Cesta Mohutnosti

Jeden z mnoha paradoxů lidstva je vůbec obhájení smysluplnosti lidské existence. Zajisté jste se jako vzdělaní lidé mnohému naučili a mnohému jste byli naučeni, aniž byste to později problematizovali. Smysluplnost lidstva bývá vlastně deklarována dějinným vývojem lidí na Zemi. A tady začíná první zapeklitost. Já si pamatuji rozdělení dějin na prvobytně pospolitou společnost, feudální, kapitalistickou a tak dále. Jenže to je pohled sociálně ekonomickým vztahů. Dnes se někdy prezentuje dělení na dobu před parním strojem, pak před prvním řízeným strojem, před vznikem PC a tak dále, což je hledisko technického pokroku, dejme tomu. Můžeme použít dělení dle způsobu poznání, intuitivní - spirituální - filosofické - vědecké, jenže se jedná rovněž o jeden z úhlu pohledu.

Nelehká to otázka po smysluplnosti Lidstva! Obhájení dějinnosti = obhájení smysluplnosti? Co je tedy tím velkým, obhájitelným smyslem lidství, vlastně Lidstva jako takového? Cesta ke Světlu? Cesta k Lásce? Cesta k Poznání? Cesta k Absolutnímu vědomí? Cesta do Nirvány? Cesta do posvátného Háje? Bezbřehá cesta do Nicoty? Nekonečně se opakující cesta do Velkého třesku? Cesta Zbožštění? Cesta věčné Oběti? Cesta Sounáležitosti a Sdílení? Cesta Konečného zúčtování? 

Zajisté jste velmi moudří, nemyslím to vůbec ironicky, a neuspokojíte se s polovičatostí nebo polopravdou. Snad Vás tedy alespoň částečně uspokojím. Prvním problémem, kterému bychom se měli věnovat, je smysl bytí. Jak velká a závažná otázka, že? Smysl, a ještě k tomu smysl bytí. Hegel tvrdí, že to je sebeuvědomění Ducha. Křesťané tvrdí, že to je láska Boží. Východ tvrdí, že to je Vyvanutí. Já se tu celou dobu snažím obhájit, že to je Vědomí. Chyba lávky. Mýlíme se všichni.

Smyslem bytí, který se samozřejmě bazálně dotýká i institutu jménem člověk, je Mohutnost. Mohutnost trojičního bytí prezentující se dispozicí, způsobem poznání a poznávajícím. Pojďme se tedy podívat na základní dispozice Světa, které jsou:

• hmotná materie
• mentální materie
• energetická materie
• světelná materie
• zdrojová materie
• non materie

Na první pohled se jedná o vrstvy bytí, které jsou ovšem sebe a vše prostupující. Teď a tady se všechno děje. Můžeme si je, jen pro lepší uchopení, představit jako síta nad (pod) sebou. Síto hmotné materie má největší oka, kterými vše propadává na menší oka mentální materie a tak dále. Ještě si všimněte, že u všech částí Světa zní pojem materie. Znamená to tedy, že materie je nosičem bytí, tedy i potenciálem uchopování a poznání. Doslova nositelem tvarovosti hmoty, také energie, mentální oblasti, světelné atp. Samozřejmě způsoby poznání se liší podle způsobu bytí materie. Jedním z důkazů mého tvrzení je poznání fyziky, která již dávno vyšla z newtonovské, hmotné materie a ubírá se minimálně směrem k energetické materii. Vidíte, nakonec to není tak neúprosně složité. Jen cesta poznání je vždy trnitá, zcela opodstatněně. 

