Zážitkový svět
Svět je stále stejný, i když se proměňuje. Ne, není to protimluv. V podstatě Platónských idejí obsah je stejný (podíl na ideji), mění se jen formát. Např. válka jako atribut vůle k moci, ke zmocňování jednoho druhým, zůstává ve svém zadání neustále stejná, jen se mění forma - dříve klacky, pak kovové ostří, dále palné zbraně, následně jaderné hromadného ničení.
Obsah zůstává, forma se mění. Jak by řekl Aristoteles - hylé a morfé; Immanuel Kant - forma je rámec, skrze který vnímáme obsah; úctyhodný Hegel - forma a obsah se neustále přetvářejí navzájem. Nicméně nejsme na hodině filosofie...
Pokud se forma nebude proměňovat, vyčerpá se, vyčpí, a zahyne. Je otázkou, zda po úmrtí formy zajde také obsah, ale to nechme na jindy. Zajisté je to hodno našich úvah. Případná odpověď nabyde ostřejších kontur, pokud se budeme ptát v rámci hierarchie bytí. V tomto ohledu lze zařadit Zážitkový svět jako novodobou mantru linoucí se současným světem. Již nestačí jít do muzea, na historická, chcete-li archeologická místa nebo jen prohlížet uskladněné věci za vitrínami. Dnes již musíte mít namluvený komentář ve vypůjčených sluchátkách, nejlépe školeným, příjemným hlasem, dále vizuální 3D aplikace, showroomy atp. Již nestačí obyčejný turismus, dnes to musí být kreativní, zážitkové, návštěvník si musí sáhnout, i děti si musí přijít na své, pak také hladoví zúčastnění si žádají zázemí, servis atp.
Víte, v podstatě jsou podobné zážitkové dýchánky vlastně k ničemu. Nový formát původního obsahu, kterým je život sám, je další zuboženou fází rádoby lidského poznání. Formát se malinko proměňuje od strohých muzeí, přes interaktivní výstavy až k vizuálnímu 3D virválu. Jenže obsahem je stále stejná podstata, kterou je život sám. Všechny ty věci jsou dávno neživé, některé z nich ukradené (vykopávky), další mentálně znehodnocené a některé dokonce znesvěcené (pohřbení jedinci, posvátné předměty). Vystavujeme si statický, neživotný svět bez energie, hloubky, špetky kreace a intuice. Vše v duchu hesla: POJĎME V LIDECH ZABÍT I TY ZBYTKY KREACE, SE KTEROU SE ZDE NARODILI!
Povrchnost a plochost ohrožují samotnou podstatu lidství podobným způsobem jako se zdevalvovaly Vánoce zástupy lidí křižující nákupními vozíky obchodní domy a v potu tváře nemohoucí cokoli zakoupit svým blízkým pod vánoční stromeček, když přece všichni mají dávno všechno (samozřejmě jen po materiální stránce). Jak trefně říkají buddhisté, musíme neustále zvyšovat laťku, abychom zažili radost. Již nestačí hezké, spolehlivé bazarové auto. Pro orgáč radosti je nutné nové auto. Záchvat vzrušení samozřejmě postupně opadne, takže připlatíme a koupíme ještě výkonnější a objemnější vůz. Připlatíme za unikátní barvu, drahé disky, atypické vybavení.
Víte, co se týká muzeálního nastavení stávajícího světa, je to hnus oblažovat se neživotnými věcmi. Vidíte to například na českých, prázdných kostelích, které jsou často bez činnosti, tzn. beze smyslu, některé již bez vysvěcení. Je nutné podobné neživé věci recyklovat, tj. neudržovat je mrtvolném stavu. Jsme bytosti života, energie, výtlaku emocí, smyslu, nádechů i výdechů. Zrestaurování a zakonzervování čehokoli jako odkazu lidství, jedno jestli originálního obrazu nebo těžní věže, je doslova pekelnou hrůzou historizujícího establishmentu, slepou cestou sluchově-vizuálního klišé.
POJĎTE ŽÍT, KAŠLETE NA DEPOZITY ZAPRÁŠENÉHO HARABURDÍ!
Pozn.: Předevčírem, tedy 19.4., se se mnou rozešel můj dobrý kamarád, který zemřel již před lety (pobyl se mnou zhruba týden). Musel jsem mu poměrně nedávno pomoct, protože jsem viděl, jak a kde žije, opravdu hrůza. Asi jsem o tom psal, ale dnes jsem smazal více než polovinu příspěvků, tak vám nevím. Byl kolem mne takový zvláštní mentální mrak a zpřítomněná vůně jeho kuchyně, ve které jsme často seděli, debatovali, popíjeli, pokuřovali (vždy jen obyč tabák) a dělali si legraci z komoušů. Věděl jsem, že je to on. Přišel mi poděkovat a to je hezké. Nedalo mi to a našel uschované parte - odešel 10.4., takže to sedí. To je zase můj život...
Příspěvky jsem smazal, protože nejsou k ničemu. Vůbec k ničemu. Když se totiž podívám do Světa a vidím jeho velkolepost a všudypřítomnou Mohutnost, tak veškeré mé psaní je jen nestoudným odvárkem nehodným prezentování... A nebojte, všechna živá místa, o nichž jsem vymazal příspěvky, a která by vás měla zajímat, jsou znovuotevřená, takže pokud k nim patříte, najdete je! A nakonec: Nechme sebeprezentaci lidem náměstí, my pojďme žít, to je lepší...
