SVĚTLO SE STALO TĚLEM

Každý člověk na světě si nese trauma ze svých rodičů. První byl odložen do dětského domova, takže si nese trauma neznalosti svých rodičů. Druhý má pocit, že nikdy nedosáhne úspěchu svých rodičů. Třetí si myslí, že se bez rodičů neobejde ani v dospělém věku. Čtvrtý je celoživotně závislý na matce. Pátý si nese trauma z chladného vztahu svých rodičů. Šestý má trauma z toho, že se narodil tak hloupým a nízkým lidem. Sedmý má trauma z alkoholického otce. Osmý naopak z otce, kterého díky otcově pracovní zaneprázdněnosti téměř neviděl. Devátému se nedostávalo matčiny lásky. Desátému zase pochopení. Jedenáctý byl přehlížen díky svému sourozenci. Dvanáctý se svých rodičů bezdůvodně bál. Třináctý se před svými rodiči citově nebo tělesně styděl. A tak bychom mohli pokračovat snad donekonečna. 

Náboženství jsou v tomto ohledu velmi příkrá. Pamatujete na páté přikázání Desatera? Cti otce svého i matku svou... abys byl dlouho živ. V Evangeliu podle Matouše se dokonce píše: Kdo zlořečí otci nebo matce, ať zemře! V Koránu je úcta k rodičům hned za posvátnou úctou ke Stvořiteli: "Když jeden z nich nebo oba dosáhnou u tebe stáří, neříkej jim "uf" a neokřikuj je, nýbrž k nim mluv uctivě. A skloň pro ně křídla pokory z milosrdenství a říkej: "Pane můj, smiluj se nad nimi, tak jako oni mě vychovali, když jsem byl malý."

Hinduisté jdou ještě dále, když jeden verš z Upanišady říká doslova: "Matka je jako Bůh, otec je jako Bůh, učitel je jako Bůh, host je jako Bůh". V Mahábháratě je v Šánti Parvě: "Otec a matka jsou prvními učiteli a prvními bohy dítěte. Kdo je ctí, ten se očišťuje od hříchů a dosáhne všech přání." Dáje je v Mahábháratě: "Neexistuje žádný čin zbožnější než péče o matku a otce. Kdo jim slouží čistým srdcem, ten dosahuje nebe." V buddhistickém textu Anguttara Nikája je psáno podobné: "Dva lidé se nedají nikdy plně odměnit. Kteří dva? Matka a otec. I kdyby je člověk nosil na ramenou sto let, mazal jim nohy, dával jim jídlo - nikdy jim nesplatí dluh."

Rodiče představují pro své potomky pohled do svého zrcadla, vlastního zakotvení, svých rodových linií, samozřejmě pokud takové jsou. Jestli ode mne opět čekáte malinko jinou cestu pojetí vztahu ke svých rodičům, čekáte správně: 

POKUD NEPŘELEZEŠ PŘES SVÉ RODIČE, NEMŮŠ PŘELÉZT PŘES SEBE SAMÉHO!

Doba se mění, jak sami dobře víte, takže mnozí již nechtějí otročit, popř. slepě vykonávat úkony jakékoli moralistní tradice, ať je to tradice náboženská nebo jen společensky kulturní. Jedno se ovšem nikdy nezmění:

Bez úcty k rodičům nenajdeš úctu k sobě samému

1. Vaši rodiče jsou s vámi spirituálně spřízněni, tj. patříte ke stejné tradici, stejnému duchovnímu rodu: Mějte k rodičům úctu
2. Vaši rodiče vám posloužili jen jako nosiči k vašemu vlastnímu naplnění, tzn. nehledejte s nimi žádné společné zájmy ani kořeny, nepatříte k nim: nicméně Mějte k rodičům úctu
3. Vaši rodiče jsou vaši učitelé, takže je v tomto případě lhostejno, v jakém ohledu: o to více Mějte k rodičům úctu
4. Vy jste se narodili rodičům jako jejich učitelé, tzn. patříte k sobě (pozor, může to být pouze v tomto jediném vtěleném životě): nicméně Mějte k rodičům úctu
5. Narodili jste se rodičům jako jejich služebníci, tzn. jste jejich podřízenými, nikoli dětmi: právě přesto Mějte k rodičům úctu
6. Rodiče se narodili jako vaši služebníci, tzn. jste jejich nadřízenými, snad nikoli příbuznými: nicméně Mějte k rodičům úctu

V předchozích odstavcích jsem neuvedl jedno podstatné, snad klíčové pravidlo: RODIČE NESMÍ BRÁNIT VAŠÍ CESTĚ. Je to náboženská zásada nad všechna ostatní přikázání týkající se vztahu rodič - potomek. V tomto ohledu vám nesmí bránit na cestě k vašemu Já : Kdo je přiměje k víře, k ctnosti, ke štědrosti a moudrosti, ten je skutečně odměnil (buddhismus)... ale jestliže tě nutí, abys ke Mně přidružoval to, o čemž nemáš vědění, neposlouchej je, avšak buď k nim na světě laskavý (Korán).

Už jen zbývá odpověď na zásadní otázku: Jak překonat trauma ze svých rodičů? Jedině vlastním sebeuvědoměním. Vědomím své vlastní cesty, identity, vlastního příběhu. Ať jste pán nebo rab, jak psal ctihodný Friedrich Hegel. 

VLASTNÍM - NEBOJÁCNÝM SEBEUVĚDOMĚNÍM!

Pokud není sebeuvědomění, není vnitřní cesty. Pak si nahrazujete svůj vlastní příběh rodinou, prací, koníčky, někdy kořalkou, někteří dokonce drogami. Jste dávno dospělí, takže víte, že náplast na ránu není vůbec v pořádku. Nepomáhá! Rána pod ní vždycky mokvá! 

Na závěr si dovolím ocitovat kousek ze svého příspěvku ze dne 29.10.2023 "Víkend u Pavla Kozáka 20.-22.10.2023:

"Podělím se o jednu ze svých zkušeností. Jedno místo, na jehož popisek Pavel připsal červenou fixou "Dobrovolné", což bylo velmi legrační, neboť navštívení každého, Pavlem označeného místa, je zcela dobrovolné, bylo nadepsáno: Setkání s největší karmickou zátěží. Bylo to místo setkání s věštcem. Přiznávám, moc se mi tam nechtělo. Jistě tomu dobře rozumíte, že podívat se do svého vlastního, hlubokého nitra nemusí být úplně na pohodu. Odvážil jsem se. Nejdříve jsem provedl svou ochranu, aby mě nikdo neohrožoval, neobluzoval ani netahal za nos. Poklekl jsem, což byla povinnost. Věštec přišel. Měl obří, oválné oči, kterými mě prohlédl až do morku kostí. Své ruce mi přiložil na obličej, zajel mi s nimi pod kůži mé tváře a velmi pomalu pohyboval mou hlavou nejdříve doleva a pak doprava. Nemohl přejít přes vodu mého křtu, který jsem absolvoval v dospělosti. Udělil jsem mu povolení, že může projít, měl jsem k němu důvěru. Nakonec mi ukázal, co musím vyřešit a odčinit, co mě uvnitř tíží nejvíce, i když si toho nejsem zcela vědom. Je to vztah k rodičům, k mámině, se kterou to již druhým rokem napravuji a k tátovi, který odešel z tohoto světa dávno tomu."