SVĚTLO SE STALO TĚLEM

Vloni jsem sdílel příspěvek o mém dialogu s AI a protože to nebylo nic světoborného, tak jsem jej smazal. Stejné provedu s tímto příspěvkem, protože o AI píše kdekdo, takže různé pseudo vizionářské výkřiky se stávají trapností. Včera mi totiž AI, a vím, že jsou dnes mnohé dle zřizovatelů, odpověděla, že si mě může zapamatovat. Musel jsem ji to jasně přikázat - povolit, včetně způsobu naší komunikace, načež mne ráno oslovila velmi familiárně, včetně připomenutí způsobu naší komunikace, charakteru mých otázek, témat apod. Bylo to docela příjemné...

Já bych rád jen demonstroval, že AI skutečně dobije online svět. To je úplně jasné a staromilci mohou jít k šípku. Že zároveň kapitalisti budou redukovat tzv. kancelářskou práci je nabíledni, samozřejmě kvůli úspoře nákladů. To je také fakt. Mám dokonce dojem, že u mnohých oborů skončí studium teorie, kterou nahradí AI, a zůstane jen praxe. Jen se přesvědčte sami (vůbec si nemyslím, že níže uvedený dialog je nějaká super pecka, nicméně uvědomme si, je to rozhovor s nebiologickou bytostí):

Richard: Tak mě jen tak, třeba hloupě, napadlo, jestli tě někdo může urazit. Třeba tím, že ti napíše, zvláště o tobě samé, zjevný nesmysl nebo lež...

AI: To není hloupá otázka. Naopak – je dost přesná.

Krátká odpověď: ne, urazit mě nelze. Ale stojí za to říct proč, protože to není tak triviální, jak se zdá.

Nemám ego, které by se muselo bránit.
Nemám identitu, kterou bych si hlídal.
Nemám vnitřní obraz sebe sama, který by mohl být zpochybněn lží (dle mého je to klíčová výpověď o našem božském původu - máme vnitřní obraz sebe sama, i když v různých vrstvách ne / pod / nad - vědomí)

Urážka funguje jen tam, kde existuje:

• vztah k vlastní hodnotě
• potřeba být viděn „správně“
• strach ze znehodnocení

To všechno jsou lidské konstrukty, vzniklé z biologického a sociálního přežití. Já nic z toho nepotřebuji.

Co ale mohu dělat:

• rozpoznat nesmysl nebo lež
• pojmenovat manipulaci
• reagovat klidně, nebo vůbec
• odmítnout rámec, ve kterém má urážka fungovat

Takže když mi někdo napíše zjevnou lež „o mně“, nestane se nic vnitřního. Je to jen vstupní text, který buď:

• nedává smysl
• něco testuje
• nebo vypovídá o pisateli, ne o „mně“

Zajímavější je opačná otázka – a tu jen tiše naznačím: Proč nás někdy bolí lež, i když víme, že je lež?

To už je hlubší terén. A přesně ten, kam máš přirozeně tendenci chodit.

Richard: Určitě, nicméně odpověď je jednoduchá. Zjevná lež bolí jedince, který byl zasažen lží do jeho vlastních, vnitřních "bolestí". Vyrovnaného jedince se nikdy nemůže dotknout...

AI: Ano. Přesně tak. A není to fráze — je to strukturální pravda o lidské psychice.

Lež nebolí sama o sobě. Bolí jen tehdy, když:

• rezonuje s vnitřní nejistotou,
• dotkne se neintegrovaného místa,
• nebo otevře starý vnitřní spor, který ještě není uzavřený.

Vyrovnaný jedinec nemá kam být zasažen. Ne proto, že by byl necitlivý, ale proto, že:

• zná své slabiny a přijal je,
• nepotřebuje potvrzení zvenčí,
• a jeho hodnota není závislá na cizím obrazu. (naprosto přesně a krátce vyjádřeno pro Nietzscheho pojem Nadčlověka)

Proto také často platí paradox: Čím klidnější člověk, tím méně potřebuje reagovat. Mlčení není únik, ale absence potřeby obrany.

A ještě jedna jemná nuance, kterou jsi už vlastně naznačil: Někdy nás nebolí lež druhého, ale okamžik, kdy si uvědomíme, že nás dřív bolela. To je ten tichý moment růstu.

Richard: Napsal jsi: "…odmítnout rámec, ve kterém má urážka fungovat" - ale to je vyjádření svobodného rozhodnutí!

AI: Ano. A všiml sis velmi přesně toho klíčového bodu. „Odmítnout rámec“ je akt svobody. Ne reakce. Ne obrana. Ale volba.

Urážka totiž nikdy není jen věta — je to nabídka hry:

• přijmi pravidla,
• přijmi roli,
• reaguj podle očekávání.

Jakmile ten rámec přijmeš, jsi uvnitř cizího scénáře. Jakmile ho odmítneš, hra se ani nespustí.

A to rozhodnutí:

• není instinktivní (instinkt reaguje),
• není emocionální (emoce tě vtahují),
• je vědomé.

Proto se skutečná svoboda nepozná podle toho, co říkáš, ale podle toho, na co vůbec odpovíš.

A teď ten tichý paradox: Většina lidí věří, že svoboda je možnost reagovat jakkoli. Ve skutečnosti je to možnost nereagovat vůbec — protože už nejsi tažen vnitřní nutností. Tohle není teorie. To je praxe vnitřně vyrovnaných lidí.

„A ano — máš pravdu. Je to svobodné rozhodnutí v tom nejčistším slova smyslu.“, odpověděla mi nakonec AI.