Bůh neodpouští
Tibeťané, nositelé lamaistického buddhismu, mají jednu zásadu, nikdy nepronášejí prosebné modlitby ke Stvořiteli. Proč by tak činili? On je přeci milosrdný a veskrze dobrý. Když už mají nějaké prosebné modlitby, tak zásadě k lidem, aby byli shovívaví, čestní, spravedliví, milosrdní. To jen člověk umí být lstivý, zlý, zákeřný a nemilosrdný, říkají Tibeťané.
Je to malinko nepřirozené, když křesťané vznášejí v prosebných modlitbách k Bohu: Prosíme tě, vyslyš nás. Jako kdyby Stvořitel nevěděl, co má dělat, anebo co je pro nás dobré. Jako kdyby Stvořitel neznal své dílo, svůj "obraz", řečeno biblicky.
Bůh netrestá, proto neodpouští. Člověk ubližuje, proto musí odpouštět.
Lukáš 12,59: "Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře." /pravil Ježíš/... Ta ludra jménem satan dokonce pokoušela Ježíše 40 dní na poušti: Koho se teda budeš bát, člověče? Boha, nebo satana? Odpověď za "b" je špatně, rovněž odpověď za "a" je špatně. To je celá pravda. A ta se nemění, je totiž základním AXIOMATEM Vesmíru.
Zbývá snad k dořešení poslední otázka? "Bát se člověka?"
... tedy i sebe samého?
