SVĚTLO SE STALO TĚLEM

Staropacké hory leží severovýchodně od Staré i Nové Paky. Je to hřeben, vlastně takový val, který se táhne nad dolinou obou měst. Celý hřeben se dá projít, stačí se vydat po zelené turistické značce ze Staré Paky do strašného krpálu kolem místní sjezdovky. Na samotném vršku této turistické cesty se vydáte doprava, odkud je již kousek na vrchol prvního kopce - Staropacké hory. Od této hory se nerovný hřeben táhne až k hoře Levín, pak před sedlo opět nahoru na vrch Kozinec s úžasnou náhorní planinou.

Musím ovšem upozornit na dvě velká, opravdu vážná úskalí. Prvním je to, že mimo zimní čas je hřeben neprostupný, doslova nepropustný. Brání tomu všemožné křoviny, maliníkové a ostružiníkové šlahouny, takže i v době "bez listí" je to náročná túra. Hřeben není totiž určený pro lidi. Proto žádná cesta, pěšina ani podobně civilizovaná věc. Druhým problémem je, že pobyt na hřebeni není moc bezpečný. Užírá totiž člověku energii. Pokud se tam přesto vydáte, určitě nebuďte mezi Staropackou horou a Levínem dlouho, mohli byste to odmarodit.

Staropacká hora

Kousek od samotného vršku tohoto kopce je místo se zlatým plátováním. Kdo jej nalezne, dostane se mu zlatých destiček, ovšem nemylte se, nikoli do vašeho finančního portfolia. Na samotném vrcholu kopce je vortex, který se aktivuje příchodem vhodného jedince. Jelikož se točí ve směru proti hodinám, tak vyvádí "nahoru", na tomto místě do vlastního světa ještěří rasy. Prosím, neberte to esotericky ani jinak fantastiky, prostě to tak je. 

Ten jejich svět je zvláštní tím, že je vlastně obřím hardwarem celého Světa. Je to živý archiv, který se doplňuje každou milisekundu děním Světa. Je to hardware onoho softwaru, který Ervin László nazval Akášickým polem. Jinak místo je to nevábné, pro nás až ošklivé. Všude samý sliz s nataženými provazy lojových tučných molekul (tekuté krystaly ve fyzice jsou jen jakousi nápodobou). Je tam síň s miliony očí, která sahá až k Počátku, přístup samozřejmě omezený. Nejste v muzeu, ale v živém, dobře chráněném organismu.

Na půli mezi SH a Levínem

Zhruba v půli hřebenu mezi Staropackou horou a Levínem se nachází zcela nové léčebné místo - viz foto níže. Postavíte se mezi ty dva stromy, čelem k buku. Stačí se malinko prodýchat, ne abyste zapomněli úplně dýchat, je to nezdravé... V tomto okamžiku do vás vstoupí energie smrku, kterého máte za zády. Ten vám otevře korunní čakru, kterou začne svobodně proudit Prána, vaše životní energie. Ucítíte to doslova fyzicky, žádné nacítění esoterických fandů není potřeba. Pak se otočíte čelem ke smrku. Energie dubu vám otevře středové místo, které se nachází přibližně v oblasti pupíku (přesně mezi sakrální čakrou a čakrou solar plexu). V tomto místě se vám roztočí zvláštní hadovitě utvořený disk, který harmonizuje váš vnitřní oheň, neboli jak zní v sanskrtu "vaše město drahokamů". 

Levín

Na úplném vrcholu Levína je malinký hájek spletitých, nevysoce rostlých buků. Pokud směle a docela obtížně, nebojácně, vlezete dovnitř a otočíte se přesně jihovýchodním směrem, tak... zjistíte sami.

Kozinec

Tento dokonale vyvážený kopec, úplně z jiného těsta než dva předchozí, je tvořený nádhernou náhorní planinou. Každým rokem 20.8. přesně o půlnoci tam můžete spatřit létající světla. Nicméně zhruba uprostřed rostou naproti sobě dvě nevysoké dřeviny, pardon, nejsem žádný botanik (viz foto níže), mezi kterými leží kámen (viz foto). Na tomto místě, v půlce vzdálenosti, došlo k znovuobnovení a znovusjednocení jedné velevážené rodiny, která byla po tisíciletí rozdělena - rodu staré Etrurie a ještě staršího rodu Hyperborey. Jinak celá náhorní planina je neskutečným místem k meditacím i obyč relaxu.