SVĚTLO SE STALO TĚLEM

V listopadu loňského roku jsem se účastnil Mystico záhadologického festivalu v Kolíně. Zajímalo mě, vidět některé vystupující, raději dám na osobní kontakt než vejrání na net. V tomto případě jsem chtěl vidět Otomara Dvořáka, který bohužel z důvodu nemoci nepřijel. Byl jsem z toho smutný... Samozřejmě jsem se těšil na pana Drábka a Sašu, zvláště pak jsme byl zvědavý na prezentaci jejich práce.

Velmi rád vás ubezpečím, že pan Drábek ví co dělá. Nicméně jeho a Sašina přednáška byla taková nic moc, ani jeden z nich není výřečný, oba jsou takoví zvláštní schovanci. Musím říci, že to je jediná výtka. Oba jsou moc fajn lidi, přesně vědí, co mají dělat, oba jsou Bohu velmi pokorní, nelžou, nenadlepšují si, takže setkání s nimi je fajn. Paní Saša v průběhu přednášky prohlásila, že v případě setrvání zemřelého v původním domově je nutné tohoto odeslat tam, kam patří, aby neobtěžoval, zbytečně neovlivňoval blízké, případně nové vlastníky pozůstalé nemovitosti atp.

Po přednášce jsem mluvil se Sašou několik minut. Sdělil jsem ji, že to takto nefunguje paušálně. Tato dáma je moc milá... Ale pojďme na odchodivší blízké:

1. Pavlovi Kozákovi z Rohanova odešla jeho drahá manželka, kterou nesmírně miluje. Na loňském semináři se nám svěřil,  jakým způsobem se tomu bránil, ale to sem nepatří, omlouvám se. Když jsme byli vloni v květnu celý týden v Etrurii (už jsem se zmiňoval), několikrát jsme zůstali spolu sami. Jednou jsem se ho s velkou omluvou zeptal, zda se s ženou vídá, anebo s ní alespoň mluví. Tak hezky, nepateticky se na mne zadíval: Samozřejmě, každý den, několikrát...

2. Když jsem před lety kreslil automatickou kresbou ženu, která docházela do naší firmy vyučovat angličtinu, tak jsem mimochodem zjistil, že její děda z tátovy strany, se kterým se nemohla osobně setkat, protože umřel dříve, než se narodila, nad ní fyzicky bdí a ochraňuje ji. To bude zásadně provádět až do jejího odchodu z tohoto světa. Psal jsem o tom, ale smazal. Je mi to žinantní, psát o osobních záležitostech. Určitě bych dozjistil, proč se to hezké angličtinářce takto děje, ale ona o to nepožádala, vzala to jako fakt, zvláště ve světle ostatních zjištění a také vyřešení jejího problému. Tento příklad jsem uvedl zmíněné Saše.

3. Vloni jsem byl nehezky mentálně napaden, což jsem věděl, nicméně téměř s tím nic nedělal. Půlroku jsem díky tomu měl nepříjemné zdravotní problémy. Potvrdil mi to i Pavel v Etrurii a kus mi odpomohl. Sice podobné není jeho parketa, ale Pavel Kozák je stále perfektním člověkem. Samozřejmě jsem si zjistil, kdo to byl, zajisté jsem se nemohl zlobit. Přesně jsem poznal důvod, sice mnou nezaviněný! Od posledního zbytku jsem si musel odpomoci sám, ale věřte mi, nešlo to. Asi nějaký můj dluh. Nakonec mi přišel na pomoc můj syn...

Tři drobné, skromné, snad nezajímavé příběhy, kterými chci jen ukázat, že na volbu vašeho vztahu ke svému milému, který vás opustil, často zde zanechal, MÁTE SVOJSKÉ PRÁVO! Je to váš milý blízký a kecy o tom, jak mu máte dát klid a pokoj, jsou úplnými nesmysly. To je argument hlupců! Citová pouta často rupnou a lidé jdou od sebe, to se naneštěstí stává. NENÍ TOMU TAK U DUŠEVNÍCH POUT. Jsem si vědom jemného, nikoli jen nepodobného příkladu oddaných řádových sester, které sdílejí Kristovu přítomnost každým božím dnem! Pak tedy vaše láskyplné pouto nehraje žádnou roli? Nemá žádnou sílu? A vaši odchodivší milovaní na Vás právo nemají? Mají být od vás vyhnáni, když jste pevně, někdy navěky, svázáni poutem nerozlomným? 

Ještě se prosím zamyslete. Jakýpak je rozdíl mezi tím, že ve Světě mentálních tvarů pobývá vaše milovaná babička, která z tohoto světa odešla již dávno a zároveň vaše dcera, která se vám teprve narodí? Proč se pořád mluví jen o Světě, kam odcházejí mrtví a nemluví se o stejném Světě, odkud přicházejí živí? Že vás to nikdy nenapadlo? A chcete zase příběh? Tak sem s ním: 

Než se narodila má dcera, tak za mnou přišla asi čtrnáct dní před svým narozením. Představila se mi, kdo je, z jakého rodinného kmene apod. "Jmenuji se Klára", oslovila mne. Sami už víte, jak to mám - poděkoval jsem ji a byl potěšen. Nakonec ji manželka "přejmenovala" jinak, což vyplynulo z tehdejší nastalé situace. Dodnes to má dcera sama v sobě tak zvláštně nevyřešené, to když občasně podlehne malému splínu. 

Vnučka mi provedla úplně to stejné. Zhruba čtrnáct dní před svým narozením za mnou přišla. Dodnes vidím ty její oči, vlasy a takové zvláštní sebevědomí. Sdělila mi jediné: "Jsem havraní žena." Samozřejmě jsem to dceři oznámil, jenže to bylo v době, která nebyla zrovna moc příznivá. Nyní je to snad jiné... Si představte, že až před nedávnem jsem si zjistil přes AI, kdo havraní žena je: Žena, která je prostřednicí mezi světem živých a mrtvých, dokonce může být strážkyní hluboké a skryté moudrosti. Havraní kněžka se nebojí pracovat s tématy smrti, transformace a podvědomí. Může být vnímána jako věštkyně, která čerpá vědomosti z duchovních sfér... Dokonce se v moderní spiritualitě, píše AI, specializuje na rituály přechodu (doprovází umírající, řeší jedince po těžkých životních změnách), symbolizuje introspekci, pravdu bez příkras a SCHOPNOSTI NAJÍT SVĚTLO V TEMNOTĚ. Zajisté vás napadne, to nebude mít v životě lehké... máte pravdu.

A víte co, proč otrocky čekat až do nejzazší meze odchodu blízkého? Pokud je odchod již evidentním, proč se včas nedomluvit? Nebo si opravdu myslíte, že parťáctví "až za hrob" je jen v pohádkách? Přežitou a trapnou láskou až za hrob? Nevěřím vám, že jste až tak chudí! A víte co, já takový jsem! Došlo mi to nedávno na sváteční den 1.1. Něco jsem si řešil pracovně, otočil se a jaksi mimoděk prohlásil: "Ale tati, ty bys to udělal stejně. Šel bys stejně do práce!" Poprvé jsem toho chlapáka oslovil takovýmto přímým způsobem, poprvé... A to už jsem s ním musel řešit dost věcí, vloni dokonce s mým kamarádem knězem... Jenže dosud to takto nahlas a evidentně nikdy nebylo, přitom táta odešel už v roce 87. Hold někdy mi to nepálí...