Berte prosím sny vážně
O snech jsem již psal. Někde se to dá na této stránce dohledat. Já ten příspěvek určitě číst nebudu. Psal jsem tam dost osobní věci, takže se při vlastní četbě budu stydět, anebo ho rovnou vymažu. Vůbec se dost musím hlídat. Nejraději bych všechno, snad mimo dvou třech věcí, vymazal. Nezdá se mi to úplně v pořádku, psát o skrytých věcech...
Největší sviňárnou moderní psychologie je, že sny zredukovala na odpadní, samočistící produkt lidského mozku. Namítnete, ale třeba transpersonální psychologie... Ano, alespoň malinko někdo. Stanislava Grofa jsem samozřejmě četl. Vřele Vám doporučuji - jeho výpovědi jsou autentické, unikátní!
Živých snů mám hodně málo. Už je nepotřebuji. Míval jsme jich dříve mnohem více, ale po setkání se svým Já už nejsou potřeba. Mimosmyslové zkušenosti převlečené za sny mi zřídkavě zůstaly. Někdo jim říká lucidní sny. Měl jsem tedy tento týden dva živé sny, z jejichž zkušenosti jsem se musel dostat, tak se mne dotkly. Oba velmi znepokojivé. Na oba jsem musel reagovat, protože si to žádaly.
První setkání bylo v dračích skalách. Údolím se vinulo několik vysokých, skalních věží. Celková nálada krajiny byla ponurá, jediným světýlkem byl můj syn, který celou scénu zinscenoval. Stáli jsme na vrcholku jedné z věží, jejíž vrcholek byl zajištěn ochranným zábradlím. Náhle se stalo, že syn přelezl zábradlí, uklouzl a začal padat z věže. Přiskočil jsem k němu a chytil jeho dva prsty, aby nespadl a nezabil se. Strašně jsem u toho brečel, doslova jako idiot. Syna jsem vytáhl zpět a až později poznal, že to celé byla jeho práce. Jenže já se ještě předtím ohlédl doleva na jeho matku, svou poslední manželku. Akorát ji proti její vůli, slabé vůli, táhla pryč její sestra, má bývalá švagrová. Psal jsem druhý den dceři:
"Co ti napíšu, nech si prosím pro sebe. Měl jsem hnusný sen. Byl tam tvůj brácha, máma a její ségra, která je opravdu zlým člověkem, závistivým a nepřejícím. Dej si na ni velký pozor a hlavně chraň před ní svou dceru! Buď fakt obezřetná!"
Dcera odpověděla: "Ahojky, neboj. Já vím, ona je nepřejícná. Ale to už vím roky. A pozor, tvoje vnučka ji nemá ráda."
Já napsal: "To vím, ona to dobře pozná!!! Ale pořád je to ještě malá holka!"
Druhé setkání bylo žalostné a smutné. Byl jsem v oblasti Světa, kterou dobře znám, což nebudu vysvětlovat. Byla to země chaosu, moderně řečeno. Toto území má mnoho aspektů i různorodých krajin, raději neznat. Nakonec stačí, když si přečtete uctivého Danta, který popsal jen malou část. V tom druhém snu jsem se totiž setkal se svým kamarádem, se kterým jsem toho hodně prožil, znali jsme se od roku 87. Tuším, že před pěti lety zemřel (jeho přítelkyně nechtěla na světském pohřbu unylého profi řečníka, tak tehdy poprosila mě). Ano, viděl jsem kamaráda ve stavu, ve kterém se nyní nachází. Hnus a bída. Kamarád toho vykonal hodně zlého, často se pohyboval na hraně (nebo za?) zákona, šmelil, byl alkoholik, poslední roky si užili s jeho přítelkyní vzájemné peklo.
Nicméně jsem byl rád, že jsem jej po těch dlouhých letech viděl. Věřte, žádné nádherné setkání, z obou stran. Mě to ale nevadí. Jsem na podobné vcelku zvyklý. V pátek večer jsem byl u naší rodové stařešiny, u máminy. Řekl jsem ji oba sny a oznámil, že kamarádovi pomohu. Protože si dobře pamatuji, co mi jednou řekl. Myslím, že u toho byla má poslední manželka. Bylo to v době, kdy jsme byli oba dva úplně v prdeli, pardon, doslova. Kamarád mi sdělil tak silnou a mocnou věc, která je zapsaná zlatým písmem na Výsostech. Byť je to jen jedna taková, je dostačující, abych se po ní svezl k jeho vyjití na Světlo.
Toho jsem tedy využil a zprostředkoval jeho vyvedení. Použil jsem k tomu dva nástroje. Jeden používám od loňského putování po Etrurii, dostal jsem totiž svolení tamního nejvyššího velekněze. Druhý, zcela jiný, samozřejmě v jeho mohutnosti a bytí, je Duch svatý. Ano, v takových případech pracuji s ním. Ale pozor, s veškerou úctou, respektem a BÁZNÍ! Ještě musím za 7 dní provést potvrzení a bude vše s kamarádem trvale v pořádku. Všechno na Světě totiž má svá pravidla, nezapomínejme na to. Pořád jsme, my lidé, jen stvořenci. "Creatio" je v rukách Stvořitelových. Jinak to nikdy nebude... Kdo to nerespektuje, zajde na úbytě.
