Jdi na obsah Jdi na menu
 


Myšlenkové ovládnutí lidí?

14. 6. 2026

Politika se mění, dle mého zažívá new style, který nevychází pouze ze státní správy daní a zajetých institucí (zdravotnictví, soudnictví, školství atp.), ale z jakéhosi vizionářství, které má chránit především přežití lidstva a také ekosystém celé planety. V tomto postupuje zcela logicky, tj. změnou myšlení lidí. 

JENŽE TA ZAPEKLITOST - ZMĚNA MYŠLENÍ. Tato teze, která se nyní aktivně prosazuje, je uhelným kamenem každého jedince, vlastní myšlení. Ve své podstatě to je zásah do nejhlubší podstaty lidské individuality, na kterou již dávno útočí různorodé náboženské koncepce, levicové proletářské myšlení, které se propsalo do komunistických, totalitních režimů, také myšlení druhového výběru, tj. přežijí jen ti nejodolnější, pak také koncepce bezduchého kapitalismu, občas nenažraného pozlaceného elitářství a další ladiči jsoucna vezdejšího. Do toho všeho mluví různě zdatné filosofické i psychologické školy, k tomu různě se prezentující důrazy na myšlení historické, národní (někdy až nacionální), dříve také koncepce pansofické, které se snažily do sebe zahrnout všechny aspekty pravdy, resp. lidského poznání (J. A. Komenský). 

Ve skutečnosti je na tom nejhůře člověk, který nechce podlehnout vůbec ničemu, takže vyznává koncept "nezaujatého postoje" k jakýmkoli myšlenkovým výpadům, výplodům i výpotkům. Ve své podstatě se jedná o člověka v předpolí buddhistického způsobu bytí. Jenže takový člověk je právě pro jakékoli institucionální snahy o změnu myšlení nejvíce "nebezpečný", protože je v podstatě neuchopitelný. Takový člověk je buď tak daleko, že nemá zájem, anebo ještě ne tak daleko, takže veškeré proudy k němu přicházející filtruje přes institut zdravého rozumu.

Já osobně se domnívám, že současná snaha lidstva o VELKÝ, KORPORÁTNÍ, VŠEOBJÍMAJÍCÍ KONCEPT vysvobození člověka z bazální nevědomosti NARAZÍ NA NEPŘEKONATELNÝ PROBLÉM, který nebude nikdy vyřešen bez obecného bezpodmínečného přijetí: 1. Kdo je člověk, 2. Jaký je jeho význam v hierarchii Bytí. Bez tohoto se bude jednat zase jen o křeč utopických idealistů, svou naivitou značně nebezpečných, které si povodí ziskuchtiví šmejdi prahnoucí po dvou odvěkých cetkách: MOCI A PRAŠULÍCH.

Zdravému rozumu stačí několik drobností týkajících se veřejného prostoru:

  1. Nenechte k sobě proniknout zprávy a témata, kterými se v žádném případě nechcete zabývat (na volantu máte tlačítko vypínající zvuk rádia, takže veledůležité politické zprávy nemusíte vůbec poslouchat).
  2. Nenechte si vnutit cizí názory, natož pak cizí myšlení (má dcera volila již od 18-ti let Zelené, protože aktivně chrání všechna zvířata světa. Volba strany byla u ní vždy otázkou vlastního přesvědčení, snad sebeurčení. Až její moudrý a inteligentní manžel přišel s tím, že se to takto nedělá, takže volí dle jeho politického ne/smýšlení).
  3. Nikdy nevěřte politikům, kteří svůj projev čtou (to může z napsaného textu číst i papoušek).
  4. Pokud jakoukoli osobu veřejného života nesnášíte, zeptej se sebe samých, jak jste k takové emoci přišli (Znáte dotyčného osobně?; Způsobil vám újmu?; Osočil vás z něčeho?; Poslal na vás tajné? Pomočil vás opilý na ulici?).
  5. Všímejte si svých reakcí: Jakmile zaslechnete nějakou zprávu, která se vám příčí, doslova ekluje, zasáhla vás přímo do vaší podstaty, resp. do vaší převládající mohutnosti - smyslu pro čest, poctivost, empatii, hluboké soucítění - nebo naopak do vaší zakořeněné pomstychtivosti, elitářství, povýšenectví, škarohlídství atp.
  6. Neútočte na slovní výpady od kohokoli druhého (od vašich blízkých, kolegů, přátel, nebo dokonce médií, youtuberů) - co vás slovně tvrdě zasáhne, představuje váš zapouzdřený problém. Jediné, jak to můžete zvládnout, je cesta vlastního sebeuvědomění vedoucí k sebepoznání. Teprve pak není nic vašeho, jen klid a vyrovnanost (pozn. jediné, co se ve stavu absolutního klidu a vyrovnanosti dá dělat, je DÁVÁNÍ, nic jiného nemá smysl).
  7. Nikdo nemá právo na černobílé vidění světa, nejméně pak hlupci na své posty dosazení ustrašenými.
  8. ŽÁDNÉ DROGY NA SVĚTĚ SE NESMÍ DOSTAT DO RUKOU VAŠICH DĚTÍ! VAŠE DĚTI JSOU SVÁTOSTÍ.
  9. ŽÁDNÁ VÁLKA NA SVĚTĚ ANI JAKKOLI PŘESVATÉ ZBROJENÍ NEPŘINESLY LIDEM MÍR.

