SVĚTLO SE STALO TĚLEM

Paseky nad Jizerou jsou malebnou obcí horského přechodu Jizerských hor a Krkonoš. Zažijete zde nádherné, snad jedinečné výhledy na předhůří Krkonoš. Louky, paseky a hájky lemují tuto obec v pohádkovém vzezření, štěstím je, že je odtud "všude daleko", takže pokud hledáte klid a pohodu, vřele doporučuji Paseky a okolí.

Pokud se vydáte po modré turistické cestě z rozcestí Paseky-Planýrka směrem do Harrachova, dojdete k domku číslo 170, od kterého nedaleko stojí drobná stavba, snad garáž, pod kterou se nachází ohniště s polounaveným sezením a nad tím vším vystupuje nevelký, nenápadný žulový skalní ostroh. 

Když se postavíte na skalní vršek a otočíte se směrem do údolí, pronikne vámi zvláštně rotující spirála vypadající jako šroubovice DNA, která do vás vstoupí skrze korunní čakru, tedy přes temeno hlavy a dále skrze vás dolů. Jedná se o ryze mentální přírodní útvar, nejde tedy o žádnou spirituální energii.

Otáčející se spirála vystřeluje zeleno-oranžové jiskry, což je projev neustálé proudící energie. Jakmile vstoupíte do tohoto sloupce, spirála se do vás vertikálně vnoří a jiskry začnou střílet do vašeho základního, životního kanálu, čímž dochází doslova k soustružení veškerých nánosů a usazenin, které v sobě máte, a které vám brání v propojení s vašimi vnitřními energetickými cestami. Napadá vás omlazující účinek? Ano. Napadá vás spojení s nějakou silovou bytostí? Ne. Místo je hlídáno místní radou starších, jejíž zástupci mohou přijít za vámi, pokud je to potřeba (domnívám se, že ve zmíněném domku o nich mají tušení). Každopádně to nechte na nich. Jinak kolem skalního ostrohu jsou shromážděni mentální tragédi, kteří se snaží přiblížit vršku, nemají však šanci. Energetická spirála je tak silná, že silové pole nedovoluje průniku mentálních luder a zmetků, což je jenom dobře! 

Když z tohoto místa odejdete a budete cítit v puse nevábný odér, je to důkaz provedeného procesu čištění. Klidně to vydýchejte cestou dolů, není to žádný problém. Nelekejte se...

Jen musím upozornit, místo je zřejmě soukromým pozemkem, takže se dovolte u majitelů domku č.170, abyste neschytali kopance... víte kam. Slušnost je v tomto případě nezbytná. A vězte, pokud je skalní ostroh na soukromém majetku, má to také svůj důvod, bez debat.

Poznámka pod čarou:

Když se budete vracet zpět k rozcestí a půjdete dále modrou turistickou cestou, dojdete ke Staré škole, dokladu lidové architektury. U tohoto domu stojí památný strom - ohromná lípa (druh stromu opravuji na základě milé výtky paní starostky). V této lípě, proto její větvoví místní museli spojit ocelovým lanem, samozřejmě citlivě, přebývaly relikty odešlých místních s jejich početnými vinami. Nechtěly se hnout a z Pasek odejít. Tyto relikty původních obyvatel žily v neutuchajícím strachu a napětí, doslova vměstnaní pod mohutnější z obou lip. Naštěstí je místo vyléčeno, nicméně velmi, opravdu velmi dlouho negativně ovlivňovalo celé okolí.

Je tedy náhodou, že kousíček nad tímto místem leží rozlehlý hotel Albert, kde mělo docházet ke zneužívání nezletilých sboristek Bambini di Praga panem Kulínským? A je náhoda, že jsem tento hotel, nedlouho po obvinění pana Kulínského, celý prošel, když si ho pronajal můj kamarád? Tenkrát jsem mu tam zpracovával dokumentaci pro úřady. Samozřejmě mě kamarád táhl do inkriminované sauny, kde údajně docházelo ke sbormistrovým orgiím s jeho dívčím kolektivem (já tam tehdy viděl malinko jiné, rozhodně to nebyla agrese, na druhou stranu ani pozdější zloba dívek). 

Mohl být pan Kulínský, nezastávám se, neznal jsem ho, ovlivněn místními vinnými, kteří skutečně zatěžovali celé okolí krásné pasecké krajiny? Kteří byli na onom místě velkolepé lípy namačkáni ve strachu ze zúčtování svých hříchů? Co myslíte? A nejsou právě podobné příběhy vnitřním životem krajiny? Krajiny, ke které my lidé bytostně patříme? A to i přesto, že jsme se na Zem vtělili jen dočasně? Není právě vnitřní bytí krajiny klíčem k našim předkům? Kronikou našich předků? Tedy i naším curriculum vitae?