Mladí lidé demonstrují
Lidé demonstrují, zvláště pak mladí lidé, to je prostě fakt. Komentářů, rozborů, analýz, proč se to děje, můžete přečíst, jejda! Analýzy příčin zepředu, zezadu, svrchu, zezdola, zleva i zprava. Demonstruje se za blažená média, za Ukrajinu, za Palestinu, za Gaiu, za trvalou udržitelnost atp. "Politici v konfliktu" tomu moc nerozumí, proto ty společenské šťouchance, naběhlé žíly na spáncích, dlažební kostky, frustrace bojácných.
Pojďme pro ilustraci použít český rybníček. Vesměs mladí lidé bojují za veřejnoprávní média, která vůbec nevyužívají. To je fakt, o tom se nemusíme přít. Sdílím s mlaďáky open office, takže vím. Četná videa z rozhovorů z těchto demonstrací, kdy mladí ani neví, proč a za co tam jsou, jsou neoddiskutovatelná, nicméně rozhodně nic proti těmto mladým a zvláště pak proti jejich upřímnosti! Podobné je to s tématy Izraele, kapitalistů, Ruska a dalších vyvrhelů současného světa.
Víte, ono je to vlastně úplně jednoduché. Mladá generace funguje na rychlých zprávičkách, které prolistovávají na všech možných sítích a pokud jim lahodí, samozřejmě zásadně ty bezkonfliktní, tak je jedinec bojácné generace v pohodě, tedy bez konfliktu. ANO přátelé, je to pouze o tom, že nastupující generace si žádá svět bez konfliktu - Rusko nemá uplatňovat svou mocenskou politiku, Izrael svou dlouholetou vojenskou strategii, kapitalista nemá bažit po zisku, staří po majetku, slavní po lesku, domácí se nemají protivit migrantům atp. V tom všem je totiž zjevný nebo skrytý konflikt.
Vzpomeňte na poměrně nedávnou kauzu z umělecké fakulty, kdy někteří mladí studenti VŠ neunesli uměleckou kritiku vedoucího oboru: "Nechte nás!" křičí se ze všech stran. S tímto souvisí vyvěšování různobarevných hadrů na a ve školách, které by měly být zcela apolitické! "Nechte nás, nechceme konflikt." Vzpomeňte na různé proklamace politiků: Zrušíme, my přece podnikatelům věříme. Podepíši, věřím ministrovi. v podstatě oblíbenost současného prezidenta je stejného ražení, JE TOTIŽ BEZKONFLIKTNÍ. Nakonec ruku na srdce, vycházel s předchozím premiérem a víceméně bez větších konfliktů vychází i s tím stávajícím. Proto propagace snížení věkové hranice volebního práva u lidí pod 18 let. Tam je lovný rybník tuto bene...
Výše uvedený text neznamená žádné soudy, jen fakta. Protilehlá strana k bojácným jedincům, kterým se za všech okolností příčí jakýkoli konflikt, se prezentuje stejně, tj. lidmi, politiky, skupinami, nicméně žijícími v konfliktu. Tito s konfliktem prostě počítají, že mocnosti světa určují běh dějin; že kapitalista vydělá, pokud ne, zavře; že podnikatelé si rádi strčí kačku i euro do kapsy místo toho, aby je odvedli státu; že život je neférový boj o výsluní, v němž to mnozí slavní ksichtem nedají, takže skončí na drogách, v lepším případě v blázinci; že mnoho migrantů (u nás rozhodně minimálně) je naopak sociální i finanční zátěží; že ostré lokty přinášejí moc, slávu a vliv; že "Dějiny píše vítěz, nikoli ten poražený".
Ano, nejen u nás, ale v podstatě celosvětově stojí proti sobě dva tábory. Tyto tábory nenesou primárně politický punc, ale charakterizuje je bojácnost tábora s vyvěšenou vlajkou NULOVÉHO KONFLIKTU. Pozor, nejedná se o žádnou strategii mladých, jde o charakter jejich bytí. Jasně, vy, kteří žijete vnitřním, konfliktním obrazem světa, namítnete, že jsou organizované skupiny, které tohoto nového společenského fluida zneužívají, takže se vezou na vlně svých zájmů. Dokonce se, dle mého, nedá s jistotou říci, že jedni jsou naivní utopisté a druzí naopak oprávnění realisté. Tak jednoduché to rozhodně není. Dovolím si rovněž tvrdit, že do rozhodčích parametrů konfliktu obou táborů nelze zcela dobře uplatnit sugestivní pojmy jako jsou spravedlnost, čest, právo na svobodu, sebeurčení atp.
A finální rozuzlení? Hladit po srsti nebo proti srsti? Být velkoryse empatický nebo až surově vypočítavý? Vidět vše v dějinné a geografické perspektivě, nebo naopak citlivým pohledem osobních příběhů? Určitě se domnívám, že stále platí: "Lidi prostě nepředěláte." Jeden miluje se zelím a druhý na šípkové omáčce, abych parafrázoval slavný Menzelův film Slavnosti sněženek. Kdo má tedy vyhrát? Ten se zelím, anebo ten se šípky? A není nakonec ještě třetí skupina lidí, těch v uvozovkách bezpartijních? Těch s okuláry, kteří vidí jednu skupinu frustrovaných žlutým sklíčkem a tu druhou modrým sklíčkem? A nekřičí na náměstí vlastně každý jedinec jen a jen sám za sebe, byť umně davem zahrnutý? A není nakonec ten, který to již vzdal, protože svět je prostě svině, ze které si utrhne co může, vinen, protože již přestal křičet? Prostě jen přežívá na dluh? Na dluh vůči sobě samému?
A NENÍ NAKONEC CELÝ SVĚT JEN O MOHUTNOSTI, KTEROU MY SAMI DISPONUJEME?
