Milé děti
Pojďte si se mnou, alespoň na chvilku, hrát. Lehce, zlehka, zlehoučka:
Milé děti, abychom si pohádkový příběh ulehčili, vezměme si jen malý kousek Světa, ve kterém člověk i samotná Gaia hrají významné postavy dění. Když onen boží prst natáhl svou tětivu tvoření, zlehka pinkl do kuličky dění, která se rozkutálela na všechny možné strany bytí. Ano, mí milí, hezky dolevaaa, pak dopravaaa, nahoruuu a rovněž doluuu.
Mí milí v radosti i starosti, zvěst stvoření se šířila všemi směry. Od prvního okamžiku existují Země i lidé v plném rozsahu bytí času a místa. Každičká možnost je naplněna do dna horního okraje nádoby Bytí. Existují, a vlastně již některé neexistují, miliony a miliony Zemí i stejných lidí na nich. Jde o naplnění možností, jak jsme si již řekli.
Aby se náš lehoučký příběh nesl na babí nitce pozdního léta, sotva tak před usnutím, zlehčeme si příběh připomenutím jen jednoho okamžiku božích stvořenců na matce Gaie. Nezapomeňme, všechny možnosti JSOU hnedle zároveň v sobě v čase a prostoru. Je to zvláštní stav zhuštění bytí stvořenců jménem ho anthropos. Představme si tedy, milé děti, teď a tady miliony Gaií s miliony naplněnými možnostmi existenciály. Teď tedy žijeme po znovuzvolení pana Trumpa, na konci volebního období současné vlády, na konci životního mandátu současného dalajlámy, ale i v očekávání narození Karlíka v nemocnici ve Vsetíně, který se narodí přesně v 00:39 dne 2.10.2025.
A drahouškové, toť vše, myslíte si. Ale kdepak, to je teprve jedno zrnko písku, které v sobě zvláštním a zcela nepochopitelným způsobem obsahuje miliony dalších zrnek. Třeba jiné zrnko, teď a tady, německý národ v roce 45 nepadl, takže my nyní žijeme v područí lidsky zkorumpovaného systému násilí a tyranie, který nicméně končí svůj běh všepronikajícím odbojem národních identit s chystanou, krutou revolucí. Další zrnko bytí teď a tady žije nepoznáním válek všeho druhu, kterým se současné lidstvo vyhnulo nadmíru rozvinutým intelektem a empatií. Stav jiného zrnka písku ve všech možných zrncích obsahuje jen několik málo přeživších jaderné katastrofy, která nastala na konci Studené války. Zbytky lidí dosluhují své životy fyzickým i psychickým sebepožíráním se navzájem s nenávratným koncem lidského druhu na planetě Gaia. Milé děti, jak můžete vidět, dalším zrnkem moře písku bytí teď a tady je Gaia obepnutá nádhernou a semknutou pospolitostí ducha kamene, který září ve všech vztyčených menhirech i kamenných kruzích světa, kde se lidé točí v radosti vzájemnosti a oddanosti. Tančí, zpívají, hrají na bubínky štěstí, k tomu své předky chovají v lásce a respektu. Děti se rodí citovým i pohlavním svazkem celé občiny. Uvnitř teď a tady je další zrnko, když zde, v této české kotlině, žijeme v područí pokračujícího udávání a frustrace, protože sametová revoluce se v roce 89 neudála.
Zlatíčka, je to jen pohádka na dobrou noc, aby se vám zdály hezké sny. Stvořitel neplýtvá časem ani místem. Jeden stejný člověk jednoho zrníčka byl zahuben ztrátou své lidskosti podílením se válečném vyvražďování, kdežto v druhém zrníčku teď a tady se ještě drží na vlásku bytí, protože se právě nyní v miliokamžiku rozhoduje, zda svou ženu i děti opět poníží, či ne. Ano, pochopili jste, onen jeden stejný člověk nese bytí v milionech a milionech jsoucen teď a tady, a navěky zhyne teprve zahynutím ve všech jeho existenciálních možnostech bytí. Ve všech zrníčkách moře bytí. A tak je to, milé děti, se všemi. Buď zhynou v nebytí, anebo se narodí do věčnosti.
Současný Svět teď a tady. Proč čekat na všechny možnosti, které nastanou "někdy příště", potom a pak, a tím plýtvat časem i místem, posvátnými to sloupy bytí? Všechny možnosti nastávají nyní, jsou v sobě a spolu. Stvořitel neplýtvá bytím. Bábovičky jsoucna nestojí vedle sebe, nebo dokonce za sebou ve zdánlivém toku neexistujícího chronosu. Všechny jsou v sobě teď a tady. To je to celé tajemství. Jak mi nakonec řekl jeden moudrý muž v jiném zrníčku bytí:
V jiném zrníčku Světa ještě žiju, s vědomím všech darů života, které jsem dostal, a které jsem zde neviděl, nevážil si jich. V tom jiném teď a tady jsem neskončil ve vězení, neporval jsem se v hospodě, ani jsem se neplazil ožralý po zemi. Tady jsem téměř vyhasl, ale tam ještě žiji a již teď vím, řekl mi onen tam moudrý muž, že nezhynu, protože již vidím a slyším. V dobrotě a milosrdenství tady a teď Spravedlnosti...
