SVĚTLO se stalo TĚLEM

Tak vážení a ctění, moc dobře víte, že se nikdy nemontuji do politiky, páč je to věc velmi ošidná. To myslím s veškerým respektem k lidským jedincům i despektem k novinovým headlinerům všeho druhu.

Domnívám se, že se příčinou zloby prý dvou rozdělených, politických názorů v ČR zabývá mnoho lidí, snad i odborníků na dané téma. Proto si žádnou podobnou analýzu nedovolím. Přidám tedy k tak ožehavému tématu jen několik málo poznámek, protože jsem včera na FC zaznamenal ironický, opravdu jen rádoby komický příspěvek od člena drsné, dnes již nehrající kapely Orlík, což svědčí o docela pokročilé frustraci tohoto jedince. Uznávám, krátké souvětí bylo alespoň sarkastické. Jen podotýkám, že se nejedná o Daniela, ten podobné nemá zapotřebí...

Stojím si za tím, že za negativní, až nenávistné fluidum vyhrocené lidové debaty o politických tématech, i politicích samotných, může ve své podstatě FRUSTRACE JEDINCŮ. Obecná frustrace zpolitizované české společnosti je aktivně podporovaná mnohými veřejně činnými představiteli, kteří velmi umně využívají manipulativní psychologie davu, která právě podobné frustrace podněcuje a vyvolává, což je dle mého zločinem, byť v podstatě jen morálním, jenže i tento se nesmazatelně propisuje do Mentálního pole. 

Je to úplně blbý, pokud se takové manipulativní techniky, zvláště pak ve veřejném prostoru, stanou standardem. To je pak velký průšvih, protože se mentální, zasrané mračno vznáší v jakési mlhovině všude kolem neustále se podbízející "svými službami". Stačí se jen podívat na některé velmi zarputile angažované umělce, jak se mění fyzicky, chcete-li vizuálně. Poznáte to zvláště na obličeji, který se stává zjevně starším, jaksi utahanějším, nepřirozeně strhaným, s neživou pletí. Když si nějaký velmi bouřlivý video příspěvek pustíte beze zvuku, ihned vám to dojde, pokud jste malinko všímaví. Proč naopak řádové sestry zaslíbené Bohu vypadají až do své smrti krásně čistě, mladě, bez vrásek, bez hnusu v obličeji? A věřte, není to tím, že na svých bedrech nenesou útrapy tohoto světa. Spíše je tomu naopak!

Slíbil jsem jen několik málo osobních postřehů:

