Cesta Mohutnosti

Uznávaní jedinci minulosti a nakonec i různé náboženské instituce používají různé pojmy k vysvětlení a popsání druhého světa, světa za oponou, jemnohmotného světa. Většinou je to s problémy, zvláště mimo svou sdílenou komunitu. Subjektivní zkušenost je často zkreslená povahou jedince, prostředím, kontextem doby i prostoru apod. Zřejmý požadavek objektivního přístupu i prokazatelného hodnocení se vytrácí subjektivní z/kreslením, které je zabarvené již zmíněnými předpoklady.

Svět je mnohovrstevnatý, a to jak svou horizontálou, tak i vertikálou. Tyto dvě ontologické osy si nelze představovat v našem klasickém 3D provedení. Čas v podstatě neexistuje v podobě naší všednodennosti, nýbrž čas je ve své substanciálnosti projevem prostoru. Kříž vertikály a horizontály rotuje podle třetí prostorové osy, čímž se čas zdá být jako svéhlavá a zdánlivá veličina. Nejen že všechny osy rotují naráz, nýbrž každá osa se k tomu otáčí zvlášť a dokonce i každé rameno rotuje samostatně. Tímto vzniká čas, tímto se čas zakládá. Nejsem odborník na fyziku, přiznávám. Takovou podstatu času jsem prostě jen viděl.

Svět je mnohovrstevnatý ve své podstatě i projevu. Jemnohmotná oblast Světa se zásadně nepovyšuje nad tu naši hrubohmotnou, vše proniká a zakládá Mentální pole stvoření. Co se týká postavení každého z nás, vždy záleží, kam jdeme, kam směřujeme, kam patříme, jaké klíče vlastníme, anebo jaké klíče máme zapůjčené. Můžeme sedět u ohně svých šamanských učitelů, a přitom ráno jít makat do kanclu, můžeme být omilostněni Kristovým světlem a pak jít ráno koulet popelnice, můžeme ne-být v nirváně vyvanutí a posvátné nicoty a pak pilotovat letadlo. Teď a Tady, žádné nahoře ani dole, žádné vyšší ani nižší, TEĎ a TADY.

Rád si vzpomenu na setkání s pánem hor. Bylo to před výstupem na Corno Grande, nejvyšším kopcem Apenin. Spali jsme tam ve winterraumu nahoře nad údolím, ještě pod vrcholem, když se mi v noci představil správce místních hor. Visel přes celé údolí, rukama a nohama zavěšen za vrcholky štítů, penis i ohon spuštěné dolů. Bylo to milé i silné představení zároveň. Ocenil jsem jeho sílu i čest, odhodlanost a až živočišnou sílu. Níže přikládám foto z Trutnova, pravou podobu Krakonoše, ve které za mnou přišel vládce Apeninských hor. 

Jiné setkání bylo na poušti. Byli jsme v Izraeli v pouštní oáze, vypili tam džus, něco málo pojedli a já následně usnul na lavičce ve stínu ojedinělé palmy. Další den nás čekal dlouhý trek v poušti. Usnul jsem lehkým, jemným, ani ne spánkem. Najednou ke mě přišel místní vůdce původního kmene, který obýval území ještě před příchodem současných obyvatel. Byl vysoký, egyptsky snědý, ušlechtilý, nádherné mnohovrstevné kruhy na krku, vidoucí úsměv. Chvilku se mnou rozmlouval, pak mi vyvedl zvláštní znak na čele, kterému místní rozumí. Byl jsem ujištěn, že se nám nic nestane, mohli jsme se pohybovat kdekoli, byli jsme pod ochranou místních. A pak odešel, stejně elegantně a sebejistě jako přišel. Bylo to zvláštní setkání s místním kmenovým vůdcem původních obyvatel, s jeho sebevědomím i velikostí.