Hledej ty pravé
Máš sám sebe? Pak patříš sobě samému!
Máš někoho? Pak patříš někomu!
Máš něco? Pak patříš něčemu.
Je to složité pochopit? Já myslím, že nikoli. Víte, dle mého, nejlepší je, alespoň občas, pobývat v přítomnosti někoho, kdo nepatří ničemu ani nikomu. Takový jedinec tedy nepatří věcem, lidem ani sobě samému. Takový jedinec je autentický, poctivý, veskrze nepodléhající dobru ani zlu. Prostě je...
Že Vám to nepasuje k sebeprezentujícím se samozvaným zvěstovatelům pravdy, kteří se živí besedami, představeními, drahými, meditačními pobyty, a nakonec i osvobozujícími videi na internetových platformách? Tak to cítíte dobře. Víte, skutečně jsoucí lidé mohou žít i vedle vás, ve vaší vesnici, dokonce i ve vaší firmě, ve které pracujete. Velmi často ani nejsou vidět a když je potkáte a jen se s nimi pozdravíte, máte pocit, že ten den vám nějak zvláštně rozkvetl. Můžete mít dokonce pocit, že jste se jimi vnitřně zahřáli.
Může jít třebas o nedospělé dítě, které nevyniká ničím zvláštním, ve škole má problémy stíhat učivo, není zaujmuté okolím, jakoby si žije svým světem. Může jít o toho podivného místního, kterého si raději nikdo nevšímá, protože se zdá být nepřístupným podivínem. Může to být obyčejná, navenek nezajímavá žena, o které v okolí vlastně nikdo nic neví. Většinou se jedná o jedince, kteří jsou neviditelní, nezajímaví, nevtíraví, ničím a nikoho neokouzlující. Přesto stačí jeden jejich pohled a je vám lépe. SETKÁNÍ S ČISTOTOU, to je to správné sousloví.
Kdo je pak tou skutečnou solí Země? Zřejmě nikoli ten, kdo je nejvíce vidět na internetu. Ani jiný, který vzrušuje celý svět nevídanými eskapádami. Dokonce ani ten či ta, kteří mají nejvíce laikových kliknutí. Jsoucní totiž nejsou vidět, nejsou slyšet, nezanechávají stopu svých příběhů. Prostě jen jsou. Kdo je vidí, je požehnaný. Kdo s nimi ví, je blažený.
Již dávno tomu, co jeden moudrý a jedinečný muž pronesl:
Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské... Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbyde chuti, čím bude osolena?
