Svět mentálních tvarů
Víte, náš svět je trojrozměrný, prý dobře poznatelný našimi smysly. Dobře, bez diskuze, a dál? Co pak celý Svět? Kolikpak ten má vrstev? A podle čeho ta patra fungují? Jaká pravidla a jaké procesy v sobě skrývají? A můžeme je poznat my lidé pozemského uzpůsobení?
Veškerý Svět, až na Jednoho, je vizuálně identický. Co to znamená? Znamená to, že každá vrstva bytí je tvarově vnímatelná. Sice jiným způsobem, od hrubších tvarů až k těm jemnějším, přesto vždy čitelná, moderně řečeno snímatelná. A kdo má právo analyzovat, soudit, poznávat, definovat, ale také hanit i oslavovat? No přece člověk! Ve všech vrstvách bytí? Ano, jednoznačně ano.
Pojďme raději k praxi, to je vždycky lepší. U příležitosti nedávno proběhlé týdenní výpravy Pavla Kozáka do starobylé Etrurie jsme navštívili místo starých hrobek s názvem Necropolis of Monterozzi nacházející se 1km jihovýchodně od italského města Tarquinia. Celé to místo bylo do té doby (do doby naší návštěvy) chudé, vyprahlé, zatuchlé i ztuhlé zároveň. Od placeného turistického vstupu se nachází holá planina s jakýmisi novějšími drobnými stavbami nad jednotlivými hrobkami (kobkami), poté následuje prázdná planina končící drobným vyvýšením s občasnými keři.
Na konci areálu se nachází ona vyvýšenina, na které stála asi 7-mi metrová černá medúza ve tvaru pozemské houby, zhruba o šíři 5m. Z této mentální rakoviny se vinuly černé šlahouny k jednotlivým hrobkám, vlastně kobkám, a to i těm nepřístupným, zahrabaným, odkud tahaly z dávno mrtvých, nicméně tam zůstavších energii. Otřesné místo, prostě bizár. Díky přesnému označení centrálního místa (bodu) Pavlem Kozákem došlo k odstranění té hnusné černé obludy, šlahouny byly odsekány a celý ten hnus balast byl poslán tam, kam to patří! Po dokonání očištění celého starobylého místa se v tu chvíli rozezněly všechny zvony v Tarquinii (zajisté přesně v poledne). A pak teprve nastala ta pravá nádhera. Ze všech těch temných kobek a hrobek vyrostly bílošedé, jemné a lehké tubusy, kterými odcházeli všichni ti, kteří tam byli po dlouhá staletí upoutáni. Ano, zní to jak z pohádky Příběhy tisíce a jedné noci... za zvuků křesťanských zvonů (v Tarquinii je na mapě označeno 21 kostelů, tak to byl vcelku koncert).
Je tedy svět mentálních tvarů stykovou vrstvou mezi pozemským světem a dalšími, jemnohmotnějšími, přesto tvarově vnímatelnými světy? Po příjezdu z Itálie jsme vystoupili před hlavním vlakovém nádraží v Praze. Když se sejde nádražní halou dolů do přilehlého parku, můžete tam spatřit obdobnou scenérii mentálního světa. Dobře víte, že to místo je od 90-tých hrozné, i když je to o poznání lepší. Mnoho feťáků, bezdomovců, mladých prodávajících se kluků, kriminalita. Díky tomu se nad místem před parkem zformovala špinavě žlutá mlhovina, která si z těch lidí strašného osudu neustále ucucává. Proto se tam shlukují, paradoxně proti sobě samým. Jak podobná mlhovina vznikla? Kolik těch "vnitřně ušpiněných" muselo přispět, aby se takto zformovala. Kolik musela nabýt mentální energie, aby se osamostatnila a mohla pak již sama přitahovat ty nemohoucí. Doslova si z nich pocucávat díky jejich srabu a špíně? Jaké má takový mentální tvar možnosti vlastní svébytnosti?
Na světě mentálních tvarů není nic tajemného! A proč taky? Oba mentální tvary, jak v Tarquinii, tak v Praze, nevytvořil žádný ďábel ani jiný zloduch. Zasadili se o to sami lidé. A my lidé máme tu moc (mohutnost), odstranit to. Nemusíme nutně volat všechny svaté, aby nám s tím pomohli. Ty si nechme na závažnější věci. V místě Necropolis of Monterozzi, kde jsou dnes již prázdné hrobové, popř. rituální kobky, se tehdy děly strašné věci. Lidé se tam vnitřně proměnili ve zvířata, takže etruští velekněží celé místo uspořádali tak, aby se podobná nákaza zla dále již nešířila. Nicméně mrtví tam zůstali, jinak to ani nešlo. Naštěstí nyní je místo čisté a příjemné, jen si tam zajeďte. A pokud tak učiníte, můžete se tam setkat s obrem, to když se postavíte 1,5m před položený kámen (viz foto). Kamenná deska se nachází v půli areálu u plotu směrem k silnici, nemůžete ji minout. Obr vás tam určitě vřele přivítá a také oblaží svou laskavostí.
