Teorie SMRTI
Smrt je vlastně nejznámějším a zřejmě nejvýznamnějším fenoménem lidské civilizace, ironicky řečeno. Kolik studií, různorodých prací, diplomových prací atp. bychom našli? Milióny? Smrt je prostě strašák, omezovač osudů, zloděj mozků, majetku a vůbec všeho, co mohlo ještě pokračovat. Co se mohlo na tomto světě dále vyvíjet, dále se sebe předávat.
Nechci zde mluvit (jaký paradox, mluvit v textu?) o Smrti, jejích podobách, bytí. Nechci nahrazovat žádné práce, nechci opisovat žádná náboženská dogmata. To by bylo nošení dříví do lesa. Jen hodlám ve zkratce popsat různé koncepce, o kterých jsem se dozvěděl. Jsou to všechno zvěsti vztahující se k člověku, přičemž jsou mnohem hlubší vrstvy Bytí ve vztahu ke smrti: Smrt (vyhasnutí) ducha, smrt stvoření, smrt z žalu a bolesti, nikoli zde na světě, ale ve Světě atd. Snad právě žalem a bolestí, těmito nejhlubšími lidskými mohutnostmi, jsme schopni dostát Stvořitelova trůnu. Se smrtí se kostky hrát dají, s žalem a bolestí nikoli.
Tak co se dá vyčíst z knih:
- Smrt do nicoty - takovou smrt nám vykládají ateisté, kteří tvrdí, že po smrti není nic. Jejich odchod může opravdu jít (nemusí) do nicoty, samozřejmě po vyrovnání dluhů.
- Smrt s konečným soudem - lineární koncepce všech náboženství knihy, tj. po smrti následuje ve Světě jakési rozsouzení, které lidskou bytost nasměřuje do ráje, pekla, anebo do něčeho mezi.
- Smrt s kolotočem dalšího zrození - cyklická koncepce východních náboženství, kde znovurození je řízeno karmou s konečným cílem vyvanutí z koloběhu z/rození až k samotné nirváně. Oficiálně se nemluví o tom, že valné většině lidských bytostí na stav nirvány nestačí ani nekonečně mnoho převtělování. Velký úkol budoucnosti je objasnit převtělování v rámci dalších planet i světů, ale i vtělení do různých stavů.
- Friedrich Nietzsche a Věčný návrat. Nietzsche tvrdí, že člověk se znovuzrozuje neustále a pořád do stejného života téhož jedince, tudíž upozorňuje, že kdyby to lidé věděli, tak by si dávali pozor, aby žili vyrovnaně a spokojeně, aby si prostě připravili mnohokrát žitý, stejný život. Pozn.: vyvanutí z tohoto zacykleného znovuzrozování téhož je v nadčlověku, tedy jedinci, kterému již nevadí návrat téhož a který poznal, co to je být sám sebou. Samozřejmě že pojem nadčlověka nemá s německou, nacistickou koncepcí nic společného.
- Druidská koncepce (v současnosti je představená v knize Emmy Restall Orr): Každý umírá do a ve stavu, do kterého chce, a který odpovídá jeho poznání a víře. Samozřejmě po vyrovnání účtů, které je prezentované věčným zákonem spravedlnosti.
