Cesta Mohutnosti

Teď a tady je mantra, kterou v současné době používají mnozí novodobí přinašeči, chcete-li také koučové. Někteří se přiživují nadarmo, jiní sdílí opravdovost. Faktem zůstává, že v "Teď" umí dobře chodit buddhismus, kde je "teď" naprosto stěžejním pojmem, bez kterého se nikam dále neposunete. Jenže v hávu buddhistické filosofie se často našimi západními mozky obtížně  čte. 

Mantra stručně řečeno zní: Jsme pouze v teď. Minulost již není a budoucnost ještě také ne. Jak jednoduché je to napsat. Ale co dál? Pokud nemáte autentickou zkušenost, musíte to uchopit jinými vlákny poznání. Jsme prostě mnohovrstevnaté bytosti, takže i způsoby poznání máme různorodé, přitom není nezbytné popíjet nápoje vytržení ani pojídat houbičky jinostavů. To by v tom byl čert, abychom neměli jiné možnosti.

V "Teď" můžeme měnit minulost, pokud nás jakýmkoli způsobem tíží. První způsob je ten vnitřní, kterým pracuje buddhismus i psychologie, tj. změnou stavu našeho vnitřního já, kde je veškerá naše minulost uložená a povětšinou stále živá. Tíživá minulost projevující se špatným svědomím, ublíženostmi všeho druhu, psychickými komplexy, mindráky (hnus slovo) atp. Vnitřní já umí v těchto případech pracovat s odpuštěním, milostí, dobrotou, ale i sebepochopením a poznáním. Cesta k sobě samému v teď by měla vést k vnitřní vyrovnanosti. Druhým způsobem je přímá náprava s druhým jedincem, vyžehlení vzájemnosti. Přiznat chyby své i druhého a spolupatřičně si odpustit. Někdy se stává, že se s něčím trápíte a nakonec od toho druhého vyslechnete, že na to už dávno zapomněl, že to má tzv. na háku. Třetí způsob je možné využít, pokud se s druhým jedincem nemůžete setkat (zemřel, popř. to "face to face" nezvládnete). V tomto případě můžete využít mentální komunikaci, samozřejmě i za pomoci silových bytostí. Při tomto třetím způsobu, vlastně to platí u všech třech případů, hraje nejdůležitější roli pohled do vlastního zrcadla a upřímné sebepřiznání si svých vin, nedostatků i pochybení. Bez tohoto nelze nic měnit, natož pak napravovat. Jen bych Vás rád ujistil, že sebeodsouzení není procesem sebedestrukce, nýbrž sebepoznáním s odpuštěním sobě samému!

V "teď" měníme budoucnost. Co se stane v "teď", nastavuje dění věcí budoucích. "Teď" předpoklady tvoříme "teď" zítřejška. Budoucnost bez "teď" nejde. Tak mne napadá otázka po prvním "teď". První TEĎ Stvořitelova aktu. Co myslíte, dokážeme se tam dostat? Můžeme být vpuštěni k prvnímu TEĎ? Že to je provokativní otázka? Proč myslíte?

Současný svět je neživoucím právě budoucností, upínáním se na zítřek. Zítra to vyjde, zítra bude lépe, zítra konečně odlétám na dovolenou, zítra mi vyjde pohovor, zítra přijde výplata, zítra mi lékař sdělí fantastický resultát, zítra se usmíříme, zítra konečně přestane pršet, zítra se vyspím z kocoviny, zítra už přestanu plakat, zítra ten zlý konečně chcípne, zítra mu to řeknu do očí, zítra se již neohnu a nepokořím, zítra si snad konečně vezmu život. Samé zítra. Vůbec samotným pomyšlením na zítřek dneškem prostě nežijeme, dnešku jsme odumřeli. Vím, lehce se to napíše, hůře žije. Jsme tak zasmrádlí upínáním se k zítřku, že si již nepamatujeme svoji fantastickou vůni! Díky životu pro zítřek jsme totiž upadli pod gilotinu nemilosrdného času. Čas nás ovládá jenom a pouze zítřkem. Když vymažete zítřek, konečně JSTE. Jste v TEĎ.

Teď" je skutečnou existenciálou lidství. "Teď" nelze odložit, pokud to tak děláme, nežijeme. V "teď" nastává jediná plnost bytí. V "teď" se prolíná realita s jedinečnou skutečností. V "teď" je skrytý zárodek našeho poznání, počátek naší poutě k sobě samým. Bez sebevědomí "teď" jsme jen hovada bučící na pastvě nevědomí s ohony létajícími kolem zašpiněných zadků. A to je škoda, nemyslíte? Jen se nebát! Snad proto jsme přišli o rajskou zahradu, nebyli jsme v ní ještě v "teď". A nebyla rajská zahrada jen hrubou náplastí našeho jemného, božského podílnictví? Proč jsme se tehdy ohnuli a zpátky nepřelezli plot? Že nás to ani nemohlo napadnout? Máte za 1.

JAK SE TEDY ŽIJE V TEĎ:

• Nemysli, což neznamená, že vypneš svůj rozumový aparát
• Nic nechtěj, což neznamená, že rozdáš veškerý svůj majetek
• Od všech lidí se odvrať, což neznamená, že přestaneš milovat své blízké
• Zapomeň na sebe, což neznamená, že se nenasytíš
• Na nic nehleď, což neznamená, že nesplníš své povinnosti
• Na nikoho se nedívej, což neznamená, že přehlédneš chyby druhých
• Na nikoho neukazuj, což neznamená, že se staneš lhostejným 
• K nikomu nevzhlížej, což neznamená, že nepoložíš květiny na oltář
• Úplně se vytrať, což neznamená, že ráno nevstaneš svým běžným povinnostem