Co můžeme/máme jíst?
Co jíst, tj. vkládat do svého těla, je vážnou otázkou. Zajisté to nesouvisí pouze s tělem, ale hlavně s vnitřním, mentálním obrazem každého z nás. Možná Vám nabídnu velmi krátký a obyčejný pohled, nicméně třeba podnětný pro váš pohled na Život.
Nejedl jsem 10 let maso. To rozhodnutí bylo okamžité, doslova překotné. Stalo se to poté, co jsem byl bez jakéhokoli přičinění i přispění vzat k nejvyššímu ohni druidských Velekněží. Seděl jsem u ohně Rady starších a kolem nás chodila rozmanitá zvířata, i ta dravá a nebezpečná. Všechna tak zvláštně zářila jemným světlem a vzájemným sdílením. Něžně se o mne otřel leopard, cítil jsem na sobě jeho vůni i jemnost srsti. Tehdy se mnou zvířata ani druidi nemluvili, nenastal můj čas.
Že vám popsaná scéna připomíná vyobrazení ze Strážné věže. Mne také, to mi věřte. Jenže k náboženské společnosti Svědků Jehovových nepatřím ani jsem nikdy nepatřil. Byl to klasický zážitek mimosmyslového vytržení. Faktem je, že jsem hned po "návratu" přestal jíst maso... na 10 let.
Nechci jíst hovězí, protože kráva není hovězím masem. Uznávám, dalo by se stejné říci i o ostatních zvířatech. Krávy prostě nemohu jíst, jsou na mě příliš velké bytosti. Vím, zní to divně. Také nemohu jíst, mimo ryb, žádné bytosti z vody. Zaprvé je voda pro mě hodně problematickým živlem a zadruhé chobotnice je mým totemovým zvířetem. Vůbec se jí nevěnuji, moje chyba. Nicméně mimo ryb, žádné jiné bytosti...
Kika ze Slovenska mi v létě povyprávěla, že byla u léčitele, se kterým si fajn pokecala. Řekl jí, ať nikdy nejí divokou zvěř. Že tato patří Cernunnovi - viz vyobrazení níže. Jen připomínám, že jde jen o uctivé, dávnověké vyobrazení, nedá se jím vstoupit do jeho světa. Na to slouží jiné prostředky.
Dotyčný léčitel tedy sdělil mé kamarádce, že veškerá divoká zvěř patří zmíněnému Duchu lesa. Je vztahovačný, když jíte bytosti, které mu náleží. Lidští konzumenti tak podléhají časté dně i jiným nemocem. Celkem známá věc. Nedokáži domyslet, jaké to má následky v mentálním Světě.
Tak mne napadla třeba hloupá myšlenka. Co když si naši pravěcí předci ochočili divokou zvěř nikoli kvůli lepšímu servisu, snadnější dostupnosti masa a šlechtění původní zvěře? Co když vytrhli zvěř z jejího přirozeného prostředí kvůli Cernunnovi? Záměrně a cíleně? Aby tak očistili masovou stravu od jeho vlastnických nároků a z toho vyvstávající msty na lidech. Co myslíte? Již dávno nejsem vegetarián, ale i tak se mi jeví, že právě oni, alespoň v tomto horizontu možnosti, pokud by byl pravdivý, představují vyšší princip vztahu, snad respektu, k bytostem, které se zcela tragicky staly předmětem tzv. masného průmyslu.
