Keltský obětní oltář v Břežanech
Zcela nesprávně, rovněž na turistických mapách, označený Keltský obětní oltář a obětní kámen se nachází 2km severně nad obcí Břežany, která leží 7km severozápadně od Horažďovic. Pokud se vydáte přímo z jihu, tedy od Břežan, minete místní Přírodní amfiteátr, neboli lesní divadlo, pak žulový lom, abyste mohli stoupat do lesního kopce plného různě postavených, poskládaných kamenů.
Snad nejkrásnějším je onen obětní kámen, viz foto níže. Ve skutečnosti se jedná o zásvětní kámen. Je nutné zdůraznit, že místo obýval starověký lid Lemů, ze kterého vzešel praotec Lech, který je zmíněn ve slovanských legendách. Nicméně samotný praotec Lech na tomto místě nepobýval. Tento lid z posvátného místa u Břežan již dávno odešel a nezůstal tam ani mentálně. Místo posvátného lesa je zcela prázdné bez jakýchkoli rušivců, tudíž vhodné pro osobní očistu, skupinové meditace apod.
Starověký a mnohými legendami ověnčený lid je sice dávno pryč, dokonce zcela zmizel z tamního mentálního pole, nicméně jeho příběhy se dají číst, tak byl lid Lemů silný a vzdělaný. Pokud se najde systematický, vhodně otevřený jedinec, tak může místo posvátného lesa probádat doslova křížem krážem a identifikovat, popsat a poskládat celý místní příběh zmíněného národa, včetně jeho svatyň, místa nástupu na loď směřující na onen svět atp. Všechna místa, sice již neživá, mají vypovídající, dobře čitelné záznamy. Zřejmě nejkrásnější a nejzajímavější je špatně pojmenované místo obětního kamene, které bylo ve skutečnosti zásvětním iniciačním místem.
Když se tedy postavíte čelem k prohloubené skalní míse a oběma rukama se opřete do žulových bočnic, tak se skála v místě středu rozestoupí a vy se vydáte dlouhým strmým schodištěm až do podzemí. Tam dojdete na rovnou temnou chodbu (opět upozorňuji, místo je již neživé, dají se číst jen otisky), kterou procházíte za úplné tmy, když na vás z obou stran útočí místní lesní zvířata, doslova šelmy. Jak postupně procházíte dále a dále, zviditelňuje se malé světýlko, které se zvětšuje, až nakonec tímto světelným oknem vyjdete zpět na povrch, přesně do místa za kamenem. Ušli jste docela dlouhou štreku, přitom ve fyzickém světě to činí dva tři metry. Když se obřad, druhý nejposvátnější, prováděl, před kamenem stály tři menstruující ženy, aby odváděly nečistoty, po stranách dva kněží a pod kamenem z čelní strany velekněz umístil posvátný předmět lidu Lemů.
Zmíněná zkouška sloužila k zasvěcení adeptů místního velekněžstva. Spíše se jednalo o prověření jejich schopností, klidu i síly. Každých 9 let bylo vybráno mužské novorozeně, které bylo devátého měsíce od narození položeno do podlouhlé skalní mísy plné rituálně očištěné vody. Pokud chlapec prošel, byl náležitě připravován a ve věku 18-ti let absolvoval uvedenou zkoušku podzemím. Pokud neuspěl, opakoval zkoušku ve 24 letech. Když neuspěl podruhé, neměl dobrý osud. Tento dávný lid byl v rituálních záležitostech velmi příkrý a nekompromisní.
Místo posvátného lesa je čisté, neobjevené, dá říci zanedbané, což je asi dobře. Nikdo vás tam nebude obtěžovat, a to ani z mentálního Světa. Budete se tam cítit dobře a spokojeně, i když je vhodné, chovat se tam s příslušným respektem k historii a nedoceněné velikosti místa.
