Problém současného světa
Domnívám se, snad tomu historie lidstva na Zemi nasvědčuje, že zatím nikdo nedobyl ani nezískal tento svět. Žádné civilizaci se to nepovedlo a snad je již nasnadě, že se to ani nepovede. Nejsem studovaný antropolog, abych dokázal vyjmenovat, kolik civilizací žije v současné době na Zemi. Také přiznávám, že civilizaci vnímám malinko jinak než klasický akademický slovník.
Zřejmě nejvýraznější civilizací současnosti je ta technokratická se svými výdobytky vědy a techniky. Technokratická civilizace, která si zakládá na kognitivním myšlení, společensko-průmyslovém progresu a také ekonomickém růstu. Jinou civilizací je křesťanský svět Božího království, anebo naopak civilizace kmenových společenství, které se stále ještě zachovávají v Amazonii, střední Africe, Sibiři i jihovýchodní Asii (AI odhaduje, že v původních kmenových společenstvích stále žije 20-40 milionu lidí). Máme zde civilizaci starobylou, čínskou, která pořád ctí váženého Konfucia. Je zde pevná židovská civilizace starozákonně obdarovaná Zemí stvořitelem JHVH. Také se můžeme setkat s civilizací původních amerických Indiánů s jejich rituály potních chýší, tanců Slunce a powwow. Určitě nesmíme zapomenout na stále živý šamanismus, který se snaží udržovat v původní tradici přírodní civilizace a bytí v astrálním světě zvířat a rostlin, a který se ne vždy musí překrývat se stávajícími, kmenovými společenstvími. Rovněž se navrací druidská civilizace, která vystavěla kromlechy, menhiry, dolmeny a jiné kamenné stavby, před tisíci lety aktivujíc Gaiu do vesmírné, planetární rodiny.
Jak sami vidíte, vezdejší rodina civilizací se snad dokonce rozrůstá. Pro jedince z toho vyvstává důležitý moment, kam vlastně patří? Anebo komu patří? Proces příslušnosti, řekněme spolubytnosti, se děje zásadně skrze osobní zakořenění. Bez zakořenění nelze patřit k žádné civilizaci. A jak se takové zakořenění děje? Jedině skrze ZASVĚCENÍ. Každá civilizace má totiž svůj vlastní, osobitý způsob zasvěcení, neboli iniciaci zakořenění. V technokratické civilizaci se tak děje vzděláním. Vzdělání, které v tomto případě představuje plnohodnotnou a plnoprávnou vstupenku do společnosti. Školní vzdělání kognitivních výkonů, které se halí zasvěcovacími rituály například konce střední školy, tj. maturitní zkouškou, maturitním plesem, večírkem atp. V případě ukončení vysoké školy se tak děje podobně, tj. promocí, slavnostními ceremoniemi, vznosně napsanými diplomy atp.
Zásadním parametrem zasvěcení uvnitř každé civilizace jsou SCHOPNOSTI lidského jedince. V případě technokratické civilizace se jedná především o schopnost logicko-rozumového aparátu, u křesťanské civilizace schopnost vstřebání a následování boží milosti vyjádřené spásnou obětí Ježíše Krista, u civilizací kmenových společenství jde o příslušnost k rodu spojenému radou starších, místní občinou a samozřejmě dávnými předky, u indiánských kultur ještě dále s totemovým bytím prostupujícím vrstvy stvoření, u židovské civilizace jde o rodové, řekněme adamovské spojení se stvořitelem (JHVH) s plnoprávným nárokem na stvořený svět. Civilizace Východu se zakořeňují důvěrou ve spravedlnost karmických zákonů, potenciálně neomezenou osobní schopností vnitřní duchovní cesty a smysluplnosti života ve spirituálním, nadsmyslovém světě.
Válka civilizací, co myslíte? Anebo válka jednotlivců podle svých vlastních potřeb a nároků? A kdo vlastně nejvíce křičí? Kdo je nejvíce viditelný? Ten, který není zakořeněný? Jedinec může cítit, dokonce i tušit, kam patří, ovšem bez zasvěcení to pranic neznamená. Dovolím si tvrdit, že každý člověk na této planetě někam patří a pozor, jak jsem si dovolil zmínit na začátku, zatím nikdo tento svět nezískal ani nedobyl, takže rozmanitost a různorodost civilizací je bazálním základem lidského světa na Zemi.
Dle mého je velmi palčivým problémem to, že nezakořenění lidé se často chytnou rádoby osvícených osob, které hodně mluví, hodně referují, hodně se prezentují, hodně píší, hodně si zvou jim podobné hosty, sdílejí se všemožně na internetu, nicméně přístup ke zdroji zasvěcení nemají. Takový zdroj může být Duch svatý skrze křesťanské společenství, rada starších v jemnohmotném světě skrze kmenový rituál, šamanská linie určitého společenství skrze jasně definovanou šamanskou tradici, rada starších druidů definované druidské tradice, Bódhisattvo sdílení v mnišském společenství atp. Nezakořenění lidé bez patřičnosti "k tomu svému" přitom často hoří vnitřní touhou, spravedlivou touhou sebenaplnění. Bez společenství není jedince, to je stará pravda (jen divergentní stojí stranou).
A tak co dál? Doba kolonizací snad skončila, misie už také moc nefrčí, a Alma mater života vezdejšího se rozkouskovala na samostatně žijící ostrůvky civilizací, kam jezdí jedinci technokratického světa za poznáním - k šamanům, jogínům, k osvíceným a dalším vyhlášeným personám. Válka civilizací, anebo prázdnota současnosti? Když vezmete velkou, opravdu velkou nádobu a budete ji chtít rozlít do mnoha menších, není s tím problém. Ale když je ona velká nádoba prázdná, co rozlijete? Co poskytnete? Co předáte? A není právě mladá generace těmi malými nádobami, které si žádají naplnění? Copak jim ale nabídnou vyprázdnění, nezakořenění předkové?
