Boží TĚLO se stalo světem

První si sedl ke stolu. Nebyl nijak moudrý, ale věděl své. Pyšně vztyčil bradu a prohlásil: Vím, že mám svobodnou vůli, jsem na to hrdý, jsem svobodný. 

K němu si přisedl druhý: Prosím, a jak jsi na to přišel?

První: Vjedu svým vozem na kruhový objezd, si představ čtyři cesty ven, čtyři výjezdy a já si mohu vybrat, kterým vyjedu! Je to má vůle, moje rozhodnutí.

Druhý: No jo, máš možnost svobodné volby. Bez diskuze! První: Ještě aby ne. Druhý: Ale pořád si musíš vybrat jenom z těch čtyřech možností. Žádná pátá, žádná jiná! První: No ale já jinou nechci.

Druhý: To já mohu vyjet i pátým nebo i šestým výjezdem. Mám jich k dispozici nekonečně mnoho. Já už nepotřebuju fyzické auto ani hmotnou silnici. 

Přisedá třetí: Takže ty jsi ten s absolutní svobodou? Když máš nekonečně mnoho výjezdů? Druhý: Ano, jen já! Většího není!

Třetí: Jenže absolutně svobodným nejsi! Ty ještě musíš volit, i když z nekonečně mnoha možností. Já už nemusím, já se totiž rozhodl na ten kruhový objezd vůbec nejet, takže se neúčastnit. Chápeš? První nerozumí vůbec, druhý tak zvláštně kroutí hlavou. Třetí je samolibě spokojený, bodejť by ne.

Náhle se ozývá hlas čtvrtého, který se neobtěžuje ani se dostavit: To vnímáš jako skutečnou, naplněnou svobodu? Já se ani nemusím rozhodovat, jestli jet, anebo nejet. Díky tomu ta vaše způsoba vozu, silnice, kruhového objezdu nenabývá žádného smyslu. Já nemusím už vůbec nic. Můžu jen být... 

První tři sedí, neví co, hledí si na ruce. Prvnímu je trochu mdle, druhému upoceně, třetímu nervózně... Čtvrtý je konečně spokojený... to je poslední věc, která mu scházela, SPOKOJENOST. 

Náhle si všimnou u stolu malého klučíka. Hledí na všechny bez zaujetí, jaksi bezelstně. Že by tam seděl od počátku? Jak to, že jej neviděli? Najednou onen klučina přijíždí ke kruhovému objezdu ve svém šlapacím autíčku. Ve starým a oprýskaným vozítku, k tomu s házejícím zadním kolečkem. Autíčko vjíždí na kruhový objezd, objíždí jeho celý obvod a v klidu vyjíždí stejnou cestou zpět. Všichni čtyři se zadívají zpět ke stolu: Tů, tů, tů, zpátky domů...