Mohutnost bytí je výslednicí a zjev zcela unikátní, kterého jsme plně účastni. Člověk je tím poznávajícím, samozřejmě nejen on, není tedy jen jakýmsi nanuceným nosičem vyššího, božského nadvědomí. Člověčí bytí je strůjcem poznání, rámcem možností a světluškou naplnění potencionality. Přesně v duchu Hegelova poznání. Člověk jako SVĚTLUŠKA POZNÁNÍ. Mohutnost je prostoupena všemi částmi, tj. od hmotné materie až k non materii, přitom žádný stupeň bytí nelze v rámci procesu poznání přeskočit, přičemž prohlubování poznání s sebou nese vzrůstající mohutnost. Na všech úrovních materie lze poznávat, to je jasné, jenže hmotná materie lidského, pozemského bytí vlastní přeci jen jednu exkluzivitu, a tou je síla a umocnění poznání. Intenzita poznání je v hmotné materii unikátní, naprosto nedocenitelná! 

I když jsou jednotlivé části prostoupeny vzájemností, nelze vidět, obrazně řečeno, z povrchu do hloubky, naopak z hloubi na povrch ano. Volím takové definanty pouze kvůli lepší srozumitelnosti. Pokud je tedy někdo utopený v obtěžkanosti hmotné materie, svým vědomím v bazální hmotnosti, nedohlédne hlouběji. Nemůže. Proto většina různorodých, spirituálních směrů většinou volila podobenství, příměry, příběhy, koány, aby vyvedli poznávajícího z vod hmotné materie do jiných částí bytí v rámci poznávacího aparátu, kterým je člověk svátostným nositelem, nebo by měl alespoň být. Z tohoto je zřejmé, že veškeré povýšenosti jakýchkoli druhů poznání, od kognitivního, přes spirituální, až k intuitivnímu poznání, jsou zcela zbytečné a nejapné. 

Dispozice (materie) i poznávající jsme si tedy, alespoň částečně, vykreslili. Co pak způsoby poznání jako poslední část trojičné mohutnosti? Každá úroveň, resp. část, si prostě žádá to své. Ale to se můžete dočíst v mnoha vynikajících pracích buddhismu nebo jiných filosofií. Velkým, záměrně utvořeným průvodcem, je nejistota uchopení mohutnosti. Paradoxně nejjasnější a nejobhájitelnější je u hmotné materie, nejméně vstřícná a jasná u non materie. Jedná se o ochranné mechanismy mohutnosti s jemným smyslem pro sarkasmus. Nakonec, stejně je to vše krása přenádherná. Můžeme vidět a slyšet všemi částmi Světa, co víc můžeme chtít?

Tak, dovolil jsme si krátce shrnout, a snad i částečně obhájit, status lidského poznání i bytí jako takového za eony věků, minimálně za doložitelnou historii lidstva. Jsem smělý, uznávám, ale lečím se. Nakonec jak obdobně pojmenovává milý, francouzský film s Pierrem Richardem z roku 1978. Mohutnost trojičního bytí prezentující se dispozicí, způsobem poznání a poznávajícím. Vůbec se nejedná o oddělené atributy. Poznávající, dejme tomu člověk, je složen ze všech druhů materií, proto je může poznávat. Vlastně poznání jako takové je pevným vztahem nerozdělení stvořených dispozic, poznávajících a jejich vztahu. Nutno dodat, že k tomu všemu jsme obdrželi bonus, jak to bývá u všech dobrých her - jemnost a laskavost. Obé je v současné době naneštěstí, ke smutku celému světu, v umenšené viditelnosti. Jenže s jemností a laskavostí se jen tak někde nesetkáte, upozorňuji, v žádné jiné části Světa. Buďme tedy vděčni za lidství, vždyť za naše člověčenství mnozí položili svá vlastní, skvostná bytí. Určitě nedokonáno pouze v Ježíšově nebo Buddhově podobě. Bylo jich mnohem, mnohem více. Bezejmenní se rovněž počítají, však uvidíte sami.

Vítejte tedy v klubu vítězů, zklamaných a poražených už bylo dost! Přečtením tohoto příspěvku jste se vy sami rozpomněli na cestu k sobě samým, ke své vlastní Mohutnosti. Přečtením textu jste přispěli bezejmenným, byť sobě vlastním.