!
Otec měl až mnohem později vážný problém, protože ho napadl dospělý syn jeho přítelkyně. Sice vystartoval fyzicky, ale nedovolil si, tak na to šel od lesa... teda Mentálním polem. V mimosmyslové události onen odešlý syn povalil svého otce na záda, skočil na něho, aby jej zakryl celým svým tělem. Pak do sebe vtáhl agresora a vše ukončil. Další popis té události není až tak důležitý... Jde o spojení, které nemůže být ohroženo stavem ani vzdáleností, tělem ani duchem. Rozumíte?
ilustrační snímek - pouze převzatý
"... a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť."
Konečně to pochopte, že bez svých parťáků nemůžete přežít, NIKDY! Kašlete na ty pouťové kecy, kolik že andílků kolem vás poletuje a jak vám všichni tuze slouží. To jsou jen výkřiky pomatených lhářů a simulantů. Hleďte si svých parťáků a zvládnete i horu přemístit, obdobně jak praví Matouš: "... i kdybyste této hoře řekli - Zdvihni se a vrhni do moře - stane se."