PAMATUJTE NA NEMĚNNOU PRAVDU SVĚTA: TEPRVE POZNÁNÍ OSVOBOZUJE

Praktický příklad - přečetl jsem na netu: "Frankfurtská škola a Tavistocký institut, kritická teorie, Dlouhý pochod institucemi. Masová manipulace a vymývání mozků pomocí vzbuzování pocitů viny a studu. Na lidi ze západní Evropy to překvapivě dobře funguje." Tak jsem se zeptal AI, neboť má filosofická, akademická studia u Aničky Hogenové skončila velectěným Martinem Heideggerem.

Pohled na Frankfurtskou školu, Tavistocký institut a související koncepty se výrazně liší podle toho, zda se na ně díváme očima sociologie, nebo optikou politické kritiky a alternativních teorií. Zde je přehledný rozbor obou hlavních perspektiv, jak jsou tyto fenomény vnímány:

1. Pohled akademické sociologie a historie

Vědecká komunita a historici vnímají tyto pojmy jako součást legitimního studia společnosti a psychologie, nikoliv jako tajný plán na ovládnutí lidstva.

  • Frankfurtská škola: Skupina německých filozofů a sociologů (např. Adorno, Horkheimer, Habermas). Zkoumali, proč marxismus selhal v západní Evropě a jak moderní kultura, média a kapitalismus ovlivňují myšlení lidí.
  • Kritická teorie: Nástroj pro analýzu společnosti. Jejím cílem bylo odhalovat skryté formy dominance, nerovnosti a autoritářství v moderním světě.
  • Dlouhý pochod institucemi: Pojem, který zavedl levicový aktivista Rudi Dutschke v 60. letech. Vyjadřoval myšlenku, že společenské změny nelze dosáhnout násilnou revolucí, ale postupnou prací uvnitř existujících struktur (školy, úřady, soudy).
  • Tavistocký institut: Britská nezisková organizace založená v roce 1947. Zaměřuje se na skupinovou dynamiku, organizační chování a psychologii práce, zejména v oblasti zvládání traumat a stresu.

2. Pohled kritický a alternativní teorie

Z druhé strany spektra, zejména z prostředí konzervativního a alternativního politického myšlení, jsou tyto instituce vnímány jako architekti hluboké společenské proměny Západu.

  • Kulturní marxismus: Teorie, podle které Frankfurtská škola záměrně přesunula třídní boj z ekonomické roviny (dělník vs. kapitalista) do roviny kulturní (většina vs. menšiny) s cílem rozložit tradiční západní hodnoty, rodinu a křesťanství.
  • Využití viny a studu: Podle kritiků západní progresivismus (tzv. "woke" kultura) systematicky využívá historickou vinu (kolonialismus, rasismus) a stud k tomu, aby oslabil národní identitu a prosadil radikální společenské změny.
  • Tavistock jako centrum manipulace: V alternativních teoriích je tento institut často označován za tajnou centrálu pro psychologickou válku, vymývání mozků a masovou manipulaci veřejným míněním prostřednictvím médií a populární kultury.

Proč tyto myšlenky na Západě rezonují?

Skutečnost, že západní společnosti procházejí rychlými kulturními změnami, dává těmto teoriím pro mnohé lidi smysl.

  • Ztráta jistot: Rychlý rozpad tradičních hodnot (rodina, národ, náboženství) vyvolává u části populace potřebu najít jasného viníka.
  • Vliv institucí: Univerzity, média a korporace na Západě dnes skutečně často prosazují agendu zaměřenou na diverzitu a inkluzi, což kritici vnímají jako důkaz úspěšného "Dlouhého pochodu institucemi".
  • Psychologický tlak: Debaty o vině za klimatické změny, historické křivdy nebo sociální nerovnosti mohou v jednotlivcích vyvolávat pocit morálního nátlaku, což odpovídá popisu "vzbuzování viny".

Zatímco pro jedny jde o přirozený vývoj liberální demokracie a nápravu historických nespravedlností, pro druhé se jedná o promyšlenou strategii kulturní transformace, která využívá psychologické mechanismy k oslabení tradiční společnosti.

VZPOMEŇTE SI NA SEBE SAMÉ: TEPRVE POZNÁNÍ OSVOBOZUJE