SVĚTLO SE STALO TĚLEM

Známý herec a moderátor JK, který dlouhé roky moderuje svou TV show, má pět vnoučat. Známý herec a výrazný performer JD, často vystupující s Pjérem, má dokonce sedm vnoučat. Brněnský herec a divadelník BP nemá v 76-ti letech žádné vnouče, i když povil šest dětí.

Docela zvláštní, nemyslíte? Posledně jmenovaný totiž představuje pro svou rodinu zátěž. Přetrvávající zátěž alkoholu, nezdravých vztahů, propitého majetku i klanění se politikům u moci. BP prostě prošutroval veškerý svůj vnitřní potenciál v chlastu, útěcích všeho druhu a zbytečnému sebeklamu své jedinečnosti. Tyto věty nepředstavují vynášení soudů, na to v žádném případě nemám právo, jsou pouze strohým konstatováním jeho zjevné životní situace. Až odejde, uvolní se stavidla nových životů jeho vlastních dětí.

Rodový, chcete-li rodinný systém, funguje na základě vazeb (dříve se říkalo vztahů). Vazby drží celý ten rodový systém pohromadě. Základním principem rodových vazeb je neustávající rození potomků, tedy pokračování rodových souvztažností, ale pozor:

1. Každý nově narozený jedinec je ovlivněn geneticky, rodově, citově a rodinně.

2. Genetické i rodové ovlivnění jedince neprobíhá pouze před narozením jedince do světa hmotných forem, ale děje se po celou dobu života mentálními vazbami.

Co tedy znamená výše uvedené? Každý nově narozený jedinec je zasíťovaný vazbami genetickými, chcete-li tělesnými; rodovými, všemi předchozími předky; citovými, rodiči a dalšími jedinci, nejen zde žijícími, také v jemnohmotném světě; rodinnými sestávajícími z nejbližší rodiny, která jej nejvíce ovlivňuje v prvních letech po narození. Že vypadá taková síť proklatě hustě? No jistě...

Obecně se žije myšlenkou, že narozením dítěte se základní DNA zadání jedince uzavírá, a že nadále může být ovlivňováno jaksi zvenčí, tj. výchovou a vzděláním. To je omyl. Genetický i rodový vliv probíhá u mladého a také dospělého jedince neustále díky vazbám s rodiči, prarodiči i nejbližšími příbuznými, se kterými je daný jedinec citově a zvláště duševně svázán. Hluboké a silné vazby k rodovým, chcete-li rodinným předkům, mění dokonce i genetické, buněčné zadání již žijícího jedince, přitom nezáleží na tom, zda se jedná o vazbu k zde žijícímu, anebo živou vazbu k jinde žijícímu (v jiné oblasti Vesmíru, popř. jemnohmotného, tedy nefyzického Světa). 

Jistěže, současná psychologie již poměrně dávno pracuje s poznáním, do jaké míry je jedinec skutečně svobodným - díky zadaným rodovým a rodinným předpokladům i zátěžím, útlému dětství, mládí, vzdělání, díky vrstevníkům, ale také médiím, online trhu atp. Transpersonální psychologie již dlouhé roky pracuje s předchozími životy a dalšími rodovými vazbami v rámci vlastní rodiny. Projevem takové šíře jsou například rodinné konstelace. 

Do jaké míry je tedy jedinec skutečně svobodným? Když většina jeho reakcí, choutek, zadání vychází, resp. navazuje, na tu obří pyramidu navrstvenosti, která jej utváří. Která jej nakonec i ovládá? Která jej používá? Nebo naopak s ním kooperuje? Posouvá? Co myslíte? A nebudete o tomto, nakonec jako o všem jiném, čirou náhodou, myslet právě jen svými předchozími zkušenostmi? Předchozími navrstvenostmi? Zkušenostmi svých rodičů, svého nabytého vzdělání, zkušenostmi z minulých životů, svých citových smluv s celým předchozím rodem? Tak co, do jaké míry jste skutečně svobodní?

Alkoholem a rezignací pokořený BP, creator fantastické divadelní invence a mim s vůní francouzského babího léta, stále ovlivňuje a tím zatěžuje své potomky. Vkládá jim do genofondu temnou, veskrze nihilistickou podobu svého já, které již dávno přestalo respektovat své skutečné Já. Je to škoda. Potenciál měl na malou, českomoravskou kotlinu nevídaný. Jeho děti musí najít odvahu a odstřihnout se. Pokud to neudělají, musejí počkat na jeho odchod. Pokud to neudělají po jeho odchodu, nestanou se pokračovateli rodu. O pravidlech rodového sdílení napříč věky nevíme zhola nic. Je to jedna z oblastí, která teprve čeká na lidské poznání.

A nezapomeňte, platí jedno věčné pravidlo: Čím více máš, tím více odevzdáš! Pokud máš hodně a odevzdáš málo, trestu neujdeš! A kdo ti ten trest udělí? No přece tvé Já. Nehledej za tím nic záludného, natožpak božského. Bůh od podobného ještě hodně vzdálený. /Nakonec to stihne, 11 měsíců před odchodem.../