SVĚTLO se stalo TĚLEM

Velebnost svojsky se rozhlížející širočinou, copak tam vidí? Snad něco schází?

Zrak zasazený někam hodně daleko, copak nedohlédne konce?

Plášť požehnání vlající v posvátném rozhodnutí, přitom nikde žádného vánku.

Pohled k neunesení ani vydržení

Znenadání se zvedající paže mimo rozhodnutí, také hnutí, ani roztržení.

Levou letí holubice, naopak pravou havran, oba nezkrotní, z ničeho nezrození.

Bez hlesu mysli, beze svého cíle letící do konce věků, do velkolepého skonu zrození.

Nesnesitelným neuchopitelným údělem

Může-li se přesto rozhlížet, není-liž žádného zraku, vidění ani prostoru?

Žádného místa, času, hory, radosti, uchvácení, zvrácení, naplnění.

Plachtit bez překážek vymykajíc se všemu předepsanému, přesto neupravenému?

Ticho překřikující hluchotu

Náhle přicházející, nikým neočekávané První, První svaté, První nikdy nepoznané.

První se rojící, prostřevše vlasy ticha do hluku vznikání holubicí s havranem.

Chvějící se První vlněním vnitřního hnutí, přesto i to Druhé nikdy nepoznané.

Neviditelné nepatřící ani sobě samému

Odkudsi se nořící vír nezměrné rozlehlosti, tvarovosti, i to Třetí nikdy nepoznané.

Vše se temnící skrytou uzavřeností krabičky dětského chrastítka svrchu vypadnuvší.

Nekonečné vlasy stříbrných houní původní velebnosti vlající všemi zákoutími.

Nitkami vzdouvající se

Konec již dávno tenkého vlásku volajícího nepoznané Třetí, Druhé, a pak i První.

Jediným aktem hynoucího svéhlavým pozřením všech vlasů beze zbytku nepoznaných. 

Nápadně skryté, přesto navěky nedokonavé, věčně žíznivou služebností prázdnému významu.

Pozřením a vyzvracením všeho toho...

lze vstoupit do ničeho zrozeného, kde plášť vlaje, i když větru není

kde zrak je zasazen snad do nekonečna, téměř svého konce nedohlédne 

kde plášť velebnosti vzhlíží maně, že přec VŮBEC NIC NESCHÁZELO...