• Moc dobře si pamatuji, kdy to vše začalo! Bylo to při volbě prezidenta, kdy podruhé kandidoval Miloš Zeman. Tehdy jsem se zeptal v kanceláři svých kolegů, koho budou volit. Zeptal jsem se lidí, se kterými jsme se znali roky, včetně svých rodin atp. Nikdo mi nechtěl odpověď. Tak jsem se postavil doprostřed sdílené kanceláře a prohlásil, že si snad všichni dělají legraci. Přece nikdo nikoho nebude odsuzovat za jeho názory, zvláště pak na dva legitimní kandidáty, kteří se tehdy prodrali do samotného finále prezidentské volby. Jenže problém byl, že u toho jednoho kandidáta začala média vehementně proklamovat, že jej volí převážně lidé vyučení, maximálně se středoškolským vzděláním, a samozřejmě z vesnic, luhů a hájů, takže pitomci se slámou v prvorepublikových "po fotrech" polobotkách.
• Na své první vysoké škole jsem aktivně chodil do posilovny. Tehdy měli klíč jen určení jedinci, já se takovým stal až po několika měsících. Když jsem chodil bouchat v sobotu dopoledne, musel jsem v městském činžáku vyjít do prvního patra a vyžádat si klíč od kulhajícího, značně nepříjemného dědka. Fuj, byl to hnusák. Všichni mladí jsme se ho báli, přeháním... Jednou se stalo, ani nevím proč, pozval mne na kafe (bylo to ještě před listopadem 89), takže jsem vyslechl jeho příběh, poté jsme byli kamarádi: "Za války mě gestapáci zavřeli na Ruzyni do kriminálu. Byl jsem mladej a odvážnej, vzpurnej. Ani to nebudu vyprávět, co se tam dělo. Takové hrůzy to nezaslouží. Skoro jsem chcípnul, i když jsem byl vždycky silnej chlap. Zachránili mě tam komunisti. Doslova. Po mnohačetném, tentokráte likvidačním výslechu jsem byl odvlečen do cely, kde jsem čekal konec, jak mě zmordovali. Tam se mne naštěstí ujala aktivní, soudržná komunistická buňka, prostě super lidi, kteří mi svou péčí zachránili život. Jakžtakž rekonvalescence  mi trvala několik týdnů, pak válka skončila. V roce 45 jsem okamžitě vstoupil do KSČ. Nebýt jejich lidí, nebyl jsem. Republika se pomalu obnovovala, lidi se pomaloučku dávali dohromady, nebylo to vůbec jednoduchý. Jenže když jsem v roce 47 a pak 48 viděl, jak KSČ proklamovala, že pouze a jedině ona je volitelná, jedině ona vlastní pravdu, ihned jsem vystoupil. Gestapáci ze mne skoro vymlátili duši, ale zdravý rozum ne."
• V roce 2012 jsem úspěšně dokončil svou poslední vysokou školu. Kolega z vedlejšího oboru dělal práci snů, byl totiž zaměstnaný u jednoho z povodí, kde prováděl odečty, slaňoval na přehradách apod. Práce snů - 70% v terénu, 30% v kanclu, úplně ideál. Super chlapík kolem čtyřicítky. Pracoval u povodí již dlouhé roky, tehdy mi řekl: "Richarde, od roku 89 to probíhalo pořád stejně. Nový ministr, noví náměstci, noví šéfové státních organizací. To byl vždy standard. Na těchto pozicích nás nikdy moc nezdržovali (rozuměj, v daných oborech neodborníci - političtí trafikanti). Jenže co se děje teď? Obsahují i místa technických ředitelů, náměstků apod., těch lidí trafik je tolik... a na těchto místech už škodí, protože musí rozhodovat prakticky a pragmaticky, a to oni neumí." Jen připomínám, psal se rok 2012.
• Poměrně nedávno jsem se opravdu omylem a nechtíc začetl do několika nenávistných komentářů, samozřejmě na zcela zbytečných diskuzích. Vzal jsem to z obou táborů, zvláště když nepatřím ani do jednoho z nich (rozhodně to není alibismus). Opravdu to není žádná legrace. Náhle na mne padlo černé, zlobné, mentální mračno, takže jsem pomalu nebyl schopen sejít dvoje schody před barák, abych si zapálil večerní cigárko. Silová vyčerpanost se mne držela dva dny, takže se následně nabízely různé lehčí nemoci, které by mě ještě navíc odměnily za takové podlehnutí energetickému marasmu. Hosana, zvládl jsem to, zbavil se toho, již podobnému nepodlehnu. Vím, kde byla příčina. Bylo mi prostě jen líto té neskutečné hloupé nenávisti. NIKDY NELITUJTE JAKÉKOLI PROJEVY NEGACE, NIKDY! Ve zlém se vám to vrátí!

Myslím si, že vážným problémem dnešní doby je způsob online bytí mladé generace. Generace, která neustále jezdí prstem po displeji, neslyší zkušenosti svých pra, někdy praprarodičů (výpověď osobní zkušenosti se nerovná názoru, ten si děláte až vy sami). Ne, nebojte, dobře vím, že si každá generace musí to své prožít sama, poněvadž zkušenost je nepřenositelná. A kecy o historickém vědomí, díky němuž se již hrůzy lidstva nemusí opakovat, jsou již přežitkem, jen myšlenkovým konstruktem. Nicméně neschopnost a neochota slyšet ZKUŠENOST, TEDY PŘÍBĚH svých rodových starších je nebetyčné plýtvání sdíleným genofondem.  

