Milé děti
Pojďte si se mnou, alespoň na chvilku, hrát. Lehce, zlehka, zlehoučka:
Milé děti, abychom si pohádkový příběh ulehčili, vezměme jen malý kousek Světa, ve kterém člověk i samotná Gaia hrají významné postavy dění. Když onen boží prst natáhl svou tětivu tvoření, zlehka pinkl do kuličky dění, která se vám rozkutálela na všechny možné strany bytí. Ano, mí milí, hezky dolevaaa, pak dopravaaa, nahoruuu a rovněž doluuu.
Ano, mí milí v radosti i strasti, všemi směry se šířila zvěst stvoření. Od prvního okamžiku existují Země i lidé v plném rozsahu bytí času a místa. Každičká možnost je naplněna do dna horního okraje nádoby Bytí. Existují, a vlastně již některé neexistují, miliony a miliony Zemí i stejných lidí na nich. Jde o naplnění možností, pro připomenutí. Vím, opakuji se.
Aby se náš lehoučký příběh nesl na babí nitce pozdního léta, sotva tak před usnutím, zlehčeme si příběh připomenutím jen jednoho okamžiku božích stvořenců na matce Gaie. Nezapomeňme, všechny možnosti JSOU hnedle zároveň v sobě v čase a prostoru. Je to zvláštní stav zhuštění bytí stvořenců jménem ho anthropos. Představme si tedy, milé děti, teď a tady miliony Gaií s miliony naplněnými možnostmi existenciály. Teď tedy žijeme po znovuzvolení pana Trumpa, na konci volebního období současné vlády, na konci životního mandátu současného dalajlámy, ale i v očekávání narození Karlíka v nemocnici ve Vsetíně, který se narodí přesně v 00:39 dne 2.10.2025.
A drahouškové, toť vše, myslíte si? Ale kdepak, to je teprve jedno zrnko písku, které v sobě zvláštním a zcela nepochopitelným způsobem obsahuje miliony dalších zrnek písku. Další zrnko je rovněž teď a tady. Německý národ v roce 45 nepadl, takže my nyní žijeme v područí lidsky zkorumpovaného systému násilí a tyranie, který nicméně končí svůj běh všepronikajícím odbojem národních identit s krutou odplatnou revolucí. Jiné zrnko bytí teď a tady žije nepoznáním válek všeho druhu, kterým se současné lidstvo vyhnulo nadmíru rozvinutým intelektem a empatií. Další zrnko ve všech možných zrncích zahrnuje již jen několik přeživších jaderné katastrofy, která nastala na konci Studené války. Zbytky lidí dosluhují své životy fyzickým i psychickým sebepožíráním se navzájem s nenávratným koncem lidského druhu na planetě Gaia. Milé děti, jak můžete spatřit, dalším zrnkem moře písku bytí teď a tady je Gaia obepnutá nádhernou a semknutou pospolitostí ducha kamene, který září ve všech vztyčených menhirech a kromleších světa, kde se lidé točí v kolech vzájemnosti a oddanosti. Tančí, zpívají, hrají na bubínky štěstí, přitom své předky chovají v lásce a respektu. Děti se rodí bez rodin, svazkem celé občiny. Uvnitř teď a tady je další zrnko, když zde, v této kotlině, žijeme v područí pokračujícího udávání a frustrace, protože sametová revoluce se v roce 89 neudála.
Zlatíčka, je to jen pohádka na dobrou noc, aby se vám zdály hezké sny. Bůh neplýtvá časem ani místem. Jeden stejný člověk jednoho zrníčka byl zahuben ztrátou své lidskosti jakožto krutý příslušník nacistického komanda, kdežto v druhém zrníčku teď a tady se ještě drží na vlásku bytí, protože se v miliokamžiku rozhoduje, zda svou ženu i děti opět poníží, či ne. Ano, pochopili jste, onen jeden stejný člověk nese bytí v milionech a milionech jsoucen teď a tady, a navěky zhyne teprve zahynutím ve všech jeho existenciálních možnostech bytí. A tak je to, milé děti, se všemi. Buď zhynou, anebo se narodí. Narodí do věčnosti, nebo zhynou v nebytí.
Současný Svět teď a tady. Proč čekat na všechny možnosti, které nastanou a tím plýtvat časem i místem, posvátnými to sloupy bytí? Všechny možnosti nastávají nyní, jsou v sobě a spolu. Stvořitel neplýtvá bytím. Bábovičky jsoucna nestojí vedle sebe, nebo dokonce za sebou ve zdánlivém toku chronosu. Všechny jsou v sobě teď a tedy. To je to celé tajemství. Jak mi nakonec řekl jeden moudrý muž v jiném zrníčku bytí:
Neskončil jsem v kriminále, ani jsem nepodvedl ženu, ani jsem nepřišel o syna, ani jsem nedbal dcery, ani jsem nepodlehl hazardu, ani jsem nekašlal na rodiče, ani jsem nežil sobecky, ani jsem se neporval v hospodě, ani jsem se neplazil ožralý po zemi. Jsem tam ve svém požehnání všech darů božích. Tady jsem již chcípnul, sic ještě neodešel, ale tam ještě žiji a již teď vím, řekl mi onen tam moudrý muž, že nezhynu, protože již vidím a slyším. V dobrotě a milosrdenství tady a teď Spravedlnosti...
