Partnerské vztahy jako podpora vlastní bytnosti
Pokud si projdeme, poctivě a odvážně všemožné oblasti lidských zájmů, množství knih i zaměření terapeutů, koučů a dalších, zřejmě zjistíme, že snad nejvíce podobných aktivit se dotýká vztahů, samozřejmě dnes nikoli pouze mezi mužem a ženou.
Citové vztahy, citové vazby, citové vydírání, citový život, to jsou jen některá slovní spojení, která nás obklopují, a která již neoddělitelně patří k našim životům. Mnoho rad i pomocníků se nabízí každodenně na sociálních sítích, inzerátech i v čekárnách různých odborníků. Partnerské vztahy tvoří základ lidského druhu bez debat, neboť genový pud zachování rodu byl vždy s partnerským vztahem pevně svázán. Můžeme směle prohlásit, že význam a vzájemná korelace partnerství s následným potomstvem vždy byla předmětem filosofického a následně i psychologického zájmu. Připomeňme Arthura Schopenhauera, který tvrdil, že partnerství a následně se rozrůstající potomstvo jsou jen a jen projevy světové, nevědomé vůle, a kdyby to pro lidi nebylo hezké a příjemné (sex, dosáhnutí orgasmu, vůně druhého), tak by lidstvo již dávno vymřelo.
Jak můžeme dobře vidět, veškerý ten posvátný kolotoč kolem partnerských vztahů, který zahrnuje cit, lásku, oddanost, partnerství, přátelství, vzájemnou pomoc, sex, potomky, je velmi obsáhlý, plný úskalí i různorodých náhledů. Do toho vstupují další ohledy a aspekty, pamatuji si přitom na Friedricha Nietzscheho, který definoval základní pojem své filosofie v umocňování druhého, které se v partnerských vztazích děje zcela běžně.
Proč to vlastně všechno píšu? Neodborník já na vztahy! Prostě mě napadlo, že za vším tím láskyplným obrazem partnerství dvou lidí mohou stát i jiné hodnoty, třeba podstatnější, a snad nikoli hodnoty přátelství nebo jen kamarádství. Vzpomněl jsem si na celo víkendovou akci u Pavla Kozáka, jednoho z našich nejlepších psychotroniků, se kterým jsme aktivovali nebo jen využili různá energetická místa a body v krásné šumavské krajině. Některá energetická místa mohla být aktivovaná až po obsazení dvou nebo třech jiných bodů, většinou v blízké vzdálenosti od toho centrálního. Znamená to, že k aktivaci energie takového místa museli další jedinci zaujmout jiné, podpůrné body, aby si příslušný jedinec mohl nabrat sílu, energii nebo poznání.
A co když mají podobným způsobem fungovat partnerské vztahy? Co když je právě tou posvátností partnerství (je úplně jedno, jak pohlavní) vzájemná aktivace vlastních předurčení? Co když časté partnerské problémy neodráží konkrétní problémy jedinců, nýbrž špatný vztah k jejich instituci, tj. k nenaplněnosti vztahu?
Každý z nás vlastní nějaký svůj potenciál. Pokud si je vědom tohoto potenciálu, může jej následovat svým životem a nakonec i vztahy, které by takový osobnostní potenciál podpořily. Zaujmout "správnou polohu" své bytnosti, tak by to mohlo znít. Co když se na nás přece jen hraje pouťová eskapáda plná prázdného naplnění (= paradox) prezentovaného společenskou důležitostí, citovou naplněností, planým sebevědomím vlastního nasazení, rodovou důležitostí atp. Co když ty zdánlivě nejdůležitější hodnoty lidských vztahů vlastně žádnými hodnotami nejsou? A co když slouží jen k odvedení (podvedení) nás samých od nás samých?
Jestli tedy nastala doba Vodnáře projevující se nestabilními vztahy, rozvody a jinými veletoči partnerských vztahů, tak se máme na co těšit. A co když jsou všichni ti rádci a strašáci společenské uhlazenosti, tj. obránci zažitého, jedině svatého, doživotně sdíleného, papírového partnerství, jen pohrobci zdánlivých, již jen bezzubých mříží života vezdejšího, nakonec jak to mínil i Arthur Schopenhauer?
Stáli jsme na Šumavě pod nenásilnými instrukcemi Pavla Kozáka třeba i na třech nevzdálených, přesně určených bodech, takže se ten centrální aktivoval a předal tam stojícímu, co bylo potřeba. Dle mého by podobně měla stát i rodina - dětná, bezdětná, jakkoli pohlavní - měla by se naplňovat a nabíjet, tj. rozvíjet potenciál a předurčení všech spolu zúčastněných. Co když cesta k vlastnímu naplnění vede skrze naplnění druhých a druhými? A pokud to tak je, nejsou veškeré patologické, vztahové problémy jen známkou toho, že mnohé vztahy takovou bazální, smysluplnou funkci neplní? A že tedy setrvání v takových vztazích je slepou ulicí představující ztrátu na vlastním bytí?
