Cesta Mohutnosti

Víkend u Pavla jsme absolvovali s Bódhi a bylo to moc fajn. Pavla Kozáková volala týden před začátkem, že máme jako první náhradníci volno, a že tedy můžeme přijet. Měli jsme sdílený pokoj s Ivou a Gábinou, tj. společnou toaletu a sprchu. Když jsme přijeli o dvě hodiny dříve, šel jsem se osprchovat a v tu chvíli jsem věděl, že sdílený pokoj bude opět s těmito dvěma, jako tomu bylo na jaře. 

Celý víkend probíhal standardně, tj. přednášky a fantastická venkovní napojování v nádherných, lesních hvozdech. Jen mi tak připadalo, že někteří přijeli pro zkušenosti, které se u Pavla nedějí. Meditační chůze bosky po lese není nutná, zvláště když Pavel zprostředkovává místa otevření, nikoli otevření samo o sobě. Pavel si nechává odstup, musí. Není žádný guru ani šaman. Prostředkuje cestu ostatním, nic více. U Pavla Kozáka se nekonají žádné meditační seance, nýbrž procesy poznání. Někdy mohou působit stroze a chladně, ale tak to prostě chodí. Hopsání v režné sukni, bosky, třeba kolem ohně ženského kruhu, se děje na jiných akcích, nikoli u Pavla.

Víkendy u Pavla Kozáka se malinko změnily. Pavel pochopil, obrazně řečeno, že žáky páté třídy základní školy nemůže učit integrálům. Tak to prostě je. Mě osobně velmi potěšilo, že změnil energetická setkání. Na čtrnácti místech si každý účastník mohl najít to své. Bylo to velmi, velmi moudré. Musím Pavlovi pogratulovat. Setkání s léčitelem, věštcem, druidem, Otcem a dalšími bytostmi bylo neskutečně silné a naplňující. Podělím se o jednu ze svých zkušeností, chcete-li. Jedno místo, na jehož popisek Pavel připsal červenou fixou "Dobrovolné", což bylo velmi legrační, neboť navštívení každého, Pavlem označeného místa, je zcela dobrovolné, bylo nadepsáno: Setkání s největší karmickou zátěží. Bylo to místo setkání s věštcem. Přiznávám, moc se mi tam nechtělo. Jistě tomu dobře rozumíte, že podívat se do svého vlastního, hlubokého nitra nemusí být úplně na pohodu. Odvážil jsem se. Nejdříve jsem provedl svou ochranu, aby mě nikdo neohrožoval, neobluzoval ani netahal za nos. Poklekl jsem, což byla povinnost. Věštec přišel. Měl obří, oválné oči, kterými mě prohlédl až do morku kostí. Své ruce mi přiložil na obličej, zajel mi s nimi pod kůži mé tváře a velmi pomalu pohyboval mou hlavou nejdříve doleva a pak doprava. Nemohl přejít přes vodu mého křtu, který jsem absolvoval v dospělosti. Udělil jsem mu povolení, že může projít, měl jsem k němu důvěru. Nakonec mi ukázal, co musím vyřešit a odčinit, co mě uvnitř tíží nejvíce, i když si toho nejsem zcela vědom. Je to vztah k rodičům, k mámině, se kterou to již druhým rokem napravuji a k tátovi, který odešel z tohoto světa dávno tomu. 

Tak to je tedy stručná výpověď o mé třetí, víkendové účasti u Pavla Kozáka. Samozřejmě jsem měl více zkušeností, dokonce mi byly předány některé dary, ale to si nechám pro sebe. Omlouvám se. Některá místa napojení jsem vynechal, buď se mi tam nechtělo, anebo se mi nechtělo čekat. Už slyším Bódhi: Tak to mělo být. Jinak ta popiska "Dobrovolné" mě opravdu rozesmála. U Pavla Kozáka je všechno dobrovolné, do ničeho vás netlačí, nic vám nevnucuje. A ještě připomenu jednu velikou výhodu, Pavel nikdy nikomu nenabízí negativní pole bytí. To je 100% jistota, proto jsou všichni účastníci víkendových seminářů v pohodě a v klidu, což je v dnešním světě nikoli nevýznamné unikum. Moc za to díky! Jo, abych nezapomněl, k Pavlovi jezdí opravdu pohodoví lidé, to je další jistota.