SVĚTLO SE STALO TĚLEM

Vím, co mi chcete odpovědět: Má je každý. Někdo méně, jiný častěji, někdo krátce, druhý pomalu celou noc. Noční běsy jsou total hnus a nějaké řeči o posouvání vnitřního vědomí nebo čištění nejsou k ničemu, rozhodně nikoli v případě nutnosti akutního řešení. Zvláště pokud se běsy (odborně děsy) týkají našich dětí.

Nabízím Vám tři možnosti vzniku nočních běsů:

1. Svědomí (propocené lůžko, cesta do zatracení) - provedli jste něco tak závažně odporného, že vás to dohání. Podobné běsy se týkají výhradně závažných činů proti lidskosti (také proti Stvořiteli nebo Gaie). Tak závažné činy se vás samozřejmě netýkají, protože jste fajn lidi, i když ne každý óbr lump skončí na Mírově.
2. Podvědomí (živé sny) - běsy se formují do meta obrazů, které se vás srozumitelně, po vizuální stránce, duševně dotýkají, protože si po vás žádají řešení. Jsou to obrazy vaší psýchy a není dobré podobné signály dlouhodobě přehlížet. Většinou se budíte unavení, často zklamaní a vyčerpaní. Meta obrazy se mohou týkat vašeho útlého dětství, zhrzených očekávání mládí, ale i vaší blízké i širší rodiny, ze které jste převzali rodové zátěže atp.
3. Nevědomí (tváří se jako živé sny, nicméně jde o mimosmyslovou zkušenost) - běsy těžkého kalibru, které útočí na naší duchovní podstatu. Velmi často se jedná o hlubinná rodová traumata, spirituální selhání, anebo jde o útoky luder z jemnohmotného světa. To když jste ztratili své ochranné, obranné mechanismy, anebo máte nepřátele díky svému autentickému způsobu svého života. Mluvíme samozřejmě o nevtělených ludrách (podobně u Lukáše 8,32-33). 

Běsy jsou prostě hnus. Kdo je míváte pravidelně, tak byste zajisté mohli vyprávět. Samozřejmě nejlepší je poradit, co s nimi. Jak se jim bránit. Často se můžete dostat do tak neutěšeného, existenciálního kouta, že probuzení je doslova zázrakem, dokonalým vysvobozením. Buddhisté na to mají své prověřené metody a postupy, nicméně tyto jsou pro mnohé jedince kulturně vzdálené.

Dovolím si teda nabídnout dvě zkušenosti, obě znějí zvláště, snad hodně obyčejně, ale fungují. Však můžete vyzkoušet:

• Když byly naše děti malé, tak měly většinou pootevřené dveře do dětského pokoje a my s manželkou do ložnice. Děti nás vždycky chtěly cítit, mít bezpečí. Mimochodem je to projev naprosté důvěry a dětské lásky. Dcera i syn měly noční děsy opravdu zřídkakdy. Snad o to více se projevovaly hlasitými výkřiky i tělesným lomcováním. Tehdy jsem měl po ruce v plastové krabičce posvěcený popel, který jsem si nabral z malého ohniště na konci bohoslužby Bílé soboty, při které kněz světí oheň. Popelem jsem udělal křížek na čele svého dítka, které se většinou ani neprobudilo, nicméně se okamžitě uklidnilo. Tato ochrana, snad akutní léčba děsu, fungovala vždy absolutně. Legrační bylo, když byly děti starší a ráno se probudily s černou šmouhou na čele. To byly kecy.
• Druhá metoda se týká mého vlastního řešení, snad malinko divného řešení, nicméně funguje dobře. Když se probuzením vymaním z běsu, ihned něco sním. Může to být cokoli, co najdu v lednici - kus zeleniny, uzeniny, ovoce, jogurtu, prostě cokoli. Na substanci nezáleží, stačí alespoň zčásti naplnit žaludek. Vůbec se nejedná o noční luxování lednice, to nedělám. Třeba naposledy to bylo pět malých keříčkových rajčat. Bohatě stačily a já měl klid až do rána.

Nevím, jak se to děje vám, pokud se teda děje, ale u mne v případě nočních běsů nezabírají žádné modlitby, dokonce ani mí ochránci. Právě v době nočního běsu jsem při vnitřním vědomí, takže často vzývám svaté. Přesto nic. Je to hodně zvláštní, dost jsem se na ně zlobil. Nakonec jsem zjistil, že je to na mně. Alespoň já to tak mám. A co u VÁS? Vám přeji každou boží noc bez jakýchkoli hrůz, běsů i děsů. Spěte jako miminka lahodně lehkými, voňavými sny s očekáváním radostného rána svých milých blízkých... Co více si přát?