V dnešní době se rozvinula velmi dravá instituce, VŮLE STRACHU. Zajisté vás napadne: Pokud strach nemá kam dopadnout, nezakoření! Máte pravdu, no jo, a co pak již zmíněná osobní frustrace? Ta je přesně podhoubím k množení bazálního strachu:

frustrace + strach = SEKTA  

V tomto případě vůbec nezáleží na tom, zda je sekta veřejně organizovaná, anebo jen myšlenková (snad to je ještě horší). Jestli jste slyšeli některé bezprostřední rozhovory poslední doby z různě vedených a různě pořádaných veřejných akcí, mohli jste v nich číst nezakryté projevy hesel plné strachu: Demokracie není samozřejmost; Nejsme lhostejní; Chceme spravedlnost, ne moc bez kontroly; Nejsme vaše firma; Budoucnost není na prodej... 

Projevy Sekty strachu jsou evidentní:

• Absolutní uzavřenost jakýmkoli opozitním názorům
• Verbální agresivita při výměně názorů
• Glorifikace jedině správných vedoucích představitelů i přes neznalosti jejich blízkého okolí, blízkých podporovatelů
• Zaujatost všemi pro všechny: "Všichni můžete k nám", pokud budete sdílet naše názorové hodnoty
• Hysterické přebíjení opozitních argumentů "historickými esy z rukávu" (všimli jste si, kolikrát představitelé sekty za poslední měsíce veřejně použili jméno Hitler?)
• Vyhledávání slabých jedinců, kteří se mohou lehce stát "tvářemi davu"
• Naléhavost, už už máme konec světa (on již vlastně nastal, proto se všichni aktivizujme)
• Poslanecký mandát je v sektě strachu součástí bojové strategie, proto se příslušní poslanci veřejně kají a omlouvají, že špatně volili, že udělali chybu. Pokud tak učiní, vše v sektě je opět zharmonizované.
• Politické názory se mění podle tváří, nikoli podle zásad. Obsadil-li post správný kandidát, je vše v pořádku. Pokud nikoli, je nutné změnit kompetence, výklad daného politického postu, popř. zpřísnit kontrolní mechanismy.
• Vytváření iluze síly sektou obsazených institucí, např. Senát je pojistkou demokracie, Prezidentovo právo veta je dohledem nad vládou. Podobné fabulace jsou zjevnou nepravdou, jakékoli vrácení čehokoli do poslanecké sněmovny ze senátu nebo od prezidenta může být opět, a již konečně, přehlasováno opět stejnou stojedničkou.
• Problematika volebního práva - je dosti velký objem jedinců, kteří by neměli volit - mohu vyjmenovat nesčetný počet veřejně známých osob, které podobné šílenosti proklamují 
• Skryté tajemnosti: Jsme naprosto otevření, ale všechno zveřejnit nemůžeme (mysteriózní vyjádření pro své sympatizanty, kteří sice přístup také nemají, ale žijí v uklidňujícím mínění, kdyby jen chtěli...)

Typickým projevem podobných společenství je uklidňující "objetí vzájemnosti". Čím více nás na náměstí stojí vedle sebe, tím je pocit bezpečí mocnější. Mediálně známá tvář na pódiu podobné emoce ještě zvětšuje. Jsou to samozřejmě od věků stále stejně fungující manipulativní vzorce. Špatnou zprávou je, že objetí davu vytváří jen náhražkovou náplast osobních frustrací, pod kterou to vše, co se má vydýchat a nakonec zharmonizovat, nezdravě mokvá. 

