SVĚTLO SE STALO TĚLEM

Už jsem dlouho nenapsal o žádné knize. Sice čtu, ale moc Vás nechci zatěžovat obyčejnými příběhy, když VŠE KOLEM je tak velkolepé. Snad mi prominete malou nadsázku.

Krátce vám povím, jak se dostávám ke knihám. Co se týká odborných knih, je to vcelku jasné. Když čtu tutovku, tak si vypisuji tam uvedené knihy, které jsou různě v textu zmíněné. No a pak si je vypůjčuji. Poslední rok a půl čtu beletrii jako nikdy předtím. Knihy mi chodí na rádiu Vltava, v různých upoutávkách, recenzích apod. Posledním, teprve nedávným druhem získávání knih je ledabylé a celkem nezaujaté prohrábnutí bedny vyřazených knih v místní knihovně. Takto jsem přečetl něco od Dürrenmatta, Fučíka a několika málo dalších. Výběrem zcela náhodným...

Nedávno jsem hrábl po knize s příběhem někde z konce 50-tý let, tedy za totáče. A víte co? Ta kniha od pana Frieda je dobrá. Je výborně napsaná, ryze totalitních scenérií se nedočkáte, slovo soudruh je tam zmíněno snad jen dvakrát, kniha by mohla být zasazena téměř do jakékoli jiné doby. Je to velmi, ale opravdu velmi milá kniha, milý příběh, hlavní hrdina je fajn člověk, kniha je velmi čtivá, zlehka uchopitelná, žádný blbý sentiment (mimo vztahu s hrdinovou milovanou, umírající maminkou), žádná politika (opravdu jen okrajově), bez stresu a velké akce.

Přesto má kniha plno vnitřního, existenciálního napětí. Příběh pojednává o mírně vyhaslém, mezinárodním šachovém velmistrovi, který v Praze řídí redakci šachového časopisu, cestuje si po celém světě (doslova, i po tom Západním), je introvert, stále nenachází místo ve světě, zjevně problematizuje sebe i celé okolí, dokonce i blízké, kteří s ním sdílí jeho životní osud. Snad i bytí jako takové. Závidím mu volnou pracovní dobu, dva dny v týdnu a pak jen jakési odborné poflakování. 

Vřele Vám knihu doporučuji. Já ji vzal z krabice zadáčo, byla netknutá. Dle mého si ji nikdo nikdy nevypůjčil. Přesto je vyprávění poutavé, plyne jaksi samo, bez jakýchkoli překážek, trapností, násilného šroubování. Na konci je vám líto, že hrdina odchází z vašeho čtení, protože příběh končí. Velká škoda:

"... život jednotlivce končí v okamžiku, kdy přestane brát podíl na životě všech."

"Hlavní rozdíl mezi mnou a mou sestrou je v tom, že ona jedná a já shledávám dobré důvody, proč nedělat vůbec nic... skutečně cenný člověk je jedině takový, který je schopen vykonat něco pro druhého."