Je mobilní telefon poslední hodnotou živého?
Přišel jsem o víkendu o mobil. Ztratil jsem ho v lese, kde mi zřejmě vypadl z batohu. Druhý den jsem některá místa procházel, prozváněl druhým přístrojem se zakoupenou, dobíjecí kartou a nic. Prostě jsem ho nenašel.
Je to strašný pocit, když přijdete o mobil. Mobil již není jen třetí rukou, ale snad tou první. Každý z nás tam má obří porci svého světa, o který nechce přijít a někdy se ani dělit. Prožitky a často i city sestoupily z živé paměti do neživé paměťové karty. Mobil paradoxně představuje, zvláště v době otevřeného online prostoru, naše nejzazší soukromí. Je to naše chráněné území, zahrada útěchy, potěšení i jistota svébytného prostoru.
Za tři dny mi přišla náhradní telefonní karta se stejným číslem. Super, alespoň to, hurá. Do telefonu jsem namačkal všechna telefonní čísla současných, firemních kolegů a také známých i kamarádů, které jsem sehnal přes FC. Náhle jsem si vzpomněl, že mám na flash disku starou zálohu z předchozího mobilního telefonu, zálohu starou zhruba 3 roky. Super, vyrazil jsem na pouť projití dvou set kontaktů, docela s napětím, koho tam potkám a koho ne.
Jak jsem procházel jednotlivá jména, vlastně osoby, vlastně často mě blízké a milé lidi, tak jsem některé neaktuální kontakty, zvláště z předchozí firmy, vymazal, některé si uložil v PC napotom, některé hned přepsal do nové mobilní karty. Jenže celkem 6 lidí, mě blízkých, již během té krátké doby zemřelo. Slovy šest. Byl to hrozný pocit při mazání kontaktů těchto blízkých. Jakoby tím posledním výmazem z tohoto světa bylo právě nečinné, nepřístupné telefonní číslo.
Byl to zvláštní pocit. Připomenutím si jména třeba s nějakým přívlastkem mi konkrétní člověk ihned vytanul, takže to bylo vlastně včera, kdy jsem s ním naposledy mluvil. Vymazáním telefonního čísla mi každý z těch lidiček odešel nadobro. Při tom se mi znovu oživily některé hovory, zvláště s jedním letitým kamarádem, se kterým jsme řešili naše společné zájmy, přírodu, někdy alkohol, někdy holky a nakonec všechny ty kraviny, které jsme napáchali. Díky mobilu a již lety žitému síťovému sdílení, byť na dálku, na nás druhý člověk dýchne vůní svého telefonního kontaktu, i když není již u nás, snad daleko více a intenzivněji, než svým svetrem, přívěškem nebo jakoukoli jinou, pozůstalou věcí. Odešel z komunikační sítě, odešel ze světa, odešel NADOBRO. Pokud však neodešel z našeho srdce, neodešel NIKDY!
