Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lobsang Rampa: TŘI ŽIVOTY

30. 9. 2022

Kniha od pana Rampy se ke mě dostala náhodou. Byl jsem si vyzvednou v knihovně objednané knihy a narazil na pana Rampu. Rampa v této knize popisuje tři příběhy různých lidí, kteří po úmrtí přecházejí do jemnohmotného světa, do první vrstvy, která je přechodovou, zvykací, roztřiďovací apod.

Příběhy zemřelých, u nichž jsou vykresleny osudy před smrtí i samotné úmrtí, spolu nijak nesouvisí, jsou to vlastně samostatné příběhy. První příběh jakéhosi nevzdělaného uličního zametače je nejdelší, přičemž zdlouhavý popis jeho životních peripetií před smrtí je dosti nudný a nezajímavý. Jinak je kniha vcelku poutavá, může nabídnout několik podnětů k vlastním úvahám, to zajisté.

Všemi příběhy se vine několik základních zákonitostí apriori:

  • první vrstva jemnohmotného světa je seznamovací s novým stavem odhmotnění, novými zákonitostmi
  • v první vrstvě máte vždy průvodce, který vám vše vysvětlí a objasní
  • vždy navštívíte jakýsi chrám paměti (doslova "síň vzpomínek"), kde si projdete a uvědomíte předchozí život
  • po smrti se stírají rodinné i jakékoli jiné, pozemské vztahy, otec již není vaším otcem, vaše děti již nejsou vašimi dětmi, všichni jsou svébytné bytosti s právem na vlastní sebeurčení
  • stav duše je rozhodující pro život v různorodých vrstvách bytí jemnohmotného světa, který je nesen Světlem a tím automaticky zajišťuje umístění každého tam, kam patří (do vyšší vrstvy, do které nepatříte, se nedostanete, protože vás Světlo oslňuje, takže nevidíte a rovněž nevidíte tamní bytosti)

Dle mého názoru je nutné Rampu umět dobře číst, nakonec jako ostatní autory. Jím podávaný obraz jemnohmotného, duchovního světa je pravdivý jen částečně. Problémem je, že jemnohmotný svět je mnohem ohebnější a kreativnější než ten pozemský. Znamená to, že kreativnosti se meze nekladou, což také Rampa velmi dobře popisuje jednoduchou, bazální formou (např. legrační potřebou jídla, které si v počátcích přechodu potřebujete dopřát, takže si vytvoříte mentální představu jídla, samozřejmě i celého servisu, poté si vytvoříte mentální představu toalety, do které vykonáte mentální potřebu zvykového fyzického těla, které si ještě v otisku mentální paměti nesete s sebou).

Domnívám se, že popisovaná tvarovost první vrstvy jemnohmotného světa je pouze jakýmsi obrazným vyjádřením tamních dějů. Popis i samotný postup lze brát jako lehkou fabulaci, nakonec proč ne. Rampa ví, že účel světí prostředky. Jediná možnost, jak se ubránit ztráty vlastní identity je pevné ukotvení v rámci jakékoli mocnosti, kterou může být opravdová náboženská víra, vztah se spirituální bytostí apod., což Rampa vehementně popírá a odmítá, nakonec jako správný buddhista. Hold každé poznání má své hranice.

Nakonec kniha stojí za přečtení. Problematika a stav jemnohmotného světa si zasluhují velkou pozornost, bez zbytečné okázalosti a klamavého mysticismu, rovněž bez zbytečných invektiv ateistů. Dokonce si dovoluji tvrdit, že se vám "svět po" přizpůsobí podle vaší nátury, vašich hodnot. Můžete se tedy setkat se slavnými osobnostmi, které se ani po smrti nezbavily svého lesku a jsou uzavřené v paláci své slávy, přitom stále pějí svým fanouškům, kterých je kolem nich na statisíce, i když se jedná o iluzi a mentální fata morganu. Každá osoba má několik vrstev existence, přičemž po smrti vždy záleží na té nesilnější - duchovní, mravní, fyzické, vlastnické, smyslově požitkářské apod. Nejsilnější část vlastní bytnosti předurčuje stav a možnosti v jemnohmotném světě. Není to nic složitého a nakonec ani tajemného.

Přikládám jeden úryvek: 

str. 76: Nahlas volal: "Pane Bože, jestli existuje Bůh, pomoz mi!"