VÁLKA CIVILIZACÍ?
Domnívám se, snad tomu historie lidstva na Zemi nasvědčuje, že zatím nikdo nedobyl ani nezískal tento svět. Žádné civilizaci se to nepovedlo a snad je již nasnadě, že se to ani nepovede. Nejsem studovaný antropolog, abych dokázal vyjmenovat, kolik civilizací v současné době žije na Zemi. Také přiznávám, že civilizaci vnímám malinko jinak než klasický akademický slovník.
Zřejmě nejvýraznější civilizací současnosti je ta technokratická se svými výdobytky vědy a techniky. Technokratická civilizace, která si zakládá na kognitivním myšlení, společensko-průmyslovém progresu a nikdy a nikde nekončícím ekonomickém růstu. Jinou civilizací je křesťanský svět Božího království. Naopak civilizace kmenových společenství, které se stále ještě zachovávají v Amazonii, střední Africe, Sibiři i jihovýchodní Asii (AI odhaduje, že v původních kmenových společenstvích stále žije 20-40 milionu lidí). Máme zde civilizaci starobylou, čínskou, která pořád ctí váženého Konfucia. Je zde pevná židovská civilizace starozákonně obdarovaná Zemí stvořitelem JHVH. Také se můžeme setkat s civilizací původních amerických Indiánů s jejich rituály potních chýší, tanců Slunce a powwow. Určitě nesmíme zapomenout na stále živý šamanismus, který se snaží udržovat v původní tradici přírodní civilizace a bytí v astrálním světě zvířat a rostlin, a který se ne vždy musí překrývat se stávajícími, kmenovými společenstvími. Rovněž se navrací druidská civilizace, která vystavěla kromlechy, menhiry, dolmeny a jiné kamenné stavby, před tisíci lety aktivujíc Gaiu do vesmírné, planetární rodiny.
Jak sami vidíte, vezdejší rodina civilizací se snad dokonce rozrůstá. Pro jedince z toho vyvstává důležitý moment, kam vlastně patří? Anebo komu patří? Proces příslušnosti, řekněme spolubytnosti, se děje zásadně skrze vlastní zakořenění. Bez zakořenění nelze patřit k žádné civilizaci. Také se domnívám, že patřičnost k té své civilizaci nelze nahradit národností v našem klasickém pojetí ani pouhou územní příslušností. A jak se takové zakořenění děje? Jedině skrze ZASVĚCENÍ. Každá civilizace má totiž svůj osobitý způsob zasvěcení, resp. iniciaci zakořenění. V technokratické civilizaci se tak děje vzděláním. Vzdělání, které v tomto případě představuje plnohodnotnou a plnoprávnou vstupenku do společnosti. Školní vzdělání kognitivních výkonů, které se halí zasvěcovacími rituály například konce střední školy, tj. maturitní zkouškou, maturitním plesem, večírkem atp. V případě ukončení vysoké školy se tak děje podobně, tj. promocí, slavnostními ceremoniemi, vznosně napsanými diplomy atp.
Zásadním parametrem zasvěcení uvnitř každé civilizace jsou SCHOPNOSTI lidského jedince. V případě technokratické civilizace se jedná především o schopnost logicko-rozumového aparátu, u křesťanské civilizace schopnost vstřebání a následování boží milosti vyjádřené spásnou obětí Ježíše Krista; u civilizací kmenových společenství jde o vědomou příslušnost k rodu spojenému radou starších, místní občinou a samozřejmě dávnými předky; u indiánských kultur přistupuje navíc totemové bytí prostupující všechny vrstvy stvoření; u židovské civilizace jde o příslušnost k rodovému, řekněme adamovskému spojení se stvořitelem (JHVH) s právem na stvořený svět. U civilizací Východu jde o vnitřní schopnost pochopení (poznání) karmických zákonů, rovněž o odvahu k osobní schopnosti vnitřní duchovní cesty a smysluplnosti života v mimosmyslovém světě.
Válka civilizací, co myslíte? Anebo válka jednotlivců podle svých vlastních potřeb a nároků? Osobních zadání? A kdo vlastně nejvíce křičí? Kdo chce být nejvíce viděn? Ten, který není zakořeněný? Jedinec může cítit, dokonce i tušit, kam patří, ovšem bez zasvěcení to pranic neznamená. Dovolím si tvrdit, že každý člověk na této planetě někam patří a pozor, jak jsem si dovolil zmínit na začátku, zatím nikdo tento svět nezískal ani nedobyl. Z toho vyplývá, že rozmanitost a různorodost civilizací je bazálním základem jsoucího světa na Zemi.
Dle mého je současným problémem to, že nezakořenění lidé se často chytají rádoby osvícených osob, které hodně mluví, hodně referují, hodně se prezentují, hodně se zveřejňují, hodně si zvou jim podobné hosty, všemožně se sdílejí na internetu, nicméně přístup ke zdroji zasvěcení nemají. Takový zdroj může být Duch svatý skrze křesťanské společenství; Rada starších v jemnohmotném světě kmenového společenství; šamanská linie ducha skrze jasně definovanou šamanskou tradici; Rada starších druidské tradice; Bódhisattvo sdílení v mnišském společenství atp. Nezakořenění lidé bez patřičnosti "k tomu svému" přitom často hoří vnitřní touhou, čestnou touhou po sebenaplnění. Bez společenství není jedince, to je stará pravda (jen divergentní stojí stranou).
A tak co dál? Doba kolonizací snad skončila, misie už také moc nefrčí, a Alma mater života vezdejšího se rozkouskovala na samostatně žijící ostrůvky civilizací, kam jezdí jedinci technokratického světa za poznáním - k šamanům, jogínům, k osvíceným a jiným vyhlášeným personám. Válka civilizací, anebo se prezentující prázdnota? Když vezmete velkou, opravdu velkou nádobu a budete ji chtít rozlít do mnoha menších, není s tím problém. Ale když je ona velká nádoba prázdná, co rozlijete? Co poskytnete? Co předáte? A není právě mladá generace těmi malými nádobami, které si žádají naplnění? Copak jim ale nabídnou vyprázdnění, nezakořenění předkové?
TEN, KDO MÁ NEJVĚTŠÍ STRACH, NEJVÍCE KŘIČÍ! Nejvíce chodí do protestních průvodů ti nevyslyšení! Vlastně jde o průvody uznání. Prázdní chodí ven, plní zůstávají doma (obrazně řečeno). Snad by bylo vhodné, kdyby i plní vyšli ven a nabídli se prázdným. A to i přesto, že prázdní umí kolem sebe kopat, naštěstí ještě dětskými nožičkami...
