Platón a podobenství o jeskyni
Dávno je tomu, co jsem na fakultě četl Platónovo dílo Ústava, ve kterém je snad nejznámější Platónův obraz, obraz Jeskyně. Obraz, který zavdává mnoha výkladům, laickým i odborným. Tento vnitřní obraz zasáhne snad každého, proto je považován za základní iniciaci k Platónovým Idejím.
Nicméně, obraťme list. Dneska jsem byl u své praktické lékařky na preventivní lékařské prohlídce, odborně řečeno. Seděl jsem několik minut ve velké, prostorné čekárně, sám uprostřed prvorepublikové vilky. Venku krásný, letní den uvnitř starého domu s velkými dveřmi, vysokým stromem a oválným oknem ven, které je doslova přes celou jižní stěnu oné velké místnosti, která by se dala považovat za skromný, taneční sál.
Ve velkém, k podlaze oválném okně jsou umístěné široké a mohutné rostliny doslova sahajících od masivních květináčů téměř až k samotnému stropu. Za nimi krásně tvarované, několikadílné, veliké okno, jemně zašlého tabulového skla a za tím vším, tam venku, nádherné, mohutné stromy a život. Život a volnost.
Seděl jsem tam tak sám, přesně naproti té velké parádě. Rostlinám, oknu i životu za tím vším. Uzavřen dveřmi i tabulovým sklem unikátního okna. Vše to na mě působilo mile, klidně a vyrovnaně. Známé a klidné prostředí místnosti, zašlé podlahové lino, málo stolů s letáky křídového papíru, nenásilně ošuntělé židle, vzdálené zvuky jemného vrzání, těžké chůze i unaveného krovu.
Proč tam musím sedět? Zajisté tam všechno znám, víceméně mi tam nic neschází. Proč mi ten malý prostor jediné místnosti oproti celému světu tam venku stačí? Proč je přes tabulové, zašlé sklo vidět ven tak nejasně a neostře? Proč jsem spokojený v tom těžkopádném prostoru a nechci ven? Volný prostor tam venku, více života, více svobody. Proč mě nenapadá odvaha nebo zvídavost, abych vyšel ven? Proč tou lety zašlou místností nahrazuji mnohem větší a rozmanitější svět? Proč jsem tak spokojený s tělem budovy i jejími dispozicemi, když v takové uzavřenosti vůbec nemusím být? Za žádnými dveřmi ani okny? Ani hledět ven skrze zašlé, zašpiněné okno, které mi brání ve výhledu. Proč mi nevadí požívat ten vydýchaný, vnitřní vzduch, když venku je nádherný a čerstvý svět plný energie a živosti?
TAK PROČ TAM VŮBEC SEDÍM? Když mohu být svobodný VENKU?