Na členy sekty nic neplatí ani nic nezabírá. Jsou názorově uzavření, sebejistí, svým způsobem nekompromisní. Přes mnohá prohlášení o nebetyčné slušnosti nejdou v případě sporu daleko pro nátlakovou argumentaci, včetně vulgárních výrazů, anebo naopak směšně dětských vyjádření. To vše je stále ještě nechává klidnými. Jediné, co je dostane na kolena, co je doslova nadpozemsky rozlítí, je ironie a sarkasmus. To se jim podlamují kolena, na to nemají obranu, což svědčí o nulové "půdě pod nohami".

A to si vezměte, jsou jedinci, kteří si zamřížování vnuceného strachu a z toho vyvěrající nenávisti přenesou do jemnohmotného světa, to je pak fičák. Zacyklenost takových jedinců v kruhu nelítostných, doslova oslepujících mentálních patvarů nenávisti a strachu jim brání ve svobodném sebeuskutečnění, a to dokonce i po fyzické smrti. Vposledku nezapomeňte, co pronesl Ježíš (Lk 6,43-44): 

"Není dobrý strom, který by nesl špatné ovoce, ani špatný strom, který by nesl dobré ovoce. Každý strom se pozná po svém ovoci."

Dlouhé měsíce a snad i roky nereaguji na FC na žádné komentáře, zvláště pak s politickým nádechem, protože je to zcela zbytečná aktivita (mohu se samozřejmě mýlit) a já nejsem nikdo v porovnání s lidmi, kteří nesou na svých bedrech zodpovědnost, ať je to pan Macinka, pan Petr Pavel, pan Babiš, anebo pan Petr Fiala. Nicméně na FC vyšel dne 1.4.2026 příspěvek Interview ČT24 o jednání vlád ČR a SR s uvedením komentáře českého mistra zahraničí: "Já myslím, že Slovensko je nám natolik blízká země, že určitě je v našem bytostném zájmu udržovat s nimi mimořádně nadstandardní vztahy bez ohledu na to, jestli tam vládne Fico nebo Šimečka."

Na to reagovala ve svém komentáři žena KC: Nikoliv, je nám blízká každá země, která ctí demokratické hodnoty. Nic víc, nic míň. Stavět blízkost na historickém státním celku je manipulativní. A co Rakousko? S tím jsme tvořili stát 400 let - s Rakouskem si nejsme blízcí? Pan Macinka ví, kam svými slovy míří, když zmiňuje blízkost zrovna s Ficovským Slovenskem.

Já si dovolil ve svém komentáři jemně rýpnout: Že by jazyková blízkost? Že by rodinné vazby? Před rokem 89 se dost kluků z Čech oženilo po vojně na Slovensku a naopak. Že by odkaz na První republiku? Stačí vzdělání, manipulace odejde. A mimochodem, v roce 1918 se oba národy vzepřely právě R-U (ano, čtete správně, společně jsme se vzepřeli Rakousku a Uhersku!

Nekompromisní odpověď od KC: Vy jste bohužel nepochopil můj příspěvek, navíc urážíte. Neznáte mě, tak si laskavě své soudy nechte pro sebe. A mimochodem, s Německem jsme propojení mnohem víc, cca od 13.století, přes průmysl po rodinné vazby.

"Nikoliv; Nic víc, nic míň; ...je manipulativní; ...kam svými slovy míří", jsou formulace názorové sekty - kategorické, striktní, bez možnosti jiného pohledu. Byl jsem obviněn, že jsem nepochopil, a to tím, že jsem se nevěnoval jejímu jemně naznačenému mínění na oba hrůzné politiky. Samozřejmě že KC má na podobné mínění právo, bez debat, zvláště když v příspěvku není vulgární ani jinak agresivní. Jenže já se jen pověnoval její slabé "pomocné argumentaci", která je prostě nesmyslná. A aby ona dáma, oslovení vůbec nemyslím ironicky ani jinak hnusně, zůstala s hlavou vztyčenou, přidala eso v podobě Německa 13.století. Alespoň vidíte, jak zbytečné emoce buzené sektou strachu halí zrak kognitivní, pragmatické argumentaci.